Hallock naznačil, že testy ukazující navýšení herního výkonu při vypnutých Atomech (E-Cores) dokazují, že herní vývojáři pro procesory Intelu svůj kód neoptimalizují. V důsledku toho mají být tyto procesory připraveny až o 30 % výkonu.

V obecné rovině lze říct, úroveň optimalizací skutečně není taková, jako ve dřívějších dobách, kdy byly rozsáhlé optimalizace nutné, aby složitější kód na procesorech s omezeným výkonem dával vůbec hratelné FPS. Na druhou stranu nelze říct, že by vývojáři uzavřeli nějaký pakt a účelově sabotovali konkrétně Intel. Reálně mu prostě jen nevěnují více pozornosti než ostatním výrobcům, jak byl Intel v dřívějších letech zvyklý.

Za to samozřejmě nemůže tak úplně Robert Hallock, který u Intelu nepracuje ani tři roky (do roku 2023 byl u AMD), byť jde o důsledek série rozhodnutí firmy, kterou prezentuje. Musíme si uvědomit, že ač AMD své procesory navrhuje primárně s ohledem na servery, zohledňuje ve svých rozhodnutích i PC segment a od vydání architektury Zen se snaží jít vstříc požadavkům her. Vzpomeňme, že u Zen+ došlo k optimalizaci po stránce latencí, což mělo dopad na herní výkon, Zen 2 zvýšil kapacitu L3 cache i frekvence, z čehož profituje většina her. Zen 3 přišel s výrazným navýšení IPC a především spojením segmentů L3 cache, což poprvé posunulo herní výkon nad úroveň Intelu. Později přidal V-cache (X3D). Následoval Zen 4 s vyššími takty a optimalizovanou V-cache a po něm Zen 5 s druhou generací V-cache, která ji umožňuje kombinovat s relativně vysokými takty.

Mikrosnímek Alder Lake - první generace Intelu, která v desktopu zkombinovala jádra různých architektur (Locuza)

Naproti tomu Intel při vývoji procesorů (a nutno říct explicitně: PC procesorů, protože návrhy pro PC jsou zcela oddělené od serverů) hrám příliš vstříc nešel a přišel s návrhy, které jsou oproti starším řadám podstatně závislejší na softwarových optimalizacích. V roce 2021 přišel s řadou Alder Lake, která do PC segmentu vnesla malá jádra. Přístupy k nim navíc byly zatížené zvýšenou latencí. Herní kód tradičně profituje z několika výkonných jader s vysokým IPC, vysokými takty a nízkými latencemi, takže malá jádra s nižším IPC, nižšími takty a nižšími latencemi šla přesně proti těmto požadavkům. I když se zprvu dalo věřit, že by vývojáři modely pro tyto procesory optimalizovat nad rámec běžného úsilí, dal Intel záhy najevo, že to v podstatě nemá cenu.

Pokud máme kód jedné konkrétní aplikace, pak je první podmínkou předpoklad, že je smysluplné (=přináší to nějaký výkon navíc) část kódu provozovat na velkých jádrech a část na malých. I když bude tato podmínka splněna, zůstává jedna neměnná skutečnost: Taková aplikace má určitý daný poměr zátěže, pro kterou jsou vhodná velká jádra a zátěže, pro kterou jsou vhodná malá jádra. Jenže Intel dal velmi záhy najevo, že s poměrem velkých a malých jader nesleduje žádnou filozofii, ústřední myšlenku, záměr nebo smysl. Poměr je prostě takový, jaký vyjde. Jinými slovy, mezi PC procesory vydanými od začátku éry Alder Lake jsou takové, které mají poměr velkých:malých jader od 1:5 (dvě velká a deset malých jader) až po 3:2 (šest velkých a čtyři malá jádra). Přesněji řečeno existují i modely, které ani žádná malá jádra (Atomy) nemají (např. Core i5-12600). Samozřejmě existují i takové, které nemají velká jádra a stojí čistě na Atomech, ale ty s ohledem na herní zátěž neberme v potaz.

