Když se objevila informace, že s generací Nova Lake chystá Intel do standardního desktopu 52 jader, působilo to zprvu tak pompézně, že tomu někteří lidé ani nechtěli věřit. Ale co 52 jader, v další klíčové generaci chce Intel počet jader v desktopovém socketu navýšit na rovnou stovku.

Zatímco u Nova Lake (2026) má být 52 jader dosaženo konfigurací dvou procesorových dlaždic, z nichž každý ponese 8 velkých a 16 malých jader, tj. 48 celkem + 4 úsporná jádra v centrální dlaždici, u Titan Lake má být situace ještě zajímavější.

Intel podle dostupných zpráv zruší dva typy jader, zůstane jeden, ale ten má překvapivě vzejít ze současných malých jader. Dvě dlaždice se 48 jádry na každé dá 96 jader a v centrální dlaždici zůstanou 4 úsporná jádra, což znamená rovnou stovku celkem.

Je pravdou, že cílem architekta Jima Kellera v Intelu bylo navrhnout nové jádro, které by nemělo tak vysoké nároky na plochu (křemík, tranzistory) jako dosavadní velká jádra Intelu, přitom bylo výkonnější a flexibilnější. V plánu byla technologie nazvaná rentable units, která měla pro potřebu vysokého jednovláknového výkonu sloučit hardwarové prostředky více jader při zpracování jednoho vlákna.

Jim Keller ale z Intelu odešel, neboť prostor pro jeho práci byl cíleně omezován, a zbytky Kellerových myšlenek už si žily vlastním životem. Intel se rozhodl, že namísto jednoho velkého skoku půjde strategií přerodu současné architektury v novou a počátek této strategie měl reprezentovat Arrow Lake. Rentable units na velkých jádrech ale nebyly dotaženy, pouze odpadla podpora pro HyperThreading a Intel nedokázal zvýšit počet malých jader, která měla absenci HT kompenzovat. Jak Arrow Lake dopadl, je známo, takže přejděme k další generaci.

Nova Lake má přinést nové architektury, zdvojnásobit počet procesorových dlaždic, ale výkon se podle uniklého slajdu Intelu posouvá jen o 10 % jednojádrově a 60 % vícejádrově. Pokud Intel s další generací plánuje zabít velká jádra, dává 10 % smysl. Považuje-li Intel velká jádra za slepou vývojovou větev a plánuje-li jejich vývoj ukončit (pravděpodobně s Razor Lake, což je vylepšení Nova Lake chystané na rok 2027), dává smysl, že s poslední generací již do jejich přepracování nebude nijak významně investovat a spíše jen vylepší, co již existuje. Větší posun IPC se za takové situace nedá očekávat.

Pokud Intel přijde s 2× 48 jádry (a čtveřicí úsporných, která můžeme zanedbat), zůstává otázkou, jak bude řešit jednovláknový výkon, na kterém závisejí odezvy systému, částečně herní výkon a rychlost startování aplikací. Že by se Intelu nakonec podařilo zprovoznit rentable units? Nebo tuto problematiku plánuje přenechat marketingu, který má být řešen ousourcingem a AI? Tedy přesvědčit zákazníky, že regrese jednovláknového výkonu není na škodu? V tuto chvíli těžko říct. V kontrastu s někdejší filozofií, že čtyři velká jádra musejí stačit všem, jde každopádně o zajímavý myšlenkový obrat.