Používání Blu-ray bylo naprosto triviální. Stačilo mechaniku zapojit a pak s ní bylo možné pracovat jako s naprosto normální mechanikou, která je na vyměnitelná média. Nejbližším příkladem s podobnou prací je DVD-RAM. Formátovat můžete na filesystémy, které vám nabídne operační systém, což v případě Windows XP znamená FAT a NTFS. Tedy, abych byl přesný, tak jakým způsobem takto mechanika funguje, to záleží na nastavení jednoho z jumperů, který se jmenuje „Direct Access Inquiry Response“ a může se tvářit jako:

• Direct Access Device (type 0) - chování mechaniky je popsáno výše
• Optical Memory Device (type 7) - chová se jako ostatní optické mechaniky, kdy k jejímu používání je zapotřebí software, který si s ní poradí

Bohužel jsme k mechanice nedostali prakticky žádný software (i když víme, že Sony nějaký software má), ani se nepovedlo dodatečně žádný sehnat a současné programy pro práci s optickými mechanikami ji nebyly schopny obsluhovat. V praxi to tedy znamenalo, že jsme byli schopni mechaniku provozovat pouze v režimu Direct Access Device.

Nebudeme to příliš zdržovat, podíváme se rovnou na test čtení z média, který se podařilo zaznamenat dnes už stařičkým, avšak stále výborným programem WinBench 99:

Pokud vás zaráží to místo okolo sedmého gigabajtu, kdy zcela jasně dochází ke snížení rychlosti čtení z média, tak vás mohu uklidnit, protože se jedná pouze o defekt na konkrétním médiu, jelikož na dalším už k tomu nedochází (měli jsme k dispozici dvě přepisovatelná média):

Jak je vidět z obou grafů, normální čtení z média se pohybuje rychlostí téměř 11 MB/s a WinBench nahlásil průměrnou rychlost 10 900 KB/s a průměrnou dobu vystavení 372 ms. Pokud bychom to chtěli pro srovnání přepočítat, tak by se jednalo o 72× rychlost čtení v případě CD a u DVD bychom při takovémto datovém toku potkali označení 8×. Nutno podotknout, že způsob čtení je CLV, tedy s konstantní čtecí rychlostí, což znamená, že jede touto rychlostí od začátku, do konce.

Chceme-li se podívat na rychlost zápisu, tak tu nám pomůže osvětlit HD Tach verze 2.70:

Ještě ale než se dostaneme k samotné rychlosti zápisu, tak chci upozornit na fakt, že průměrnou rychlost čtení HD Tach vykazuje nižší, nežli WinBench, přitom pokusy prováděné při kopírování souborů spíše ukazují jako přesnější výsledky z WinBenchu. Bohužel, v době testování ještě nebyla k dispozici betaverze HD Tachu 3.0, která by mohla nabídnout přesnější výsledky a jiné testy odmítaly na Blu-ray mechanice běžet.

Průměrná rychlost zápisu je dle HD Tachu 2,5 MB/s, ale znovu měření pomocí kopírování souborů naměřilo vyšší hodnoty, většinou se rychlost pohybovala okolo 3,5 MB/s. Stále to ještě není 4,5 MB/s, které by tato mechanika údajně měla zvládat, ale rozhodně je to nesrovnatelně lepší výsledek, než 700 kB/s, které naměřil Mikrob. Pokud bychom i tuto rychlost chtěli přepočítat na standardně udávané násobky u CD, pak bychom přišli s označením 23× a u DVD pak 2,6×.

Možná vás udivilo, proč je rychlost zápisu tak nízká. Důvod je velmi podobný jako u DVD-RAM, protože mechanika po čtení ještě i verifikuje. Když by se neprováděla verifikace, tak by mechanika měla zapisovat rychlostí až 9 MB/s, což celkem koresponduje s rychlostí čtení. Na to, aby se odstranila verifikace při zápisu, jsou nutné dvě věci. Nejprve je nutné přepnout jeden jumper na mechanice (označený „Inhibit Verify for Write Command“), ale potom je také nutné každé médium, na které chceme zapisovat bez verifikace, nechat mechaniku speciálně zformátovat. Mechanika si při takovém formátu médium osahá a pokud usoudí, že je dostatečně kvalitní, bude na něj zapisovat bez verifikace.

Bohužel pod pojmem formát je nyní myšlen poněkud jiný formát než ten, který standardně nabízejí Windows. Ten totiž není fyzickým formátem média, ale pouze logickým formátem sloužícím k vytvoření filesystému a není-li vypnutá verifikace, tak též k ověření, že celé médium je v pořádku. Z hlediska mechaniky a média je takovýto formát zcela identický normálnímu zápisu a čtení. Vzhledem k tomu, že jsme neměli k mechanice žádný speciální software, nemohli jsme provést patřičný formát, který by médium dokázal iniciovat k zápisu bez verifikace.

Mezi jumpery na mechanice je však ještě jedno zajímavé nastavení, které je označeno „Force CAV“, tedy při osazení tohoto jumperu vnutíme mechanice režim s konstatní úhlovou rychlostí. Jak vypadá potom rychlost čtení i zápisu, to můžete vidět na obrázku:

Je vidět, že médium se při režimu CAV točí stejnou rychlostí, kterou se točí při CLV na konci média a jde vlastně o nejpomalejší rychlost při CLV režimu. Kdyby tomu bylo naopak, mohla by se mechanika dosti výrazně zrychlit. Ovšem i tak může mít tento režim své opodstatnění, protože si povšimněte, že průměrná doba vystavení je 197 ms, kdežto při režimu CLV bylo naměřeno 379 ms, tedy téměř dvojnásobek. Pokud bychom například z média četli spoustu malých souborů, byl by pravděpodobně CAV režim rychlejší, nežli CLV, jelikož by se poměrně často seekovalo.

Poněkud zvláštní je křivka zápisu, kdy na začátku rychlost celkem logicky stoupá, ale později začne klesat. Žádné rozumné vysvětlení k tomuto jevu nejsem schopen nabídnout.

Mám-li nějak shrnout výsledky měření, tak musím konstatovat, že sice nejsou nikterak závratné, ale na druhou stranu je rozdíl v rychlostech mezi DVD a Blu-ray podobný rozdílu, který tu byl mezi CD a DVD, když se DVD mechaniky začínaly objevovat na trhu. A dnes už se rychlosti zápisu i čtení u CD nemohou rychlostem u DVD rovnat. Podobný vývoj lze očekávat i u Blu-ray, tedy za předpokladu, že se uchytí na trhu.