Možná si ještě vybavíte článek na téma pokojové teploty, který tu vyšel před několika lety.

• Co je pokojová teplota? Aneb 12 °C je dost pro všechny ^{leden 2022}

Již v době jeho přípravy jsem uvažoval o dvou ne-IT tématech ke zpracování. Obě se týkala teploty. Jedno té interiérové, druhé exteriérové. Přednost dostal interiér, protože ten je přecijen chlazení hardwaru bližší. I když možná jen zdánlivě - jak v poslední sezóně ukázaly statistiky Mozilly, chybování a degradace desktopového hardwaru přesně kopíruje oblasti, kterými prošly vlny letního horka.

A tak se nabízí otázka: Jak to s chlazením výpočetní techniky bylo za Karla IV.? Problém je, že historické záznamy, které by nám poskytly jednoznačnou odpověď se z neznámých důvodů nedochovaly. Na jisté náznaky lze ale narazit prakticky na každém kroku. V každé druhé diskuzi o teplotách a klimatu se najde někdo, kdo obavy z oteplování rozptyluje konstatováním, že za Karla IV. přeci bylo ještě podstatně tepleji, když se u nás začala pěstovat vinná réva, fíky a další teplomilné plodiny. Některé příspěvky zmíní i citrusy, granátová jablka nebo olivy. Takže i kdyby měly teploty dále růst, nebude to problém, když tu přece v minulosti byly ještě vyšší.

Král Karel s Buškem z Vilhartic. Před prvním ochutnáním. (ChatGPT)

I když existuje široké povědomí o tom, že za Karla IV. bylo zavedeno pěstování teplomilných plodin, jde o povědomí poněkud zkreslené romantizujícími představami ovlivněnými uměleckou (nikoli historickou) literaturou zejména ze druhé poloviny 19. století. Modelovým příkladem může být Nerudova Romance o Karlu IV., která se týká vína a jeho pěstování. Nutno dodat, že kdo si ji přečte pozorně, nemůže přehlédnout zmínky o jeho nevyzrálosti a obavy o tom, že i sklizně dalších teplomilných plodin dopadnou neslavně.

Co se u nás za Karla IV. pěstovalo?

Skutečně. Samotný fakt, že Karel IV. experimentoval se středomořskými plodinami, z logické podstaty věci ještě nedokládá, že tyto experimenty byly úspěšné. V drtivé většině totiž nebyly. Mohlo by se zdát, že víno se u nás pěstuje dosud, takže jeho zavedení lze považovat za zdařilé. Ve skutečnosti ale Karel IV. pěstování révy nezavedl, ta se v teplých oblastech českých zemí pěstovala již po staletí. Karel IV. nechal přivézt některé další odrůdy a (dnes bychom řekli) aktualizoval předpisy pro pěstování a výrobu vína. Důvodem však nebylo teplé klima, ale prázdná pokladnice. Dluhy ho motivovaly i k introdukci dalších plodin, které byly v té době dovážené, tedy drahé. Historicky prokazatelné jsou experimenty s fíkovníky. Skončily však katastroficky, rostliny vymrzaly a jen výjimečně se je podařilo dopěstovat do stavu, kdy nasadily pár plodů, které příliš nevyzrály.* V teplých oblastech se na chráněných místech podařilo lokálně udržet meruňky a broskve, ale o plošném rozšíření nemohla být řeč.

Představy o velkolepém pěstování tropického ovoce ve 14. století nemají opodstatnění v historických reáliích (Shutterstock)

Diskuzní zmínky o citrusech, olivách nebo granátových jablcích patrně v historických záznamech nemají oporu. Sice se na naše území v době Karla IV. dostaly, ale pouze jako dovozové plody. Lze připustit - a je to celkem pravděpodobné - že se někdo semena z těchto plodů pokusil zasadit, ale úplná absence zpráv o pěstování a chybějící historická kontinuita (kterou máme alespoň u výše zmíněné révy a meruněk) dává tušit, jaké výsledky to mělo.

