Instalaci systému Windows 7 x64 přes EFI můžeme spustit dvojím způsobem. Jeden z nich je automatický a vyžaduje, aby se o to postaral sám EFI. Pokud se tak nestane, což je jednak náš případ a pak je to také velmi pravděpodobné právě z toho důvodu, že EFI je v PC poměrně nová věc a dá se předpokládat, že bude pro bootování obvykle použit starý klasický BIOS, pak musíme instalátor spustit z EFI ručně. K tomu slouží EFI shell, což se dá pochopit jako takový příkazový řádek EFI. EFI shell by měl být součástí každého EFI (nestudovali jsme specifikaci EFI, zda je shell nezbytnou podmínkou, proto to zvýraznění „by měl být“). Spuštění EFI shellu se také může lišit kus od kusu, záleží na provedení tvůrcem konkrétního firmwaru. V našem případě se EFI shell spouští klasicky přes boot menu, jako jsme v předchozím kroku startovali instalátor systému Windows 7. Jen prostě nevybereme přímo danou mechaniku, ale „Built-in UEFI Shell“.

Krátce po této volbě dostaneme přibližně následující obrazovku:

Jako první se nám vypíše seznam použitelných zařízení – souborových systémů, které jsou automaticky nalezeny a namapovány. Souborové systémy, které jsou rozpoznány, jsou v tomto případě automaticky namapovány jako fs0 a fs1, přičemž první z nich je MSR pevného disku a druhý cosi na instalačním DVD. Pokud se zadíváte na obrázek pozorně, zjistíte, že jsou tam další zařízení ukazující kamsi na pevný disk či CD/DVD, např. blk2 a blk3a pro CD-ROM blk4. Jsou to skutečně další oddíly na daných zařízeních, ale se souborovými systémy, které EFI nerozezná. V případě pevného disku je to primární NTFS oddíl a EFI System Partition (ESP), v případě „cdrom“ jsou to všechny běžné souborové systémy jako ISO9660, Joliet, UDF a podobně. Co to tedy EFI vlastně na tom DVD vidí?

Je to zvláštní část, které jsme doposud nevěnovali pozornost, protože jsme ji k ničemu nepotřebovali. V podstatě se to dá laicky nazvat jako „EFI boot sektor“, přestože těch sektorů je pochopitelně více, ona je to spíše „EFI boot partition“, i když o oddílech v tomto slova smyslu na CD/DVD moc nehovoříme. Obsah této části neuvidíte ani v systému Windows, ani ve speciálních programech, jako je ISOBuster. V něm však objevíte, že „bootable“ část DVD má dvě image:

První je klasická boot image, kterou používáme při vytváření spouštěcího instalačního DVD s Windows 7 (možná jste si všimli, že od dob Windows XP už se tento soubor zvětšil ze 2 na 4 kB). A ten druhý je…

Znalci možná poznali, že to vypadá jako boot sektor diskety naformátované standardně na FAT12, jen je trochu pozměněn. Ve skutečnosti je to boot sektor oddílu, který vidíme právě v UEFI Shellu jako fs1. Možná víte, že třeba Nero umí vytvářet (už od verze 6.6, ne-li dříve) spouštěcí EFI disky, ale bez mučení se přiznáme, že jsme se tím ještě vůbec doteď nezabývali.

A co že se to tedy na oddílu fs1 vyskytuje? Adresář EFI, v něm BOOT a v něm jediný soubor: BOOTX64.EFI. Jsme v cíli, tento soubor musíme spustit, abychom nastartovali instalátor systému Windows 7 přes EFI. Není tedy nic snazšího než použít tři příkazy:

fs1:
cd EFI\BOOT
bootx64

Přípona EFI není nutná, ale napsat ji můžete, nic tím nezkazíte. Po odeslání příkazu se spustí už z instalačního DVD výzva pro stisk libovolné klávesy pro nastartování z CD či DVD. Pokud klávesu nestisknete, po chvilce se vrátíte zpět do UEFI Shellu. Pokud klávesu stisknete, započne se instalace Windows 7 x64 přes EFI.

Názornou ukázku obsahuje video (všimněte si, že dokud nenajede grafika instalátoru, stále bliká kurzor z UEFI Shellu). Video končí v momentě, kdy bychom chtěli nainstalovat systém na vybraný oddíl (což dělat nebudeme, protože už takto systém nainstalovaný máme). Pokud by na disku žádné oddíly nebyly, instalátor sám vytvoří GUID Partition Table a příslušné oddíly.

Pokud se následně podíváme do hotového nainstalovaného systému, zjistímě několika způsoby, že opravdu máme systém nainstalován na disku s tabulkou oddílů ve stylu GPT. Např. správce disků nám říká vyšednutou položkou, že nemůže změnit tabulku oddílů na MBR, což znamená, že to MBR není (nemožnost změny je dána nutností všechny oddíly nejprve odstranit, což se na živém systému ve Windows pořád ještě nedá ;-).

Zobrazení vlastností disku pak zřetelně ukáže GUID Partition Table.

Všimli jste si jistě ve správci disků, že jsou zde vidět pouze dva oddíly, ale dříve v instalátoru byly tři. Systém v tomto grafickém zobrazení třetí (EFI) oddíl skrývá, nástroj DISKPART jej však odhalí (je to ten „vyhrazený“):

S tímto oddílem nelze dělat prakticky nic, protože nemá ani souborový systém NTFS, ani FAT (FAT32). Rezervovaný oddíl Microsoft (MSR) je však FAT32 a pokud se do něj chcete podívat, musíte si vzít na pomoc opět diskpart, protože grafický správce disků pro jistotu neumožňuje tomuto oddílu přiřadit písmenko. Ono na něm ale není nic moc zajímavého, jen pár EFI souborů (zavaděče systému) a adresáře s ještě méně zajímavými soubory.

Jsme docela zvědavi, kdy to nějaká breberka využije coby bezva úložiště, do kterého není vidět ;-). Mimochodem toto není záležitost vyloženě EFI, systém Windows 7 si udělá při instalaci podobný oddíl i bez EFI.