S účinností od 1.7.2002 přistoupila Česká republika k Úmluvě o udělování evropských patentů z roku 1973 ("European Patent Convention" dále jen "EPC"). Tímto přistoupením se Česká republika zavázala transponovat do svého právního řádu jak evropské patentové právo, tak i samotnou rozhodovací praxi orgánů Evropského patentového úřadu ("European Patent Office"dále jen "EPO"), což se také (zákonem č. 116/2000 Sb.) stalo.

Stávající Evropský přístup k patentovatelnosti softwaru je poněkud složitější než otevřeně liberální americký postoj. Definice předmětu patentovatelného vynálezu obsažená v ustanovení článku 52 odst. 2 EPC totiž z předmětu ochrany patentovým právem výslovně vylučuje mimo jiné:

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že počítačové programy tedy nelze úspěšně (s ohledem na článek 52 dle EPC) patentovat. Není tomu tak. Již zmíněná dosavadní rozhodovací praxe EPO v mnoha případech došla (výkladem) k závěru, že v některých případech nelze počítačovým programům ochranu patentovým právem odpírat. EPO zde totiž vycházel z maximy, že v zásadě jakýkoliv počítačový program (software) lze snadno přeměnit přístroj, resp. zařízení (hardware), a to např. pouhým přehráním na ROM počítače, flashdisk, či v zásadě jakýkoliv fyzický nosič záznamu. V takovém případě by pak stejně bylo vždy možné, a dnes tomu tak u nás je, že se snadno přemění patentový nárok na počítačový program v nárok na účelový vázaný hardware, a jinými slovy, že se tak "obejde" ustanovení článku 52 EPC! Právě z těchto důvodu došla rozhodovací praxe EPO k závěru, že "V obecné rovině platí, že vynález, který by byl způsobilý k patento-právní ochraně podle konvenčních kritérii patentovatelnosti, by neměl být vyloučen z ochrany pouze z toho důvodu, že k jeho realizaci bylo užito moderních technických prostředků ve formě počítačového programu". O něco později EPO ještě dovodil, že "nárok směřující k technickému procesu prováděnému pod kontrolou počítačového programu nelze považovat za nárok směřující k počítačovému programu jako takovému". Navzdory výše zmíněnému článku 52 EPC, hovoří stávající odhady o tom, že EPO již udělil více jak 20.000 patentů na počítačově programy!

Jinými slovy, patentovatelnost počítačových programů v Evropě (i u nás), a v době nedávné ani nikdy nebyla, zcela vyloučena. Především z tohoto pohledu je třeba nahlížet na novou směrnici o softwarových patentech, resp. přesněji směrnici o patentovatelnosti počítačových vynálezů (Directive on the patentability of computer-implemented inventions).