*Tzv. fíkovny v teplých oblastech u šlechtických sídel mají pozdější tradici. I tak často snahy skončily u pěstování v nádobách, které bylo možné na chladnější část roku přesouvat do interiéru - oranžerií či skleníků.

Trochu lépe dopadlo pěstování jižních bylin. Bazalka, rozmarýn, šalvěj a levandule se u nás na chráněných místech při vhodné péči s určitým úspěchem pěstovat daly. Nejméně náročná šalvěj se ale v klášterních zahradách pěstovala již alespoň od 9. století, takže zmínky z doby Karla IV. rovněž nedokládají, že by tehdy nastalo teplo motivující panovníka k introdukci. Naopak rozmarýn nebylo možné pěstovat bez přezimování v interiéru vůbec.

Jaké tedy bylo klima za Karla IV.?

Karel IV. zjevně na situaci hleděl z ekonomického hlediska, nikoli jako agronom, pomolog nebo klimatolog. To znamená, že jeho vůle pěstovat tyto plodiny nevycházela z toho, jaké klima zde v jeho době bylo. Ani výsledky experimentů neukazují, že by bylo teplejší než dnes. Výsledky, jakých bylo dosaženo ve 14. století, jsou totiž podstatně horší, než jaké máme v současnosti. Jak tedy za Karla IV. bylo? Podle klimatologických dat chladno. Dokonce výrazně nadprůměrné chladno. Šlo o jedno ze tří nejchladnějších období za poslední dva tisíce let.

Karel IV. na Novém Městě (ChatGPT)

Pokud by nám slova klimatologů nestačila (co když jsou v komplotu se „zelenými mozky“?) a nestačily by nám ani katastrofické výsledky pěstování teplomilných plodin (co když nebylo problémem chladno, ale neznalost správných postupů jejich pěstování?), můžeme hledat důkazy i jinde. Archeologové, kteří se v roce 2008 věnovali oblasti Nového Města, které je právě spjato s érou Karla IV., dospěli k zajímavým nálezům. Archeobotanické průzkumy prokázaly, že za „našeho“ císaře Svaté říše římské se v této oblasti vyskytovalo krom očekávatelných druhů rostlin také 14 druhů, které dnes považujeme za vlhkomilné, vodní a rostoucí na březích vodních ploch. Tyto se vyskytovaly i v oblasti současného Václavského náměstí, které leží na svahu (mezi Můstkem a Legerovou ulicí je výškový rozdíl téměř 30 metrů). Kromě nich byly místy nalezeny i dafnie (drobní vodní korýši). Pokud se v této éře i na svahu stabilně držela voda, těžko si jí představovat jako nadprůměrně teplé a suché období, které by jen vzdáleně připomínalo středomořské podnebí.

Malá doba ledová

Celá éra Karla IV. (žil v letech 1316–1378) je ve skutečnosti zasazena do éry tzv. malé doby ledové, jejíž počátek je obvykle spojován s poklesem solární aktivity koncem 13. století. Radiokarbonovým datováním je doloženo, že mezi lety 1275–1300 bylo rostoucím ledovcem zahubeno velké množství rostlin v oblasti severního Atlantiku. Ledovec narostl do oblastí, kde byl do té doby bujela zeleň.

(ChatGPT)

Karel IV. se tedy do chladné éry již narodil, s ohledem na obvyklou délku života ve středověku ani mezi svými rádci a přáteli nemohl mít nikoho, kdo by pamatoval teplejší období, které panovalo ještě kolem poloviny 13. století, takže ani neměl možnost srovnání.

Lepší teplo než malá doba ledová!

