Tak a nyní ke zkušenostem. Vězte, že toto není „mnohde obvyklý rychlotest“, kdy recenzent celou věc zapojí, nafotí a už má vše potřebné pro odeslání zpět. Stojan jsme ve 2×LCD verzi (Z2) používali zhruba měsíc a půl, a to právě v konfiguraci, která možná už leží za hranicí nosnosti udávané výrobcem: Na jednom ramenu těžký 27" S-IPS, na druhém lehčí 22" TN.

První slabina napadne každého majitele LCD s vynikajícím vlastním stojanem umožňujícím ovládat náklon, natočení i výšku LCD panelu pomalu jedním prstem: již ze samotné přítomnosti utahovací části jistící ramena na tyči je jasné, že na snadnou výškovou polohovatelnost můžete zapomenout. Stojan pochopitelně nemá protizávaží/mechanismus kompenzující váhu panelu/panelů pro snadné výškové polohování, vše se tak odehrává ručně pomocí odjištění mechanismu v zadní části a vytažení panelů výše proti působení gravitace, či spuštění níže dle potřeby.

Samotným „kloubům a kostem“ rukou toho moc vytknout nelze, je to opravdová kovová poctivka a s našimi LCD si po celou dobu poradila výtečně - žádné prohnutí vlivem trvalé zátěže se nekonalo. Klouby jsou navíc relativně lehce polohovatelné, ale zase ne tak lehce, aby se samy hýbaly. Toto lze samozřejmě změnit - jsou vybaveny imbusem pro dotažení či povolení dle potřeby.

Horší je to se „zápěstím“, které nese vlastní panel. Stejný problém jako zápěstí mají i jiné části stojanu, ale tam je z principu věci zcela zanedbatelný (vysvětlíme si za chvíli).

Pokud počítáte s polohovatelností z hlediska rotace kolem os x, y, z právě v zápěstí, pak zapomeňte. Samotný mechanismus totiž neumožňuje polohovat osy jednotlivě a jakmile byť jen trochu s jednou pohnete, do sebe „zakousnuté“ plastové části jistící celé zápěstí povolí a je potřeba je znovu utáhnout. Jenže to už vám LCD změnilo polohu celkově.

To by ani tak nevadilo, kdyby utahovací část byla snadno přístupná a snadno utahovatelná, jenže není. Vlastní šroub má totálně neergonomickou plastovou čepičku, navíc utopenou pod kloubem. S ohledem na to, že šroub se nezakousává do kovového protidílu, ale pouze přitahuje plastový díl vůči jiným dvěma plastovým dílům, není pevnost celého tohoto klíčového spojení nijak velká - jak jsme již uvedli, je potřeba toto zápěstí utáhnout tak, aby se plasty jakoby do sebe kously. To vyžaduje vysokou sílu, kterou prostě se dvěma prsty v omezeném prostoru na hladké plastové čepičce šroubu prostě nedáte. Nedáte to pořádně ani kombinačkami a se sikovkami se tam tak tak vejdete.

Výsledkem je, že po pár pokusech jemně doladit polohu LCD, kdy vám panel prostě "spadne" do pozice "koukám k zemi", skončí tento šroub s orajbovanou hlavičkou a jediné, co zabere, jsou již jen ty sikovky či francouzák. Toto je největší slabina celé konstrukce a je nesmírně frustrující držet v jedné ruce 7kg+ monitor v PŘESNÉ poloze (pak ji již nemůžete měnit, jak jsme si řekli), druhou zápasit s plastovou hlavou šroubu a snažit se vše utáhnout do polohy, kdy monitor bude "ve vodováze".

Na adresu takových lidí kdysi pravil jeden můj známý, že takové inženýry by měli ze zákona kastrovat, aby neměli právo dál šířit svoji blbost v rámci lidské rasy. O tom, který vymyslel tento mechanismus tří plastových částí a šroubu s utopenou plastovou hlavičkou to platí stonásobně. Ukažme si ale tuhle plastovou rošádu podrobněji.

Tak tedy. Díl 1 je vlastní konec ramene - toto je celokovová část. Do malé prohlubně v ní pasuje díl 4, což je plastový kvádříček. Právě ten je utahován oním šroubem s plastovou hlavou (5). Tento kvádříček přitom nedělá nic jiného, než že přitlačuje díl 3 jakožto kus, který se přitahuje k dílu 2 - Toto spojení plastových částí je zodpovědné za nesení hmotností a tlaků/tahů monitoru ve všech osách.

Jste-li trochu zběhlí v mechanice, tak jistě tušíte, že fakticky nejde ani tak o kontakt obou plastových "pánviček", jako spíše o malý kontakt velikostí odpovídající kvádříčku 4. Naštěstí to ale má řešení à la zlaté české ručičky.