Micron nabízí první DDR3 moduly, které jsou z výroby certifikované (nikoli z výroby přetaktované) na 2133 MHz. Jejich výhodou je tedy i nižší spotřeba daná 30nm procesem (modulům stačí standardních 1,5 V). K dispozici budou ve 2 a 4 Gbit provedení v 78 a 96-kuličkovém pouzdru (FBGA). Výrobci je mohou používat jak pro klasické RAM moduly, tak pro grafické karty, kde o něco zúží výkonnostní díru mezi stávajícími DDR3 a GDDR5.

Když už jsme toto téma nakousli, můžeme si také připomenout, proč vlastně na grafických kartách nenajdeme nic mezi. Situace se odvíjí zhruba od zmíněného roku 2005, kdy byly standardem v high-endu GDDR3 paměti (grafické DDR3, které měly trochu odlišnou architekturu - mimo jiné pro dosažení co nejvyšších frekvencí). Pro nižší cenový segment se tehdy používaly DDR2 a nejstarší generace (DDR1) již mizela i v low-endu.

Bylo jasné, že GDDR3 nebudou stačit věčně, a tak ATi, Samsung a Nvidia pracovaly na standardu GDDR4. Ty bychom retrospektivně mohli považovat za zrychlené GDDR3 s několika změnami - jednou z nejpodstatnějších byl požadavek na paměťový řadič, který musel podporovat 8bit burst. Starší GDDR3 zvládaly 4bit i 8bit burst, takže byly v tomto ohledu tolerantnější. Tady nastal určitý zlom. Nvidia, která v té době nabízela (či spíše plánovala) velké čipy se širokými sběrnicemi, neměla důvod chvátat s úpravou řadiče (podporovala tehdy výhradně 4bit burst) a pachtit se za každým procentem paměťové propustnosti, takže změnu plánovala až s nástupem 45nm generace. ATi (nedlouho nato již AMD) podporovala 8bit burst od generace X1000, a proto mohla bez výraznějších změn na GDDR4 najet již tehdy.

Situace více-méně trvala i po nástupu GDDR5, které rovněž vyžadovaly 8bit burst. Jenže TSMC tehdy zrušila 45nm proces a 40nm výroba byla daleko, což Nvidii omezilo možnosti a musela dál setrvat u GDDR3. S nástupem 40nm výroby již měli oba výrobci stejné možnosti a řešit se začal spíš low-end. Mainstream přešel na GDDR5 velice rychle, protože nové moduly byly nejen rychlejší než GDDR3 i GDDR4, ale také levnější. DDR2 sice byly levnější než GDDR5, ale jejich rychlost již nedostačovala, a tak výrobci grafických čipů přišli s nápadem upravit paměťový řadič pro kompatibilitu s DDR3 (bez G), které se běžně vyráběly pro moduly operačních pamětí a jejichž cena i výkon z tehdejší nabídky vyhovovaly nejlépe.

Tento stav vydržel dodnes snad jen s tím rozdílem, že tlaky na zrychlování GDDR5 byly o něco vyšší, takže se výkonnostní mezera trochu rozšířila. Pokud bychom shrnuli ceny jednotlivých modulů (v době, kdy se jejich působnost na trhu překrývala), tak to bude - řazeno od nejdražšího: GDDR4 » GDDR3 » GDDR5 » DDR3 » DDR2. Což zároveň vysvětluje důvody používání těch kterých modulů v různých dobách a cenových segmentech.