Přílišné horko a sucho tradičně přináší neúrodu běžných plodin. Opět ale v diskuzích často narazíme na argument, že největší hladomory, které u nás nastaly, byly v chladných a deštivých obdobích během epizod malé doby ledové, která nastala v důsledku poklesu sluneční aktivity. Ani to však není pravda úplně. Prakticky všechny případy, kdy v Evropě byly zaznamenány hladomory v důsledku chladného a / nebo příliš vlhkého počasí, nastaly po velkých sopečných erupcích. A bylo v podstatě jedno, jestli k nim došlo v teplé nebo chladné éře.

Ochlazování v důsledku sopečné činnosti

Při sopečné činnosti obvykle nedochází pouze k výronům lávy a sopečného popela, ale také k uvolnění velkého množství oxidů síry. Ty reagují se vzdušnou vlhkostí a vytvářejí aerosol kyseliny sírové. Pokud je sopečná erupce dostatečně silná (a „vhodného“ typu), je tento aerosol vynesen to vyšších vrstev atmosféry (stratosféra), kde odráží, filtruje a rozptyluje sluneční paprsky, které by za běžné situace dopadly na zem a tu ohřívaly. Protože z těchto atmosférický vrstev nemůže být aerosol snadno vymyt deštěm, může tam ve vysokých koncentracích vytrvat 2-3 roky a v nižších třeba i 10 let.

Stopy o sopečné činnosti zachycují ledová jádra získaná navrtáním ledovců (Dargaud, Commons, CC BY-SA 4.0)

Aby k tomuto jevu došlo, bývá zpravidla potřebná explozivní erupce se stabilním sloupcem (pliniovská, ultrapliniovská) o síle (VEI) 6–7, nedejbože více. Pokud nastane v oblasti tropů, zasáhne zpravidla aerosolový závoj obě zemské polokoule a na nějakou dobu celou zemi uzavře do závoje. Pokud nastane blíže některému z pólů, dojde zpravidla k „zatažení“ pouze dané polokoule.

Samala – 1257

První typ se týkal erupce sopky Samala (také psáno Samalas, ostrov Lombok, Indonésie) v roce 1257, tedy v teplém období s ještě vysokou úrovní sluneční aktivity (ta se na podobnou úroveň v dlouhodobém horizontu dostala až ve druhé polovině 20. století). Uzavření země do závoje aerosolu bez ohledu na intenzitu sluneční aktivity znamenalo extrémní neúrodu v letech 1258 i 1259. O příčině nebylo nic známo až do roku 2013, kdy došlo ke znovuobjevení sopky.

Kaldera sopky Samala vyplněná jezerem Segara Anak, vrchole Rinjani (Shutterstock)

V důsledku hladomoru došlo k vymření zhruba třetiny(!) obyvatelstva Londýna, těžce zasaženo bylo i Německo a v podstatě většina regionů, ze kterých se z té doby dochovaly písemné záznamy. Jak přesně vypadala situace v českých zemích, není jasné - data jsou omezená. Na jednu stranu byla v okolních zemích situace špatná až velmi špatná, na stranu druhou v té době u nás docházelo k hospodářskému růstu, který mohl situaci částečně vykompenzovat, takže oproti zprávám z okolních zemí se stav mohl zdát relativně dobrý a kronikáři neviděli důvod ke stížnostem (nebo viděli, ale jejich zprávy se nedochovaly).

Změny v záznamu ¹⁴C , které jsou primárně (ale ne výlučně) způsobeny změnami sluneční aktivity
(Leland McInnes @en.wikipedia.org; CC BY-SA 3.0)

Ať už o situaci u nás nejsou záznamy nebo nebyla tak vážná jako v západní Evropě, zůstává faktem, že tento hladomor nepřišel po předchozím chladném či deštivém období. Naopak, přišel v éře teplého období, které trvalo zhruba od roku 1100. Důsledky erupce s následným poklesem sluneční aktivity jsou považovány za začátek malé doby ledové, do které spadá i Karlova éra.

