PassMark je oproti testům jako CineBench, CPU-Z a některým dalším příkladem testu, který nehodnotí výkon jen jedním typem zátěže, ale širším spektrem různých úloh. To je poměrně podstatná skutečnost, neboť s nástupem procesorů Intel Alder Lake se ukázalo, že zatímco malá jádra Intelu (E-Cores, Atomy) v některých typech zátěže (typicky rendering) velmi efektivně pomáhají zvyšovat vícejádrový výkon, v jiných úlohách, kde jednotlivá jádra / vlákna mezi sebou sdílejí data, mohou malá jádra fungovat neefektivně, případně i výkon velkých jader brzdit. Takové situace podchytily například testy společnosti SiSoft nebo právě PassMark, v jehož sadě testovacích zátěží jsou i takové, se kterými si procesory Intelu nedokážou efektivně poradit.

Již víme, jak si vedl Alder Lake / Core 12000 oproti Zen 3 / Ryzen 5000. Nyní se můžeme podívat, jak si v této zátěži vede Raptor Lake / Core 13000 oproti Zen 4 / Ryzen 7000:

PassMark

Ve vícejádrové zátěži působí Core i9-13900K spíše jako konkurent dvanáctijádrového Ryzen 9 7900X. Šestnáctijádrový Ryzen 9 7950X stojí 20,5 % nad top modelem Intelu.

Core i9-13900K se vede lépe v jednojádrové zátěži, kde dosahuje výkonu 9,7 % nad Ryzen 9 7950X.

Nutno však dodat, že skóre Ryzenů se objevila po vydání procesorů, kdežto skóre Core i9-13900K se v databázi objevilo minulý týden, tedy nejen před vydáním, ale i před ohlášením těchto procesorů, takže výsledek pravděpodobně pochází přímo od Intelu.

Jedno pozitivum bychom však na Core i9-13900K našli. Proslýchá se, že Intel jistou měrou vylepšil komunikaci mezi velkými a malými jádry. Výsledky naznačují, že to možné je, nicméně zlepšení je jen částečné (Core i9-12900K dosahovalo výkonu mírně pod dvanáctijádrovým Ryzen 9 5900X, zatímco Core i9-13900K dosahuje výkonu mírně nad dvanáctijádrovým Ryzen 9 7900X), ale k posunutí výkonu na úroveň aplikací nevyužívajících vzájemné komunikace mezi jádry to zdaleka nestačí.