Některé modely Meteor Lake disponují kombinací dvou velkých a deseti malých jader (Intel)

Vývojář však stojí před situací, kdy má hru, kde lze při troše štěstí zátěž rozdělit tak, aby určitou delegoval na velká jádra a určitou na malá, jenže v poměru velkých a malých jader jsou procesory Intelu co kus, to unikát. Proč si přidělávat práci s řešením, jakou zátěž delegovat na malá jádra, když procesor nemusí mít žádná? Nebo jakou zátěž držet na velkých, když procesor může mít jedno nebo dvě, a zbytek tvoří jádra malá?

V dřívějších dobách řada vývojářů optimalizovala primárně pro Intel. Tuto výhodu společnost ztratila, - nikoli snad tím, že by se vývojáři šprajcli a začali optimalizovat výhradně pro AMD - ale tím, že Intel už dávno nemá téměř 100% podíl na herním trhu, a tak optimalizace pro Intel = optimalizace pro každého. Společnost se o tento podíl připravila v podstatě sama sérií rozhodnutí, která (řekněme) nešla zrovna hráčům vstříc.

Sandy Bridge - procesor z éry, kdy hráči neměli problém kupovat high-end (Intel)

Připomeňme, že když byl Intel na výsluní, například v roce 2011 se Sandy Bridge, stál tento procesor - suverénně nejvýkonnější čip ve standardním desktopu (Core i7-2600K) $317. Intel od té doby nenabídl produkt, který by měl takový poměr relativního výkonu ke koncové ceně. A to ani když cenové srovnání napříč 15 lety očistíme od inflace. Za ~$300 dolarů získal zákazník procesor, který byl perfektní na vše. Nebylo se tedy příliš čemu divit, že ho hráči neměli problém kupovat. Byl celkově výhodný.

Situace se však postupem času měnila a Intel od doby Alder Lake hráčům říká, že kdo od něj chce nejvýkonnější herní procesor, musí si připlatit za 16, respektive 24jádrový top model, byť z něj bude efektivně využívat 8 velkých jader. Bohužel (pro Intel) má zákazník možnost pořídit osm velkých jader od AMD, která mu nabídnou podobný výkon za nižší cenu, nebo osm velkých jader s V-cache, která mu nabídnou vyšší herní výkon. Přestože AMD V-cache uvedla již 2021 a hráčům nabídla v roce 2022, ani za 4-5 let Intel nereagoval nijak a na stříbrném táce předal tento segment AMD. Z X3D procesorů se stal desktopový bestseller a i řada zákazníků, tradičně kupujících Intel, postupem času přešla k AMD, protože alternativy od Intelu se nedočkala.

Pokud chce vývojář optimalizovat pro procesory Intelu vydané v posledních pěti letech, musí se vypořádat se situací, kdy má kód efektivně běžet na modelech s pouze velkými jádry, s pouze malými jádry, s kombinacemi v širokém spektru jejich poměrů a ještě s kombinacemi, kdy velká jádra podporují HT, i kdy jej nepodporují - jako na vyobrazeném Arrow Lake (Intel)

Vývojáři samozřejmě vidí, jaké procesory patří v retailu k nejprodávanějším, čím výrobci vybavují výkonné herní sestavy, a tak - i když o tom možná uvažovatli v počátcích éry Alder Lake - nevidí smysl v herních optimalizacích pro platformy s malými jádry, které ani nejsou vnímané jako herní (ostatně ani Arrow Lake-refresh nakonec Intel nevydal jako herní procesory, ale spíše pracovní záležitost, protože se herní výkon nepodařilo posunout takovým způsobem, jak se čekalo). Je tedy pravdou, že specifických herních optimalizací pro kombinace P-Cores + E-Cores bude pomálu - ale stejně tak je pravdou, že si za to Intel může v podstatě sám.