Zásadní sopečné události, kterým následovala neúroda nebo hladomory

• 1257 – Samala (VEI 7), Indonésie – hladomory, zemřela 1/3 obyvatel Londýna
• 1766–1768 – Hekla (VEI 4), Island – anomální povodně, hladomor v Českých zemích 
• 1783–1784 – Laki (VEI 4), Island
• 1809 – neznámá sopka (VEI 6, 7?), snad v oblasti Tongy?
• 1815 – Tambora (VEI 7), Indonésie

Hekla – 1766–1768

Exploze Samaly však není zdaleka jedinou erupcí, která měla katastrofický dopad na situaci ve střední Evropě. Dalším příkladem je činnost islandské Hekly v letech 1766–1768, během které nastaly již v roce 1767 anomální říjnové povodně. V důsledku opakované neúrody následoval v letech 1770–1772 známý hladomor v českých zemích za éry Marie Terezie. V první řadě je potřeba říct, že nešlo o pliniovskou erupci ani co do typu, ani co do intenzity. Síla nestačila na to, aby se oxidy síry vynesly do stratosféry, a tak ovlivnily spíše lokální situaci. Je prokazatelné, že západním směrem, tedy nad Grónsko, se dostalo jen minimum sopečných plynů (to lze ověřit z depozice v ledovci) a to ještě jen po část prvního roku erupce.

Hekla na Islandu (Shutterstock)

Předpokládá se proto, že většina oxidů síry proudila nad Evropu, kde aerosol v nižších vrstvách atmosféry mohl vytvářet kondenzační jádra a tím zvyšovat četnost srážek. Několik setrvale deštivých let přispělo ke hladomoru v Českých zemích. Erupci však nelze považovat za jediný důvod. Velký vliv mělo i vyčerpání země sedmiletou válkou, jak ekonomické, tak perzonální (Habsburská monarchie přišla 374 tisíc osob, především mužů v produktivním věku, kteří logicky nemohli pracovat v zemědělství ani generovat zisk).

K této události je potřeba dodat, že intenzita slunečního záření v této době již stoupala z minima kolem roku 1700 a byla podstatně vyšší než v době mezi lety 1450-1550, kdy žádné rozsáhlé hladomory neproběhly. Hladomor tedy opět nelze přičítat malé době ledové, ale spíše kombinaci lokální erupce a důsledků války.

Laki – 1783–1784

Co do rozsahu, typu i původu (Island) velmi podobná erupce nastala o 17 let později. Přestože i počasí nejspíš bylo ovlivněno podobnou měrou (viz například článek „Povodeň v Čechách (1784)“ na Wikipedii), hladomory nepřišly. Lepší demografické i ekonomické podmínky umožnily, že se země zvládla s nečekanou situací lépe vypořádat.

Neznámá sopka – 1809

Po relativně malých a regionálních událostech se více-méně opakovala událost roku 1257. Pliniovská erupce nastala někdy na přelomu let 1808 a 1809. Přesné datum není známo a stejně tak není známo, kde k události došlo. To je zajímavé už z toho hlediska, že jde o událost obrovského rozsahu a s globálními dopady, navíc poměrně novodobou. Přes to všechno neexistují žádná přímá pozorování ani záznamy (o ~750 let staré erupci Samaly v roce 1257 písemné záznamy jsou). Jak o události víme? Z uložení oxidů síry v ledovcích. Protože je u jižního i severního pólu množství uložené síry srovnatelné, znamená to, že erupce proběhla někde mezi nimi, tedy v tropech. Z množství síry se odhaduje, že šlo o událost síly (VEI) 6, ale existují indicie, že mohla být i větší.

