Primární strana

Vstup začíná jedním holým šílenstvím, které se může vyskytnout v high-endu, ale ne ve zdroji, který soupeří cenou a má ořezány rohy na všech stranách. K usměrnění síťového napětí totiž v FSP použili rovnou tři usměrňovací můstky GBU1006, z nichž každý jeden zvládne 10 A (dlouhodobě, 220 A špičkově) při 600 V a 100 °C, tedy dvakrát více, než zdroj bude kdy odebírat. Napěťový úbytek činí 1 V při 5 A; ono použití tří usměrňovačů samozřejmě trochu zvýší účinnost, ovšem podle mne ne natolik, aby se na to vynakládalo takové úsilí u zdroje za 1300 Kč a s účinností 80 PLUS Bronze.

Obvod korekce účiníku sestává ze dvou tranzistorů Infineon IPA60R165CP (21 A dlouhodobě/61 A pulzně při 25 °C a 650 V, odpor v sepnutém stavu – R_DS(On) – činí 0,165 Ω při 12 A a 25 °C). Nechybí samozřejmě ani dioda, to je ON Semiconductor BYC5-600 (5 A dlouhodobě, 10 A pulzně, 44 A špičkově při <= 89 °C, 600 V, úbytek 2,2 V při 10 A a 150 °C), se kterou jsme se už párkrát setkali. Všechny tyto tři prvky jsou přišroubovány k silnému hliníkovému chladiči s žebrováním nahoře. Cívka nevypadá špatně, kondenzátor, který nabíjí, je Teapo LH 330 uF/420 V na 85 °C.

Primární tranzistory jsou dva Infineon SPA20N60C3 (20,7 A/62,1 A, 650 V, 0,19 Ω při 13,1 A a 25 °C) v half-bridge zapojení. Oba jsou na samostatném pasivu, který je o něco tenčí a má méně žeber oproti chladiči prvků korekce účiníku. Na desce drží pasiv jako skála, FSP má ve zvyku je šroubovat, což je rozhodně dobrý způsob uchycení. Transformátor je poměrně malý, ale to si může dovolit i díky částečnému vedení vinutí zvenku a vyšší účinnosti zdroje. Řízení PFC i spínání primárních tranzistorů obstarává čip R8CB05B0, což je s největší pravděpodobností přejmenovaný Champion Micro CM6805B v SSOP pouzdře.

Obvod pro +5 V SB pro změnu využívá čip od společnosti Fairchild, klasický PWM s integrovaným tranzistorem, model FSBH0270ANY. Na napětí 230 V střídavých zvládne dodat výkon 14 W, což pro 2,5 A na +5 V SB stačí akorát. U sebe má kompletně špatné kondenzátory Teapo, jak malé, které čip napájí, tak velké dále na výstupu větve. Ani se mi pořádně nechce psát, jaké vlastně, stejně jsou špatné všechny a rozdíl mezi nimi je akorát ten, který odejde jako první…

Sekundární strana

Tak toto mě baví… V použitém křemíku neměli u FSP nikdy problém. Usměrnění napětí +12 V totiž zajišťují hned čtyři usměrňovače ST Micro STPS30L45CT (30/220 A při 135 °C, 45 V, úbytek 0,74 V při 30 A a 25 °C). Na +3,3 a +5 V jsou vždy dva paralelně zapojené STPS3045CT (30/220 A při 155 °C, 45 V, úbytek 0,84 V při 30 A a 25 °C). Napětí +3,3 V vzniká klasicky využitím magampu z +5 V.

Tlumivky jsou zde osazeny všechny a současně jsou dostatečně dimenzované, trochu mne ovšem mrzí použité špatné kondenzátory, již zmíněné Teapo. Kdyby u FSP osadili namísto tří usměrňovačů nějaké Chemi-Cony na +5 V SB, tak se dá, ale tady opět budeme mít po pár letech problém (naprostá většina OEM Fortronů odchází na toto). K chlazení všech usměrňovačů sekundární části je použit stejný blok hliníku jako u PFC, tradičně navíc přišroubovaný ke krytu zdroje (tentokrát pouze s teplovodivou podložkou namísto pasty).

S ohledem na vyšší účinnost jsem trochu překvapen, že použili tak velké chladiče, možná díky tomu zdroj nebude tak hlučný, jak Fortrony bývají. Pokud ovšem ventilátor poběží na nižších otáčkách, obávám se, že životnost se ještě sníží, protože Teapa jsou schopná jakž-takž vydržet v chladu, za vyšší teplot ale doba jejich životnosti klesá snad exponenciálně. Nejspíše to tedy bude tak někde mezi, i maximální otáčky použitého větráku jsou dost vysoké, což by bylo zbytečné, kdyby řízení nebylo nastavené tak, aby větrák naplno jel.

Monitoring sekundární strany provádí IO SiTI PS229 pro klasické hlídání podpětí, přepětí a přetížení na čtyřech kanálech (+3,3 V, +5 V a dvakrát +12 V). Větev -12 V má zpětnou vazbu zapojenou na +3,3 i +12 V pro napětí, pro proud nemá vůbec. Samostatné bočníky pro dvě +12V větve jsem nenašel, jejich funkci zde přebírají tlumivky.

Kvalita provedení

Výtky k použitým součástkám jsou tradičně zmíněny již dříve, zde se zaměřím zejména na kvalitu pájení a elektrickou bezpečnost. Obužírkování živých, resp. problémových komponent (termistory, varistory) je takové jednoduše řečeno schizofrenní. Termistor bužírku má, varistor ne. Bužírka tuhle na jedné cívce je, na druhé zas není… Pochvala rozhodně směřuje na „hroty“ pro výboje špiček velmi vysokého napětí, oddělení primární a sekundární strany je výborné, nechybí spousta vrtání a frézování.

Na druhé straně kvalita pájení a očištění tavidla po ručních opravách je nic moc, na několika místech pájka není propájená dobře a výsledná hrouda je velmi blízko sousednímu vodivému místu, minimálně v jednom případě tak moc, že jsem tam skoro ani nehet nenacpal. Podobně jsou na tom do všech stran trčící dlouhé elektrody. Nejhorší je snad to, že pod deskou ani není izolační fólie, distanční sloupky sice jsou vyšší, ale o to delší jsou právě i elektrody. Nenašel jsem kupodivu ani jednu kuličku pájky, což je snad poprvé, stejně tak se mi líbí ukázkové zesílení vodivých cest. Opravdu pořádně nevím, co takovému schizofrenickému provedení dát, vidím to tak na symbolický mínus půlbod.