Generace Arrow Lake, která koncem příštího roku nahradí Meteor Lake a Raptor Lake-refresh, přinese nová velká jádra (podle různých zdrojů Lion Cove nebo Cougar Cove), od kterých se očekává 20% nárůst IPC oproti velkým jádrům Redwood Cove generace Meteor Lake. Některé zdroje hovoří o 45% nárůstu IPC oproti Alder Lake, ale pokud to přepočteme přes generační rozdíly (+5 % u Raptor Lake a +15 % u Meteor Lake), vychází opět na Arrow Lake 20 %.

• 2021 - Alder Lake
• 2022 - Raptor Lake
• 2023 - Meteor Lake (+Raptor Lake-refresh)
• 2024 - Arrow Lake

Druhou velkou devizou generace Arrow Lake má být nasazení nových procesů, ale prozatím to vypadá, že se situace s Intel 20A (obdoba 2nm procesu) nevyvíjí zdárně a pro výkonnější modely použije Intel 3nm proces TSMC. Třetí změnou budou nová malá jádra Skymont s velkým posunem IPC a nárůstem počtu z 16 (u Raptor Lake) na až 32. Varianta s 8+32 jádry však podle aktuálních informací nebude dostupná v roce 2024, snad dorazí později v roce 2025.

Leaker Xino nyní zveřejnil informaci, že Intel v seznamu podporovaných technologií velkých jader Lion Cove zmizel Hyper Threading. Neznamená to však nutně, že podpora pro HT vypadla na hardwarové úrovni, může být pouze vypnutá.

Tato zpráva vyvolala řadu diskuzí, ve kterých se vyrojila řada názorů vyzdvihujících, jaký přínos bude mít hardwarové odstranění HT. Nutno podotknout, že racionálně lze jen těžko hledat přínosy hardwarového odstranění HT, protože přinejmenším z výkonnostního hlediska žádné nejsou. Implementace HT nesnižuje jednojádrový výkon (což se mohou domnívat uživatelé, kteří nezažili dobu, kdy architektuře bez HT byla tato novinka implementována a existovaly tudíž procesory na stejné architektuře s fyzickou podporou HT i bez) a nesnižuje energetickou efektivitu (naopak pokud ve stejném TDP zvládá CPU zpracovávat vyšší počet vláken a stoupne celkový výkon, je energetická efektivita vyšší).

• Ještě jednou k Alder Lake aneb jak je to s HT a proč bude konkurenceschopný ²⁰²¹

HT zvyšuje výkon u paralelizovatelné zátěže (podle typu) o 20-70 %, přičemž typická hodnota u zmíněného typu zátěže je někde mezi 30-40 % (vyšší nárůsty existují, ale jsou spíše výjimečné). Odstranění podpory HT tedy pro řadu úloh může znamenat 30-40% snížení výkonu, což se jen těžko dá vnímat jako žádoucí prvek. Nutno podotknout, že se toto číslo týká výkonu generovaného velkými jádry, takže po započtení malých jader může jít třeba o poloviční hodnotu. Ani ztráta 15-20 % výkonu samozřejmě není žádoucí, takže důvod hypotetického odstranění HT není jasný. Ve vícejádrovém výkonu by tím byl ztracen mezigenerační nárůst IPC velkých jader, takže by veškerý vícejádrový výkon navíc pocházel z nové architektury jader malých.

Procesory AMD FX-8150, AMD Phenom II X6 1100T, AMD A8-3850, Intel Core i7 870 (ES), Intel Core i7 2600K,
Intel Pentium 4 HT 3,6 GHz, Intel Pentium 4 EE HT 3,46 GHz

Spíše se tedy zdá, že HT je vypnuto pouze softwarově z nějakého pragmatického důvodu. Tím může být objevení nějakého bugu, jehož softwarové řešení vyžaduje právě deaktivaci HT. Vyloučit nelze ani snahu o zjednodušení systému pro rozložení zátěže (Thread Director), kdy po obsazení prvních osmi vláken osmi velkých jader nastává dilema, zda další vlákna přiřazovat nejprve jádrům malým, nebo jako druhá vlákna jader velkých (HT). V různých typech zátěže může být přínosné různé řešení a je otázkou, zda investice do řešení takto komplexního problému má skutečně větší přínos než náklady. Zkrátka zda se nevyplatí softwarově vypnout HT a rovnou (po využití 8 velkých jader) přiřazovat další vlákna jádrům malým.

Hardwarové odstranění HT se totiž jeví jako nepravděpodobné i z důvodu použití velkých jader v segmentu serverových a pracovních procesorů Xeon. Tam ztrátu HT žádná malá jádra nekompenzují, naopak většina softwaru z podpory HT těžce profituje a - zvlášť v době, kdy Intel za AMD těžce ztrácí -by odstranění HT znamenalo minimálně generační výkonnostní ztrátu. Spíše vyšší, neboť 30 % výkonu očekávatelných od HT je podstatně více než 20 % výkonu očekávaného od mezigeneračního nárůstu IPC.