Celý tento článek bude reagovat na článek ve Stereu&Videu nazvaný "Jak vám to pálí (chcete-li napálit cédéčko)". Naštěstí ho můžete najít na Internetu zde a nemusím se odvolávat jen na jeho tištěnou verzi. Vřele doporučuji postupovat tak, že si přečtete vždy jeden odstavec v originálním článku a potom se podíváte na komentáře, které jsem k tomu odstavci napsal. Bude zhruba platit, že co odstavec v původním článku, to odstavec tady.

Než začnu, tak bych rád řekl, že tento článek mi přijde jako velice dobrý a ač je v něm několik vyložených nesmyslů a chybí tam problematika okolo vypalování v módu DAO a TAO, tak ho všem vřele doporučuji k přečtení, ale s poznámkami.

Začátek rozboru

K tomu výběru dopisu nelze v podstatě nic vytknout, jen že bych hrozně rád viděl ten test, specielně ony zmiňované "markantní až propastné" rozdíly.

K druhému odstavci nemám žádné připomínky.

Zde autor lehce pozapomněl na datová CD. Co když uživatel chce využít i možnosti zálohování dat a podobně? Pak se nedá takto jednoduše určit, zda-li se mechanika vypalatí či ne.

Zde bych si dovolil nesouhlasit s autorem, že Audio CD-R jsou 2x dražší. Dle mého názoru jsou zhruba 3x dražší. Samozřejmě velice záleží na tom, s jakými datovými CD vlastně srovnáváme. Také audio CD rekordéry jsou oproti běžnějším počítačovým vypalovačkám o cca 50% dražší. Je také škoda, že zde autor podrobněji nerozebírá kdy přesně nebyly v discmanech vypálená CD použitelné - já toho efektu umím dosáhnou skoro vždy a s jakýmkoliv médiem, ale o tom až trochu později.