První procesor architektury IBM Performance Optimization With Enhanced RISC neboli POWER byl shodou okolností vydán před třiceti lety. Tehdejší POWER1 byl taktován od 20 do 41 MHz a IBM ho používalo jak v serverech, tak v pracovních stanicích. I když ty tři dekády, které od té doby uplynuly, přinesly různé turbulence, servery i pracovní stanice s (aktuálně devítkovými) POWER procesory pořídíte i dnes, architektura pořád žije a je dokonce otevřená a bez poplatků za její použití. Co nového přináší POWER10?

Nové procesory budou vyráběny 7nm technologií, na níž IBM spolupracovalo se Samsungem a Samsung je také bude pro IBM vyrábět. Každý POWER10 se dělí na dvě „hemisféry“ po osmi jádrech, každá tato hemisféra má 64 MB L3 cache. Každé jádro je osmivláknové (SMT8), má 48 kB instrukční, 32 kB datové L1 cache a 2 MB unifikované L2 cache. V procesoru je kvůli výtěžnosti vždy jedno jádro trvale vyřazeno, procesor má tedy 15 funkčních jader, 120 vláken a 120 MB L3 cache.

Dostupné budou (minimálně na počátku) dvě varianty SCM a DCM, což je ve stručnosti buď jeden nebo dva procesory v jednom pouzdře. První vzorky ukazují, že POWER10 bude mít proti POWER9 až 3x větší energetickou účinnost, tj. trojnásobný výkon při stejné spotřebě (srovnání bylo provedeno na 2x30-core POWER10 versus 2x12-core POWER9, které mají stejné TDP).

Vzhledem k očekávanému nasazení zejména v cloudových centrech, bylo posíleno zabezpečení přímo na úrovni procesoru, například end-to-end šifrování paměti bez výkonového postihu nebo hardwarová ochrana kontejnerů - v případě průniku útočníka do jednoho kontejneru by přímo procesor měl umět zabránit průniku do dalších kontejnerů na stejném virtuálním stroji. Pro cloud je určena i technologie nazvaná Memory Inception, která umožňuje libovolnému POWER10 v clusteru přistupovat do RAM ostatních strojů v clusteru, čímž může vzniknout adresní prostor až do 2 PB.

První velké železo založené na POWER10 a Red Hat OpenShift by na trh mělo dorazit zhruba za rok. Zda a kdy přijde varianta procesoru použitelná v pracovních stanicích (ekvivalent jádra Sforza v současné generaci POWER9) není zatím známo. Raptor Computing Systems - tedy společnost, která aktuálně vyrábí stanice Talos II, Talos II Lite a Blackbird - je v tomto ohledu poněkud skeptická a s příštím rokem nepočítá vůbec. Vzhledem k NDA neuvádějí více podrobností, ale minimálně naznačeno bylo, že by POWER10 mohl být z hlediska úplné otevřenosti architektury krokem zpět a tudíž by pro ně přestal být zajímavý. Snad to nebude až tak špatné a než POWER9 "Sforza" stávajícím majitelům zastará k nepoužitelnosti, bude mít plnohodnotného nástupce