MiniDisc je, na rozdíl od klasického CD, uložen v mechanicky odolném pouzdře o rozměru 70 × 67,5 × 5 mm ve kterém je poměrně dobře ochráněn i proti prachu i jiným nečistotám. Samotné médium uprostřed má průměr 64 mm. Je tedy přímo předurčen pro použití v přenosných přehrávačích, nebo automobilech. Oproti CD mu vůbec nevadí vaše špinavé prsty. Druhým faktorem hovořící v prospěch mobilního nasazení minidisku je jeho "malost".

U lisovaných MD a u čtení asi není třeba popisovat technologii. Vše je shodné s lisovanými CD a CD přehrávači. Čtení se provádí obdobně, laserovým paprskem, který se odráží z média, nebo ne. V případě záznamu a mazání zde ale již jde o magnetooptický disk. Jak tedy taková věcička vlastně funguje?

Protože už víte, jak pracuje CD-RW, přímo se nabízí jistá analogie. U vypalovačky se mazání i zápis provádí vždy laserem. Magnetooptický disk ale používá laseru pouze k ohřátí nosné vrstvy na teplotu, kdy je citlivá na magnetické pole (200-300° C). S jeho pomocí se pak na médium ukládají data. Po ochlazení vrstva pak již na magnetický tok nereaguje. Pro úplnost dodám, že tato magnetoopticky citlivá vrstva se vyrábí ze slitiny železa, kobaltu, terbia a gadolinia. Vzácné zeminy terbium a gadolinium jsou velmi korozívní a také proto je MO vrstva (30nm) ještě uzavřena mezi dvěma vrstvami dielektrika (AIN nebo SiN cca 2×100nm). Svrchu je vše kryto 50nm odrazové vrstvy (stříbro) a vrchního laku (10µm). Ze strany laseru je celá struktura chráněna polykarbonátovým průhledným nosičem (1,2mm).

Jestli se zeptáte, zda kvalita MD je stejná, jako CD, budu muset říci ne. Není rozhodně stejná, ovšem vaše ucho rozdíl nepozná. Jak jsme si již řekli, MD používá ztrátovou kompresi. O nějakou informaci jsme tedy ochuzeni. Je ovšem pravda, že právě tuto informaci většinou naše ucho stejně nepostřehne. Poslední verze ATRAC tak dosahují téměř shodného zvuku jako klasické DAT mechaniky. Rozdíl nepozná ani ten největší audiofil.