To, co vypadlo z Paula Otelliniho, víceméně koresponduje s nedávným dementováním AMD, že se chystají pustit do ARMu. Připomeňme si, že John Taylor, ředitel divize Client Product & Software Marketing v AMD a dřívější šéf Fusion divize, jasně prohlásil, že je pro ně výhodnější vyladit x86 architekturu na nízkou spotřebu tak, aby byla konkurenceschopná ARMu na jeho poli, než se snažit upravit ARM do podoby, kdy bude výkonově srovnatelný s x86.

Stejně tak Otellini věří, že je pro Intel výhodnější ladit x86, než se vrtat v ARMu a platit této firmičce licenční poplatky za architekturu. Přechod na ARM v daných segmentech by tím Intelu pouze snížil jeho zisky a firma věří, že to zvládnou lépe bez něj.

A jak na to Intel půjde? Pochopitelně skrze "budoucí SoC" čipy Atom. Tato platforma je pro Intel klíčová, však ji také pilně ladí, aby nadělala co nejvíce vrásek AMD a jejímu Fusion APU. Bitva o ultramobilní SoC architektury se v nadcházejících měsících a letech povede mezi ARM, Fusion a Atom architekturami a Intel má v tomto slušně najeto. Již v únoru předváděl vzorky 32nm Atom "Medfield" a vedle 22nm Atomů již hovoří i o 14nm technologií vyráběných SoC této rodiny.

Pro Intel a AMD, resp. obecněji x86 architekturu, hovoří věc, kterou Otellini zmínil. Microsoft sice chystá Windows 8 i pro ARM, ale to neznamená, že na ARMu automaticky poběží veškeré až dosud napsané a pro Windows uvedené aplikace. Toto bude výhoda případných x86 tabletů či smartphonů, samozřejmě za předpokladu, že většinově užívané aplikace nebudou upraveny/zkompilovány i pro ARM, resp. se neobjeví nějaká fajnová (hw?) "x86→ARM virtualizace" (ale to jsme se už nechali trochu unést).

Mimochodem ARM není pro Intel žádnou novinkou, ba naopak. V první polovině minulého desetiletí měl Intel vlastní ARM divizi produkující procesorová jádra Xscale. Tuto divizi však v roce 2006 prodal Marvellu plně se soustředíce již jen na x86 (samozřejmě v kontextu mobilních čipů úmyslně pomíjíme Itanium).