Jedna z prvních věcí, kterou ze sebe soudce vysoukal, byla, že má o tomto vládním případu pochybnosti. „Skutečně nechápu, proč jsme se zde dnes sešli,“ ozvalo se zpoza lavice, kde soudce seděl. Philip Gutierrez hned na začátku vytkl federální prokuratuře prakticky vše, od údajného nezákonného jednání vládního svědka až po návrhy, které měly poškodit žalovanou stranu (možná šlo právě o zamítnutí svědectví Andrewa Huanga).

Soudci se nelíbilo, že žalující strana si chtěla vzít do případu svědky, kteří sami mohli porušit zákon. Jedním z nich měl být Tony Rosario z Entertainment Software Association, který tajně nahrával, jak u něho na objednávku Matthew Crippen upravuje Xbox, což je hodnoceno jako porušení kalifornského zákona na ochranu soukromí. Druhým svědkem měl být Ken McGrail z Microsoftu, který se zabývá bezpečností. McGrail připustil, že dříve (ještě na kolejích) sám prováděl modifikování Xbox konzolí (což je na druhou stranu celkem logické – bezpečnostní expert, který ví, jak se hledá zranitelnost, je rozhodně osobou na svém místě).

Co je však zajímavé, je, že tentýž soudce ještě před tím (23. listopadu) rozhodl, že Matthew Crippen se nesmí bránit odkazem na tzv. „fair-use“ klauzuli DMCA. Právník Matthewa Crippena jej chtěl bránit právě tím, že úprava Xboxu umožňuje „fair-use“, tedy v tomto případě nejen hraní pirátských kopií her, ale také kopií legálních (záložních) a provoz vlastních aplikací. Philip Gutierrez v rozhodnutí z 23. listopadu uvedl, že obcházení technologických prostředků určených ke správě přístupu k autorsky chráněným dílům je trestné bez ohledu na to, zda existuje důkaz, že bylo takové obcházení použito k napomáhání pirátství.

O týden a den později však soudce zřejmě změnil názor (možná se dovzdělal) a zeptal se žalobce: „Jediná možnost, jak hrát zkopírované hry, je obejít ochranu. A co záložní kopie her a hry vlastní (homebrewed)?“ Otázka na „fair-use“ přišla právě v momentě, kdy žalobce Allen Chiu navrhoval zamítnutí zjišťování, zda Crippen porušoval zákon vědomě. Jenže samotný vládní manuál o zločinech ve vztahu k DMCA z roku 1998 říká, že aby se o porušení zákona jednalo, musí si jej být obžalovaný vědom. „První trestní řízení tohoto typu po dvanácti letech existence zákona a najednou mi tu v rozporu s vaším vlastním manuálem říkáte, že neznalost zákona neomlouvá?“, hulákal soudce na prokurátora. „Ani jste nepřišli s žádným kompromisem. Připadá mi to, že s vámi vůbec nemohu hovořit o vážnosti toho, oč tu běží.“ Soudce se rozohnil natolik, že to bylo slyšet i v jiných částech soudní budovy, načež se několik dalších prokurátorů a obhájců přišlo na balkón podívat, co se to tam děje. Soud skončil tím, že se vyděšený Allen Chiu omluvil a soudce případ odročil.

Další den však přišlo překvapení. Prokurátor Chiu měl ještě jedno eso v rukávu, které poněkud zapomněl patřičně zavést do dokumentace. Agent Tony Rosario z Entertainment Software Association, který si Crippena objednal a bez jeho vědomí nahrál, totiž u soudu navíc ještě řekl, že Crippen strčil do konzole pirátskou kopii hry, aby vyzkoušel, zda úprava funguje. V Rosariově zprávě, ani místopřísežném prohlášení však tento detail nefiguroval a Crippenův obhájce uspěl s námitkou nebráni takového důkazu v potaz. Allen Chiu se vymlouval, že se o této skutečnosti od Rosaria dozvěděl krátce před soudem a nestihl tedy informovat žalovanou stranu. Nakonec ale sám celý případ stáhl se zdůvodněním, že v žalobě jsou chyby.