Nakonec je ale na discích ještě jedno velmi důležité místo. Tomu se říká oblast servisních dat. Bývá zpravidla na vnějším okraji plotny a je nahrána podstatně "řidčeji" než všechna ostatní data. Tato oblast totiž musí být čitelná takřka za všech okolností, protože obsahuje důležité informace o struktuře místa na disku, tedy informace o jednotlivých číslech sektorů a kde jsou ve skutečnosti umístěny. Některé sektory totiž mohou být pro poškození původní oblasti právě v té "náhradní" a tyto informace jsou právě zde, v servisní oblasti. Kdyby se tato oblast poškodila, data by pro elektroniku a vnitřní firmware disku ztratila smysl a disk by nebyl schopen své funkce. Překvapující je, že u dřívějších modelů pevných disků šlo pomocí zasílání určitých příkazů obsah této oblasti měnit, což může mít pochopitelně fatální následky. Přesto se nikdy nevyskytl virus, který by skutečně touto cestou zkoušel pevný disk zničit (naopak byly běžné viry, které přepisovaly firmwary základních desek a některých karet, což je pochopitelně učinilo nefunkčními).

Přečtěte si také
	Něco na odlehčení: Zvuky pevných disků (vyšlo 1. dubna 2007)

Ztráta dat z pevného disku může dosahovat několika úrovní. Tím nejjednodušším, co lze vyřešit při troše dobré vůle i v domácích podmínkách, je situace, kdy data na disku jsou, ale operační systém je nevidí, protože mu chybí informace o tom, kde ta data jsou. Typickým příkladem je nechtěné smazání alokační tabulky souborů nebo smazání dat, které informují o vytvořených diskových oddílech. Chyby tohoto typu jsou v drtivé většině případů chybami softwaru, případně samotného uživatele. Pokud jde o chybu softwarovou, nemusí to být nutně špatně naprogramovaný operační systém. Dnes už se to moc nestává, ale dříve se objevovaly viry, které byly příčinou právě těchto „nejjednodušších způsobů ztráty dat“ – byl to právě virus, který ztrátu způsobil, protože tak byl naprogramován. Takovou ztrátu dat lze vyřešit celkem snadno, stačí mít k dispozici software, který umí přistupovat k disku na úrovni sektorů a má dostatečné povědomí o struktuře souborových formátů. Takový software dokáže zachránit většinu takto ztracených dat, nebývá však zadarmo.

Další možností ztráty dat je porucha hardwaru, zde míníme poruchu samotného disku. Ta se dá rozdělit na několik typů. Jednak je to porucha hardwarové části, tedy porucha elektroniky nebo součástí, které mají na svědomí samotné uložení dat a jejich čtení. Dříve se dalo v případě poškození elektronické desky zachránit data tím, že se vadná deska nahradila druhou z totožného typu jiného funkčního disku. Dnes už to nemusí být pravda, protože samotné naprogramování hlavního čipu elektroniky bývá určitým způsobem spjato s obsahem servisní oblasti datových ploten, takže ani nachlup stejně vypadající deska nemusí v druhém disku fungovat správně. Zcela nemá smysl se bavit o náhradě elektronikou z jiného typu disku a obvykle ani z jiného modelu podobného typu disku od jednoho výrobce. Možnost, že by si elektronika s diskem poradila a bylo možné přečíst všechna data, je velmi nepravděpodobná, v horším případě to může nadělat nějakou další škodu.

Pokud sami nedokážeme data z poškozeného disku dostat, nastává práce pro laboratorní dolování dat ve firmě specializované na jejich záchranu. U nás je takových firem několik, nicméně některé využívají služeb jiných, neboť samy nejsou schopny určité druhy oprav provést. Jednou z těch, k níž chodí nejen koncoví zákazníci, ale s určitým typem problémů i konkurence, je DataHelp, jíž tento článek vděčí za hlubší pohled do problematiky záchrany dat z pevných disků. Následující strana bude zhruba popisovat proces záchrany dat tak, jak to dělá právě zmíněná společnost (samozřejmě nebudeme zabíhat do detailů, protože proces záchrany dat z vadného disku je poměrně ceněné "know-how").