Tým, který vede Guilin Liu, představil metodu s grafickým rozhraním, s níž je možné retušovat / rekonstruovat obraz podobně jako to znáte z některých fotoeditorů, ale s několika rozdíly. Využito je strojové učení a je tedy možné nahrazovat obsáhlejší plochy obrazu s poměrně realisticky vypadajícím výsledkem.

Silnou stránkou algoritmu je poměr času stráveného editorem nad fotkou a kvalitou výsledku. To samo o sobě působí na první pohled až ohromujícím způsobem, nicméně při druhém pohledu už vyplouvají na povrch slabiny. Kupříkladu fotografie knihovny, na které jsou odretušovány tři sloupky v horní části snímku - přestože je algoritmus vhodně nahradí, nechává za sebou zlomy na původně rovných liniích. Když si toho povšimnete, najdete podobné chyby i v dalších ukázkách. Což je možná důvodem, proč video prezentuje snímky pouze v náhledu a detaily po retuších nejsou ukázané ve vyšším rozlišení.

Přestože tedy na první pohled v nízkém rozlišení vypadá výsledek dobře, v detailu nebo při bližším zkoumání už příliš neobstojí. Na náhradu retušovacích nástrojů ve Photoshopu to tedy zatím nevypadá, nicméně jako doplněk tam, kde je třeba doplnit chybějící část obrazu, by to nemuselo být špatné. Pokud se tedy podaří vychytat alespoň nejzásadnější artefakty, které po úpravách zůstávají. Oproti nástrojům ve Photoshopu je to problém. Tam sice úprava zabere více času, ale pokud má editor zkušenosti a čas, nebude vidět ani v originálním rozlišení, natož v náhledu. Zde je kvalita výstupu zcela v rukou algoritmu.

Metoda je schopna rozpoznat základní objekty jako oko, čelo, nos a podobně a ty nahradit. Možnosti editoru zatím ale patrně nejsou příliš široké, protože bez ohledu na objekt na snímku vkládá při úpravě oka tentýž pár ženských očí s nalíčenými řasami, takže poslední editace, která měla být snad pokusem o omlazení dědečka, vyšla tak nějak…