Intel poměrně dlouho držel kapacitu L2 cache na hodnotě 256 kB na jádro. Posuďte sami: Nehalem, (2008): 256 kB. Westmere (2010): 256 kB. Sandy Bridge (2011): 256 kB. Ivy Bridge (2012): 256 kB. Haswell (2013): 256 kB. Broadwell (2014): 256 kB. Skylake (2015): 256 kB. Kaby Lake (2016): 256 kB. Coffee Lake (2017): 256 kB. Comet Lake (2019): 256 kB. Kupodivu na kapacitě L2 cache nic nezměnil ani přechod na 10nm proces: Cannon Lake (2018): 256 kB.

Těžko říct, zda v té době Intel opustila osoba razící motto, že 256 kB je dost pro každého, nebo byl důvod jinde, ale po Cannon Lake se to nečekaně rozjelo. Ice Lake přišel s 512 kB, ale hned další generace - Tiger Lake - přišla s 1280 kB, tedy 2,5× vyšší kapacitou než přímý předchůdce a 5× více než předminulý model. Ani 1280kB L2 cache se v procesorech Intelu příliš neohřála (i když, jak se to vezme…), neboť se objevila již pouze s generací Alder Lake. Hned po něm následoval současný Raptor Lake s 2048kB (tedy 2MB) L2 cache. Ta se v desktopu zopakuje pouze s Raptor Lake-refresh a již Arrow Lake přijde s dalším navýšením, tentokrát na 3 MB.

(Intel)

Tato strategie poměrně kontrastuje s cestou, kterou jde AMD, která první tři generace Zenu vybavila 512 kB L2 cache na jádro a Zen 4 přinesl zdvojnásobení kapacity na 1024 kB. Objevily se zvěsti, že AMD se Zen 5 experimentuje i s vyššími kapacity, jmenovitě 2 MB a 3 MB, ale nárůst IPC při vícejádrové zátěži dosahoval jen 4 % při dvojnásobné kapacitě a 7 % při trojnásobné kapacitě (při jednojádrové zátěži byl nárůst IPC zcela zanedbatelný), takže se AMD rozhodla kapacitu L2 cache u této generace nezvyšovat a počkat s tím na některou z příštích generací.

Příští Vánoce tak proti sobě budou stát Zen 5 s 1MB L2 cache a Arrow Lake s 3MB L2 cache.