Deska je vybavena dvěma řadiči Marvell 88SE9128, oba tedy zvládají na 6Gbit/s SATA i RAID. Jeden z nich (na obrázku vlevo) se stará o eSATA porty (ano, eSATA jsou zde 6Gbitové), druhý obsluhuje dva z celkem osmi interních SATA portů.

 

Na obrázku výše vpravo je vlevo čip od společnosti Texas Instruments TSB43AB23, což je tříportový FireWire řadič navěšený na PCI (o PCI se stará čip společnosti iTE, který jste mohli spatřit výše). Zvuk i síť je v režii firmy Realtek, síťovky jsou zde rovnou dvě, obě RTL8111E, zvukový čip je HD Audio kodek ALC889.

 

Jinak co se týče chlazení, použit je spojitý blok hliníku a heatpipe od čipsetu až po skoro naddimenzované napájecí obvody procesoru. Indikaci použitých fází zajišťují LEDky vedle paměťových slotů, kde je také netradičně umístěno i Power tlačítko.

Nyní se podíváme na výpis zapojení hardwaru tak, jak to vidí HWiNFO32. Budeme se ale dívat na dvě situace. Ta první je výchozí a o té druhé si řekneme hned záhy.

Všimněte si zejména čipu nForce 200. V našem případě je osazena jen jedna karta, takže je to jednoduché, dostává plných ×16 linek. Pokud by ve druhém PCIe ×16 slotu byla také karta, dostane od nForce 200 také 16 linek, sám nForce 200 si to už pak musí přebrat, aby to zvládl pořešit na druhé straně, kde má od procesoru také jen ×16 linek. Pokud v některém dalším PCIe ×16 slotu, které jsou „drátově“ jen ×8, bude další karta, pak k ní do páru spřažený PCIe ×16 slot dostane také jen 8 linek. Jinými slovy přes nForce 200 jsou všechny PCIe ×16 sloty napojeny do PCI Express řadiče procesoru, z čipsetu nejde v tomto smyslu nic.

Nyní ale pozor, protože to s nForce 200 tak trochu souvisí. V setupu desky lze zapnout funkci USB 3.0 Turbo. Co to je? Možná jste se s tím už setkali na dosavadních deskách s čipsety Intel. Ty mají totiž rychlost jižního můstku (nebo prostě v případě čipsetů 5. řady) omezenou rychlost PCIe linek na 2,5 GT/s. A USB 3.0 řadič visí standardně právě na čipsetu a tedy na jedné z takto pomalých linek, i když sám zvládá až 5 GT/s. Funkce USB 3.0 Turbo jednoduše přehodí zapojení USB 3.0 řadiče na PCI Express řadič umístěný v procesoru, který umí také dát 5GT/s PCIe linky.

Tato funkce je využitelná jen tehdy, pokud na PCI Express řadiči z procesoru visí jen jedno zařízení. PCIe řadič v procesoru totiž sám o sobě umí obsloužit až dvě zařízení a pak samozřejmě každému poskytne jen 8 PCIe linek. Už vám to asi dochází a když se zadíváte na výpis zapojení hardwaru po zapnutí funkce USB 3.0 Turbo, uhlídáte, že jste se nemýlili:

Ano, pokud zapnete USB 3.0 Turbo, jeden ze dvou USB 3.0 řadičů je přepojen z čipsetu na PCIe řadič procesoru. Čip nForce 200 ale tím pádem dostane jen 8 PCIe linek. Podle našeho názoru je to cena dost vysoká, protože čipset v tomto případě sám o sobě již zvládá 5GT/s linky, takže možnosti USB 3.0 řadiče neomezuje. USB 3.0 Turbo vlastně jen jeden z USB 3.0 řadičů přesune „blíže“ k procesoru, takže tento řadič pak nesdílí konektivitu s dalšími zařízeními připojenými k čipsetu. Čistě teoretické zrychlení něčeho, u čehož očekáváme propustnost kolem 130 MB/s, v lepším případě kolem 200 MB/s, je tak vykoupeno zúžením propustnosti z 8 na 4 GB/s k čipu nForce 200, po němž samotném však může být na druhé straně požadováno v případě čtyř, ale i dvou PCIe ×16 karet odbavení datového toku až 16 GB/s. K tomu všemu ještě vlastně ani nevíte, který z USB 3.0 řadičů vlastně přesunujete k procesoru a kterých pěti z celkem deseti USB 3.0 portů se toto týká. Chápeme, že USB 3.0 Turbo je volbou, nikoli napevno danou vlastností, přesto bychom u této desky doporučili funkci USB 3.0 Turbo nezapínat, nestojí to podle našeho názoru za to.

Nakonec bychom si u desek Gigabyte (ano, teď hovoříme v množném čísle) chtěli „postěžovat“ na to, že nemají UEFI, ale starý (slovo „dobrý“ raději nepoužijeme) BIOS. Trochu jsme to s výrobcem konzultovali s ohledem na podporu bootování z disků větších než 2 TiB (2,2 TB) a bylo nám řečeno, že Gigabyte má své vlastní řešení, které UEFI nevyžaduje. Budeme to muset prověřit, až se nám do rukou dostane 3TB disk, protože zatím víme o jediném řešení v podání ASUS Disk Unlockeru, které se nám však jeví jako ne příliš vhodné a efektivní, spíše jako taková nouzovka, kterou ale u nových desek ASUS nebude třeba používat, neboť ty již UEFI mají. Zkrátka se domníváme, že UEFI by mělo být součástí každé současné desky, protože už na to zkrátka uzrál čas.