Specifikace

Systémové požadavky jsou opsány z krabice. Dá se předpokládat, že software i Disc Stakka poběží i na horších PC, v každém případě je však potřeba USB port a systém, který jej obslouží a pod který se dá OpdiTracker nainstalovat. Místo na disku je závislé zejména na počtu boxů a na tom, kolik souborů je na discích. OpdiTracker si ukládá databáze o discích a jejich obsahu do profilu All Users, přičemž ta může nabývat velikosti několika desítek megabajtů.

Rozměry byly změřeny klasickým metrem, na hmotnost, která je ve tabulce uvedena, upozorňuje přímo příručka. Prázdný Disc Stakka je poměrně lehký, ostatně ono se toho v něm opravdu moc nevyskytuje.

Průměr disků 12 cm je nutné dodržet. Jiné velikosti způsobí vážný problém, např. 8cm disky už ven nedostanete (jedině rozebrat box). Je však úplně jedno, zda vkládáte CD, DVD či průhledný plastový kotouček rozměrů CD/DVD, Disc Stakka to pochopitelně nerozlišuje. Je v něm velmi jednoduchý mechanizmus, který kotouček dopraví na karusel, takže je mu pochopitelně i úplně jedno, na jakou stranu směřuje potisk či datová strana.

Vnitřek

Možná vás bude zajímat, co je vlastně uvnitř boxu a jak se do něj média usazují a jak vyjíždějí ven a zajíždějí dovnitř. I na to jsme se podívali, protože pokud něco lze rozebrat, aniž by se to tím poškodilo, tak nám není nic svaté. Rozebrání Disc Stakka je přitom záležitost opravdu velice jednoduchá. Jen je třeba dávat pozor na jednu věc: Nezpřeházet disky na karuselu. Nebude-li jejich rozmístění souhlasit s databází, pak proces, kdy to budete dávat do pořádku, je o něco složitější a časově náročnější než známý hlavolam „patnáctka“. Co je kde umístěno, si totiž nepamatuje Disc Stakka samotný, ale software. Vřele tedy nedoporučujeme přenést box na jiný počítač, nainstalovaný software totiž bude mít databáze čisté a o discích v boxech umístěných nebude mít ani tušení. A dva disky se na jednu pozici do karuselu opravdu nevejdou. Databázi je naštěstí možné zálohovat a v případě potřeby opět importovat, tedy i přenášet na jiný počítač.

Hned na obrázku vpravo vidíte karusel v plné kráse, tedy ten kolotoč, na který se usazují vkládaná média. Je otáčen klasickým motůrkem s řemenovým převodem. Pod ním je deska s plošným spojem, kde jsou i dvě čidla (jejich význam si povíme níže) a další motůrek, který pohání mechanizmus vystrčení média a svislé gumové válečky, které pohybují drženým médiem dovnitř a ven. Ty jsou uprostřed trochu zúženy, aby mohly vystrčené nebo vložené médium lépe uchopit. O detekci vkládaného a ve štěrbině se pohybujícího média se starají čidla na plošném spoji vedle jednoho z válečků.

Při troše šikovnosti se dá sundat i samotný karusel, takže jsme se podívali i pod něj. Deska s plošnými spoji a integrovanými obvody je, jak sami vidíte, relativně jednoduchá. Vrchní strana obsahuje především konektory a dvě čidla. Jedno z nich detekuje výchozí pozici karuselu, druhé jeho pohyb, přesněji o kolik pozic se otočil. Spodní strana je pak osazena obvody a dalšími součástkami.

Pod karuselem je ještě jeden zmíněný motůrek. Ten ovládá mechanizmus na vystrčení média a zároveň dva k sobě pružinou tisknuté gumové válečky, které protahují médium skrze štěrbinu. Otáčejí-li se gumové válečky tak, aby se médium vysunovalo ven, přes třecí převod se otočí šnek, který výsuvným mechanizmem vystrčí médium trochu nahoru a dopředu, kde jej už uchopí válečky a vysunou ven. Opačný směr otáčení jednak zasunuje případně držené médium a pokládá výsuvný mechanizmus do spodní polohy.

Jedno z čidel na desce plošných spojů hlídá průchod trnu, který vidíte na spodku karuselu. Tak celý přístroj zjistí, že proti štěrbině na média stojí zásobník s označením „0“ (nula), který je chráněn proti vložení média podobným trnem (celý karusel má tak prakticky 101 pozic, jen do té nulté nelze médium vložit). Pravidelné zuby na spodu (vypadají jako hradby) pak procházejí druhým čidlem, čímž přístroj zjišťuje, o kolik pozic se karusel otočil. V tomto čidle jsou dva detektory pro přesnější pozicování a určení směru rotace. Ačkoli přístroj zřejmě sám ví, jakým směrem točí, může se stát, že se třeba karusel z nějakého důvodu svévolně pootočí (třeba když s ním nějaký „zákeřňák“ pohne rukou), pak je zjištěno, kam se pootočil a pozice se podle toho upraví.

Nakonec ještě pohled do otevřeného Disc Stakka s nějakými těmi vloženými disky. Ač to takto nevypadá, nemusíte mít strach, že by při přenášení z části zaplněných boxů disky vypadly ze svých pozic. Vrchní víko má potřebné výlisy, o které se disky i v případě úplného otočení opřou, takže nevyjedou ze svých pozic natolik, aby vypadly. Zkoušel jsem dokonce s málo zaplněným boxem řádně zacloumat (jak když barman v šejkru připravuje drink). Ač to podle zvuků vypadalo, že se musely přestěhovat všechny disky, nevypadl při tom uvnitř ani jediný. Karusel při obrácené poloze dokonce vypadne z ozubených převodů a volně se (v rámci možností, které mu dovolí vrchní kryt brzdící média) uvnitř otáčí. To však nevadí, protože Disc Stakka si pokaždé při připojení napájení karusel „zkalibruje“ do výchozí polohy.