Intel má pro tyto čipy označení HET-MLC (High Endurance Technology Multi-Level Cell, dříve označované jako eMLC neboli Enterprise MLC) a objevit by se měly v SSD řady 710 s krycím jménem Lyndonville. Na následujícím slajdu je porovnání současných SLC a MLC čipů s HET-MCL.

Na trhu bychom se měli setkat s Intel SSD 710 Series v kapacitách 100, 200 a 300 GB. 100GB model prý poskytne trvanlivost zápisu 500 TB, resp. 900 TB, pokud na SSD zůstane vždy alespoň 20 GB volného místa, 200GB model vydrží 1 PB (případně 1,5 PB při 40GB stálého volného místa) a nejvyšší 300GB model by měl snést 1,1 PB, nebo 3 PB při udržování 60 GB volného místa. V podstatě by tak mělo jít o nejtrvanlivější SSD s MLC čipy.

Možná vás zaujala ta záležitost se zvyšováním odolnosti a jak to vlastně funguje. Vězte, že této technice Intel říká „over-provisioning“ a lze ji uvést do praxe dvěma způsoby. Oběma způsobům musí předcházet kompletní smazání SSD, a to nikoli metodou „smazání diskových oddílů“, ale „Secure Erase“ (v tomto stavu by se také mělo SSD nacházet, pokud je zcela nové, dá se udělat i pomocí Intel SSD Toolboxu). Pak je potřeba buďto vytvořit diskový oddíl o kapacitě o danou velikost menší, než je celá kapacita, a zbytek nechat nevyužívaný, anebo (pokud chcete mít jistotu, že dané volné místo neuvidí ani operační systém) nastavit natvrdo nejvyšší adresu nějakým nástrojem pomocí ATA příkazu SET MAX ADDRESS (lze to vrátit, nemusíte se bát, že tak nenávratně ztratíte kus kapacity disku či SSD – pro pevné disky to funguje taky).

V obou případech bude využívána pouze omezená část SSD (je přitom jedno, zda použijete OS s podporou TRIM, nebo ne, protože nevyužitá část nebude zapisována a pro SSD se tak stále bude jevit jako „prázdná“ a tudíž použitelná jako „náhradní místo“, když to řekneme hodně jednoduše, je to takový interní TEMP pro vnitřní činnost SSD ;).

Například takový Intel SSD X25-M (s MLC čipy) je vlastně takto navržený už od základu. Jeho reálná kapacita je větší, než jaká je na něm uvedena, když jde do prodeje. Obsahuje už od výroby určité „volné místo“, toto se však žádným způsobem zpřístupnit nedá (tedy z pohledu uživatele – musel by SSD nějak „hacknout“, přičemž SET MAX ADDRESS v tomto případě není řešením). Další zvýšení tohoto „záložního“ prostoru však urychluje práci SSD. Ano, nejen prodlužuje životnost, ale také urychluje činnost. O tom je další tabulka, která ukazuje, jak se dá zvýšit počet operací za sekundu (IOPS) se zvýšením volného místa (tedy zjednodušeně, avšak ne příliš korektně řečeno jeho „alokováním jako záložní místo“).

Ono samozřejmě explicitně neplatí, že když zvětšíte volné místo, urychlíte SSD. Ze začátku je na SSD vždy hromada volného místa. Postupně, jak se SSD zaplňuje, volné místo klesá (a pokud jej příkazem TRIM operační systém znovu neuvolňuje, protože ho třeba nepodporuje, už nestoupá) a s tím klesá i místo, které může SSD používat jako „odkladiště při uklízení“, což při intenzivním používání vede ke ztrátě výkonu. Pokud na SSD necháte větší množství volného místa, na které operační systém nebude sahat, zůstane více prostoru na průběžné „uklízení“ a výkon SSD nebude tolik klesat.