Pět dní s notebookem Lenovo IdeaPad B590 s Windows 8 vylepšeným o SSD
Kapitoly článků
Displej
K displeji jen krátce: je matný, 15,6″ s rozlišením 1366×768 bodů, je to klasické TNko s klasickými zornými úhly a změnou barev při pohledu z jiného než přímého, je podsvícený LEDkami a já bych na něj tedy koukat nechtěl. Kdo mě znáte, víte, že „trpím“ zvýšenou citlivostí na rychlé blikání a tak je vám už jasné, že regulace jasu u tohoto displeje je pulzní. To znamená, že aby se dosáhlo nižšího než maximálního jasu, podsvícení se velmi rychle rozsvěcuje a zhasíná, přičemž výsledný jas vzniká regulací poměru doby svícení a nesvícení podsvícení (hezká věta, jen co je pravda ;-). Zkrátka a dobře displej bliká, ať už to vidíte, nebo ne.
Já mám to štěstí, že Lifebook, který jsem před časem koupil, má regulaci jasu takovou, která nebliká (svit LEDky by se měl dát regulovat kromě pulzů také proudem, jestli se to dělá i jinak, např. rozsvícením menšího počtu LEDek, nevím, nerozebíral jsem to, jsem rád, že to funguje, jak to funguje). A protože vím, že to jde, už bych notebook s blikajícím podsvícením nechtěl. A musím říci, že i za těch pár dní, co jsem měl možnost si IdeaPad B590 vyzkoušet, se mi na ten displej vůbec nekoukalo dobře. Ten pocit je zhruba takový, že koukáte na displej, který sice svítí málo, ale pořád máte pocit, že vám někdo do očí pere plný jas, i když je to ztlumené. Jasně, tohle si mohu dovolit říci, když vím, že to tak funguje (když podsvícení svítí, tak vždy naplno, jen se rychle střídá stav svítí/nesvítí), ale přesto bych řekl, že to právě tak na mě působí.
Zkusil jsem frekvenci blikání podsvícení i spočítat. Ne snad, že bych dokázal odhadnout, jak rychle to podsvícení bliká, ale z praxe vím, že i 200 Hz je pro mě v pohodě viditelných. A tak mě zajímalo, jakou frekvenci má toto podsvícení. Jak se to dá zjistit? Snadno, stačí udělat fotku.
Ne tuhle. Ta ukazuje, co vlastně budu fotit. Stačí na displeji třeba v malování nakreslit svislou bílou čáru na černém pozadí a nastavit jas někam pod polovinu (ale zase ne moc nízko, aby to foťák chytil). Pak se vezme foťák, nastaví se délka expozice třeba 1/10 sekundy (aby se to dobře počítalo) a vyfotí se displej s tím, že foťákem je potřeba pohybovat, pokud možno rychle, ve vodorovném směru a tak, aby se přes celou tu desetinu sekundy svislá čára rozmázla po co největší ploše fotky tak, aby od sebe byly jednotlivé pulzy rozpoznatelné. Pak stačí ty pulzy spočítat.
Kolikrát se čára na fotce vyskytne, tolikrát za desetinu sekundy podsvícení bliklo a z toho lze snadno spočítat frekvenci. Napočítal jsem 23 bliknutí (čísla jsou do fotky dopsaná v editoru), ale ono to spíše bude 22 (první a poslední jsou slabší, takže jsem se trefil do doby, kdy první už zhasínalo a druhé se teprve rozsvěcovalo). Jinými slovy frekvence blikání je zhruba 220 Hz. A to je prostě krutě málo na to, abych to neviděl. To chce tak o řád víc (a nejsem si jist, zda to na mě bude dost ;-).
Zvuk
V notebooku jsou dvě úplně standardní šumítka určená k provozování systémových zvuků operačního systému, na nic jiného se to pořádně nehodí a nic jiného bych od toho ani neočekával. Subjektivně bych řekl, že to má o trošku lepší zvuk než šumítka v mém Lifebooku, ale to nehraje žádnou roli. Šumítka zůstanou šumítky a ding zůstane dingem.