Imation Disc Stakka je zařízení, do kterého můžete schovat až 100 CD či DVD médií, popřípadě jakýchkoli takových placek, které mají průměr 12 cm. Název „Stakka“ je tak trochu slovní hříčka, vyslovuje se prakticky stejně jako „stacker“, což se dá volně přeložit jako jakési zařízení na ukládání něčeho do nějakého uspořádaného tvaru. Faktem je, že v tomto pořadači, kterému se korektně říká karusel, jsou média ve svislé poloze skládána vedle sebe do kruhu, přičemž tím, že jich do jednoho dáte 100 kusů, to zdaleka nekončí. Na sebe totiž můžete boxů položit až pět, přičemž výrobce udává, že pomocí napájených USB hubů je možné rozchodit a ovládacím softwarem ukočírovat až 100 takovýchto věží po pěti kusech, což dělá diskotéku čítající 50 tisíc médií.

Nám se k recenzi dostala dvě taková zařízení, abychom si mohli „štosování“ (tedy skládání na sebe) vyzkoušet v praxi. Už nyní vám mohu prozradit, že jde o záležitost tak jednoduchou, jako je chůze. Další Disc Stakka prostě položíte na první a to je vše. Od té doby funguje, ovládací software o něm ví a nic není třeba zapojovat (a pokud se spokojíte s výchozím názvem, pak není třeba nic ani konfigurovat). V průběhu této recenze se samozřejmě dozvíte další podrobnosti.

Co si domů přinesete

V krabici se vyskytují tyto součásti:

• Jednotka Disc Stakka
• Propojovací USB kabel
• CD s ovládacím softwarem OpdiTracker
• Jednoduchý manuál v češtině

V našem případě chybělo CD s ovládacím softwarem, které však bylo promptně dodáno, přičemž se v našich podmínkách dodává ještě jedno, a to CD-R. Na něm jsou soubory (OpdiTrackerDownloaderMin.exe, MDAC_TYP.EXE, langpack.exe, dotnetfx.exe a OpdiTrackerMin1085.exe), které se mají podle příručky použít v případě, kdy aplikace hlásí, že nesouhlasí jazyková sada. Jelikož nám CD původně chybělo, stáhl a nainstaloval jsem si rovnou z webu výrobce verzi 2.21.1085 (to je tatáž, co je přiložena na CD-R). S tou pak byly provedeny veškeré testy a pokusy.

Spolu s výrobkem je dodávána standardní verze, je však možné si extra koupit OpdiTracker Pro, který má navíc možnost zabezpečit přístup k vybraným diskům jen pro některé uživatele, případně chránit heslem jednotlivé disky (standardní verze chrání jedním heslem celý box) a disponuje rozšířenými možnostmi vyhledávání. Veškeré testy v této recenzi probíhaly s dodávanou verzí Standard. OpdiTracker Pro stojí 35 dolarů (cca 850 Kč).

Vzhled

Přední strana

Přední strana Disc Stakka je jednoduchá, jako celý přístroj. Obsahuje nezbytnou štěrbinu pro vkládání disků a u ní indikační zelenou LED. Přístroj nemá jediný ovládací prvek, jako tlačítko či něco podobného. Vše se ovládá pomocí dodávaného softwaru OpdiTracker. To s sebou nese značnou nevýhodu: Bez softwaru nevyndáte z Disc Stakka jediný disk (leda byste použili šroubovák). Stejně tak tam žádný nezasunete (leda byste použili mírnou dávku přesvědčování, o tom si však povíme dále, až se podíváme, jak je to uvnitř zařízeno).

Zelená LEDka si občas blikne, je-li Disc Stakka zapojen do živého USB portu počítače, avšak bez komunikace se softwarem (např. není-li nainstalován, apod.). Trvale svítí, pokud o sobě Disc Stakka a software vzájemně vědí. A nakonec LEDka pravidelně bliká, pokud software se zařízením něco dělá, např. vyhledává, vysunuje či přijímá disk.

Zadní strana

Stejně tak je jednoduchá i zadní strana. Nic víc než jeden USB konektor totiž nepotřebujete. Z toho plyne jediné: I napájení Disc Stakka probíhá z USB portu. Na to je třeba myslet v případě, že chcete zapojit Disc Stakka do nějakého USB hubu. Měl by být aktivně napájen, aby uživil všechna zařízení a byl ještě schopen krmit třeba celou věž s pěti takovými bedýnkami na sobě. Mimo jiné z tohoto důvodu je omezeno posazení maximálně pěti Disc Stakka na sebe do jedné věže. Jeden USB port, dodávající 0,5 A je totiž musí uživit všechny. Vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici jen dva kousky, nedalo se ověřit, co by to udělalo, kdybychom jich na sebe dali šest a více. Je tu jistá pravděpodobnost, že by to USB port s napájením prostě neutáhl. Pokud je na sobě více těchto boxů, do počítače by měl být vždy zapojen ten nejspodnější. Prakticky jsem si však ověřil, že je to jedno, který bude zapojen (možná to pouze při dvou až tolik nevadí), důležité je, nezapojovat jich více. Jak s USB portem komunikují ostatní boxy ve věži, uvidíte hned v následujícím odstavci.

Vrchní a spodní strana

Na obou obrázcích si všimněte zejména spodní části, kde jsou umístěny kontakty pro propojení dvou na sobě sedících boxů. Každý Disc Stakka má vespod pět „jehel“ a navrch pět kontaktů, kam se ony jehly zapíchnou. Takto se zapojují další boxy ve věži, ve správci zařízení je však každá věž zobrazena jako jedno zařízení, nezávisle na tom, kolik boxů v ní je.

Jeden box na druhý se posadí velmi snadno, protože na spodku vyčnívající „zoubky“ zapadnou do otvorů na vrchu spodního boxu. Mezi těmito otvory je i průhledný plast, skrze který nanejvýš rozpoznáte, zda jsou v boxu nějaká média či nikoli, protože do něj špatně jde světlo.

Jak již bylo zmíněno, sestavení věže s až pěti boxy Disc Stakka je věc jednoduchá, jako chůze. Posadíte-li jeden box na druhý, jednoduše se v ovládacím softwaru objeví nový. Ten máte pak možnost libovolně pojmenovat, což je vhodné, abyste věděli, který box ve skutečnosti odpovídá kterému v aplikaci. A protože každý box je jedinečný (identifikují se sériovým číslem), můžete je pak libovolně stěhovat a prohazovat, software si jej vždy správně najde. A kdybyste se ztratili, software má možnost identifikovat blikáním zelené LED hledaný box.

Význam ostatních prolisů na spodku boxu je dán vnitřní konstrukcí. Tam se za chviličku také podíváme. Disc Stakka se totiž rozebírá až podezřele jednoduše: povolíte dva křížové šrouby, máčknete vpředu na správná místa a otevřete Disc Stakka s takovou jednoduchostí, jako je rozevření skořápky rozklepnutého vajíčka. Nic, co by průměrný kutil nezvládl. Ovšem pozor! Zpřeházet disky na karuselu vřele nedoporučuji, to si zaděláte na pěkný hlavolam.