Na závěr si tedy ještě shrňme do jednoho obrázku to nejdůležitější. Před chvílí jste si projížděli fotky ukazující, jak pěkně ta půl století stará Flexareta přicloňuje svůj objektiv. Když fyzicky změříte otvor jejího objektivu při f/3,5, dostanete se na nějakých 23 mm v průměru. Stejně tak pro f/8 dostanete zhruba 9 mm, pro f/22 zhruba 3,2 mm a konečně pro maximálnímu fyzicky proveditelnému přiclonění na průměr otvoru ~0,9 mm odpovídá clonové číslo zhruba f/88.

Z tohoto všeho plyne, že při hodnotě clony f/1,0 by měl objektiv Flexarety čočku s průměrem ~80,5 mm. A to je shodou okolností o malinko větší kružnice, než jaké je potřeba pro opsání čtverce o rozměrech 56×56 mm - to je fyzický rozměr filmového políčka na svitkovém filmu typu 120, který má šířku pásu 6 cm.

Analogicky pak kinofilmu s úhlopříčkou 43 mm odpovídá tato hodnota průměru čočky objektivu při f/1,0.

Mimochodem taková zajímavost: Ohnisková vzdálenost objektivu rovná velikosti úhlopříčky snímače dává nepřirozenější podání snímku, nejlépe odpovídající tomu, jak realitu vnímá člověk skrze své oči. Proto má Flexareta 80mm objektiv a proto je jedním z nejúžasnějších objektivů pro kinofilmové zrcadlovky SMC Pentax-FA 43mm F1.9 Limited - jeho úhel záběru nejlépe odpovídá realitě, kterou člověk sám vnímá.