Mrtví sice narozeniny neslaví, kdyby ale ano, byly by ty nadcházející pro Itanium velmi smutné. Za chvíli to totiž bude dvacet let od chvíle, kdy na trh dorazily první kusy první generace Merced a tato procesorová rodina dostane ke kulatinám jako dárek likvidaci posledního náznaku podpory na poli otevřených operačních systémů. Linus Torvalds totiž na konci ledna v jednom ze svých gitových commitů na kernel.org přidal k architektuře IA64 s následujícím odůvodněním označení „Orphan“:

[ HPE no longer accepts orders for new Itanium hardware, and Intel 
  stopped accepting orders a year ago. While intel is still officially
  shipping chips until July 29, 2021, it's unlikely that any such orders
  actually exist.

  It's dead, Jim.
                     - Linus ]

Tedy, neuměle přeloženo: HPE nepřijímá objednávky na nový hardware založený na Itaniu, Intel přestal objednávky přijímat už před rokem. I když Intel hodlá dodávat již objednané čipy až do 29. července 2021, je nepravděpodobné, že takové objednávky vůbec existují. Je mrtvý, Jime. - Linus

Jak už to u Linuse bývá zvykem, je tím pregnantně ve dvou větách řečeno vše podstatné. Procesor, o němž si na konci minulého století jeho autoři mysleli že z trhu vytlačí jak RISC tak CISC architektury; procesor, který už jen svým ohlášením prakticky způsobil konec svých slavných předků jako MIPS či Alpha; procesor, který měl nejdříve v high-endu a postupem času i všude jinde nahradit x86 - tak tento procesor je již opravdu mrtvý. Více to snad ani nejde.

Že se revoluce neuskuteční muselo přitom začít být jasné již v době, kdy Microsoft oznámil, že s výjimkou Windows XP na Itanium žádné desktopové Windows nevydá a se zásadní změnou architektury na běžných desktopech tak nepočítá. O něco zřetelnějším se to stalo, když Intel sám raději přejal konkurenční x86_64 (původně AMD64, nezapomínejme na to!) a to nejen pro spodní část trhu ale v podobě Xeonu i pro hi-end servery. Pokud bych měl ilustrovat obrázkem, tak asi tímto, z nějž to muselo být kolem roku 2006 evidentní už každému:

(zdroj: Moxfyre / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0)

Přes to všechno HP(E) a Intel táhly svoji káru nazvanou Itanic ještě dalších patnáct let. Většina velkých distribucí (Debian, RedHat, Ubuntu) postupně nastoupila a včas zase vystoupila. Stejně tak učinilo třeba i FreeBSD, u NetBSD se nikdy port neposunul za fázi „work-in-progress“. Aktuálně lze z otevřených systémů použít pouze Gentoo Linux, z těch komerčních zbývá OpenVMS a HP-UX - obojí z dílny HP(E).

Doba je již někde jinde, Itanium už se přesouvá do kategorie retro a jestli někdy někdo ohrozí pozici x86_64, to se teprve uvidí. Dějiny se rády v cyklech opakují...