Podmořská erupce v oblasti Tongy? (ChatGPT)

Samotný fakt, že o události nejsou žádná přímá svědectví a záznamy, totiž připouštějí jako jeden z možných scénářů podmořskou erupci. Jelikož kolem souostroví Tonga existuje několik málo prozkoumaných podmořských kalder, spekuluje se o možném původu v této oblasti. Pokud k erupci dojde pod hladinou moře, voda zpravidla část oxidů síry z unikajících plynů „vypere“. Množství, které se dostane do atmosféry, může být sníženo. Stopy v ledovcích z toho důvodu mohou naznačovat nižší sílu erupce, než jaké ve skutečnosti dosáhla. V případě erupce nižší desítky metrů pod hladinou klesá obsah oxidů síry o jednotky až nízké desítky procent, v případě stovek metrů pod hladinou může být koncentrace snížena i o více než 50 %. Nelze tedy vyloučit podstatně větší událost (VEI 7).

Tato erupce odstartovala ochlazení na začátku 19. století a její vliv byl na teplotách znát přinejmenším 10 let. Asi nejvýraznějším projevem v našich končinách (krom samotného ochlazení) byla na sníh bohatá zima 1809 / 1810. Zejména v únoru 1810 byla některá města zasypána sněhem tak, že vlastními silami nezvládala odklidit sníh z ulic, aby mohla být obnovena doprava.

Tambora – 1815

Zatímco se svět ještě nezotavil z ochlazení po erupci neznámé sopky, došlo k erupci indonézské Tambory o síle (VEI) 7, což se od té doby již neopakovalo. Nechme promluvit Wikipedii: Tambora vyvrhla asi 150 km³ pyroklastických trachyandezitů a sopečný mrak dosáhl výšky 44 km. Popela bylo prý tolik, že v okruhu 65 km se pod jeho tíhou propadaly střechy domů a v okruhu 80 km údajně zahynulo vše živé. V důsledky výbuchu, zapříčiněných hladomorů a nemocí zemřelo asi 92 000 osob. Výbuch doprovázelo i pětimetrové tsunami, které způsobilo obrovské povodně po celé Indonésii.

Kaldera sopky Tambora (Shutterstock)

Podnebí ochlazené erupcí 1809 se dále ochladilo v důsledku aktivity Tambory a v důsledku zcela anomálního průběhu počasí je 1816 označován jako rok bez léta. V některých zemích mrzlo ještě začátkem června, ve střední Evropě pak naprostá většina června až srpna propršela, takže nastala neúroda. I když cena obilí dosáhla po erupci Tambory extrémních hodnot, které v absolutních číslech překonaly ceny za hladomoru v roce 1771, ekonomická situace byla nesrovnatelně lepší a obyvatelstvo si zřejmě zvládlo se situací lépe poradit, takže na hladomor nedošlo. To bylo dáno i pokročilejší úrovní zemědělství a pěstování širšího spektra plodin, z nichž některé (především brambory) nebyly na deštivé počasí tak citlivé jako obiloviny. Situaci také pomáhala lepší komunikace a doprava, takže méně zasažené oblasti mohly zásobovat ty zasaženější.

Srovnání erupce Hekly a Laki a stejně tak srovnání erupce Samaly a Tambory ukazuje, že od éry osvícenského absolutismu se české (i okolní) země zvládaly se srovnatelně velkými katastrofami vyrovnávat lépe a lépe. Ani erupce Tambory akcentovaná předchozí erupcí neznámé sopky (což je v souhrnu událost s asi největšími dopady od počátku letopočtu) nezpůsobila hladomor.

Argument na téma hladomorů v důsledku chladného či deštivého počasí, který odkazuje na události 1770-1772, lze tedy skutečně vztahovat pouze k této éře. Ani daleko větší ochlazení a srážky v pozdější době už podobné dopady neměly, neboť kombinace rozvoje zemědělství, dopravy, hospodářství a komunikace zvládá podobným důsledkům efektivně předcházet.

Až tedy narazíte na diskuzní zmínky o tropech za Karla IV., hladomorech v důsledku malé doby ledové nebo neúrodě v důsledku deště, vzpomeňte si, že někdy může být realita trochu komplexnější a zdánlivé indikátory vytržené z kontextu své éry mohou vést k zavádějícím závěrům.