Microsoft: Za data importovaná z Chrome do Edge si uživatelé mohou sami
Uživatelé upozorňovali, že instalační proces nové verze prohlížeče Edge, aniž by se předem zeptal, importuje data z prohlížečů jako Chrome nebo Firefox. Instalátor přitom ani neumožňuje tento proces přerušit a jedinou možností, jak ho zastavit, je vypnutí celého procesu. Například přes správce úloh.
Microsoft se k situaci oficiálně vyjádřil a uvedl, že je možné, že k nežádoucímu importu dojde. Jde však prý o důsledek právě onoho uživatelského zásahu - vypnutí procesu. Instalátor totiž podle Microsoftu postupuje tak, že provede import dat z Chrome / Firefox a po jeho dokončení se uživatele zeptá, jestli o ně má zájem nebo ne - pokud ne, pak je smaže. Právě v důsledku toho, že uživatelé proces zastavili, než se jich instalátor zeptal, jestli má data použít, došlo k jejich zachování.
Microsoft tak z nevyžádaného importu dat z Chrome / Firefox do Edge vlastně viní uživatele. Pokud se ale na situace podíváme s použitím základní logiky a chronologické posloupnosti, vypadá situace docela jinak. Microsoft nejprve data importuje, aniž by k tomu měl svolení (uživateli používaný termín „ukradne“ je tedy na místě) a až dodatečně po provedení importu řeší, zda na tato data vlastně sahat smí nebo ne.
Policie chytí lupiče s penězi při vykradení banky. Odveze ho na služebnu, z kapes a tašek mu vytahá peníze a lupič prohlásí, že nekradl a pokud to tak vypadá, je to vina policie, protože ho nenechala dodělat co měl v plánu. Poté, co se napakoval, se totiž chtěl zeptat ředitele banky, zda si peníze může nechat a kdyby mu řekl, že ne, tak je všechny vrátí.
Zkrátka - logický postup: nejdřív se zeptat, pak konat, je evidentně Microsoftu cizí a pokud uživatel vidí, že Microsoft přistupuje bez dovolení k datům, ke kterým nemá udělen přístup, má uživatel setrvat v klidu, nic nedělat, počkat, až si Microsoft data přechroupe a věřit, že mu pak nabídne možnost jejich smazání.