Celý program Apollo v čele s Apollo 11 měl na lidstvo dalekosáhlý dopad. Nejenže člověk konečně uzřel planetu Zemi z dostatečné vzdálenosti, ale došlo k rozvoji obrovského množství nových technologií a postupů, které deset let před přistáním Apolla 11 byly z kategorie scifi. Udává se, že celkové náklady Apolla, které byly v miliardách tehdejších dolarů, se vrátily několikanásobně a stále se navracejí.

Uvědomme si, že byly vyvinuty zcela nové materiály; lehké, pevné, teplotně i mechanicky odolné. Došlo k rozvoji výpočetní techniky, neboť to byla právě léta šedesátá, kdy nastal výrazný pokrok ve vývoji integrovaných obvodů. Počítač řídící sestup lunárních modulů na Měsíc byl zcela unikátní záležitostí vyvinutou experty z Massachusetts Institute of Technology (podíváme se na něj za chvíli podrobněji).

I lékařská věda doznala ověření mnoha předpokladů o dlouhodobém pobytu člověka ve vesmírném prostoru přirozeně nechráněného pozemskou atmosférou a poli.

Zatímco první mise využívaly černobílé kamery, pozdější již přinesly obraz v barvě. Prokázala se i bezvadná funkčnost středoformátových fotoaparátů Hasselblad a při pohledu na kvalitu čtyři dekády starých fotografií i kvality použitého filmového materiálu i objektivů (pro poslední misi byl do výbavy zařazen i specifický teleobjektiv). Řada konstrukcí v oblasti motorů je dodnes využívána i v oborech, kde by to nikdo tehdy ani v největší euforii neodhadoval.

Program Apollo byl sice zbraní studené války, díky které Spojené státy nejen zastavily sovětskou kosmickou smršť (první družice, první tvor, první člověk, první žena, první výstup do volného kosmu, …) ale i dokonce sověty výrazně předčily, alespoň z pohledu doby, ale jak tomu bývá, nakonec světu více dal.

Po Apollo 11 následovalo několik dalších misí, z nichž se legendární stalo zejména Apollo 13, v němž astronauti James Lovell, John Swigert a Fred Haise bojovali po rozsáhlé explozi ve vnější části velitelského modulu doslova o holý život a i tak se je podařilo úspěšně navrátit na Zemi.

Poslední realizovanou misí programu byla po velkých škrtech v rozpočtu Apollo 17, která nás může hřát trochou ješitného vlastenectví na srdci i takřka českou přítomností. Zatímco Armstrong otiskl svoji botu na Měsíci jako první, poslední otisk na jeho povrchu učinil astronaut Eugene Cernan, muž s československými kořeny, který si na misi vzal i československou vlajku (ta nyní spočívá v Astronomickém ústavu Akademie věd na hvězdárně v Ondřejově).

Program Apollo dokázal pro mnohé takřka nemožné. Posadit tři lidi na obrovskou raketu po okraj napěchovanou supervýbušným palivem, dopravit je na orbitu, zde spojit dvě lodi, dopravit na orbitu Měsíce, přistát v malé skořápce s tenkými stěnami a primitivním počítačem a posléze bezpečně odstartovat, spojit opět obě lodi a zahájit návrat k Zemi, to byl vskutku um hodný špičkových vědců a inženýrů pracujících s logaritmickými pravítky a brilantní myslí. Um, na který v letech nadcházejících patrně navážeme, neboť USA plánují návrat na Měsíc. Ještě sice nevíme, jak budou lodě pro měsíční mise 21. století vypadat, ale jedno je jisté: při jejich projektování i konstrukci se zužitkují zkušenosti získané při projektech v čele s Apollo.