Standardní USB 2.0 při klasickém 5V napětí umožňovalo napájení (či nabíjení) proudem až 0,5 A, generace 3.0 z přelomu let 2008/2009 (která se držela velmi dlouho) podporovala rozsah 0,15-0,9 A. Maximálně 4,5W příkon z hlediska moderních zařízení nebylo žádné terno, takže začaly vznikat různé přidružené (úzce i volně) standardy.

Z dílen USB-IF vzešel standard Battery Charging přidružený původně k USB 2.0, který ve verzi 1.1 umožnil zvýšit proud na 1,5 A (7,5 W) pro generická zařízení a až 1,8 A (9 W) pro zařízení podporující daný standard. Verze 1.2 zvýšila pro podporovaná zařízení limit na až 5 A (25 W). To může znít jako poměrně vysoká hodnota na to, že šlo o rok 2010, ale jedna věc bylo maximum standardu a druhá reálné nasazení a využití.

Roku 2012 de facto nahradil standardy Battery Charging nový standard USB Power Delivery (USB-PD), který měl trochu složité značení (revize 1.0, revize 2.0 atd. a jednotlivé revize ještě měly vlastní verze značené např. verze 1.0, 1.1 nebo 1.2 - u každé revize se číslování verzí resetovalo a začínalo se znovu od 1.0). Tak například když přišlo rozhraní USB-C, podporovalo ve výchozím stavu při 5V napětí 3A nabíjení (15W), ale splňovalo-li USB-PD, mohlo být napětí zvýšeno na až 20 V a proud na až 5A (až 100W) teoreticky. Opět šlo o limit standardu, v praxi se u většiny zařízení využívaly výrazně nižší hodnoty.

Protože však postup USB-IF nepovažovali výrobci koncových zařízení (zvlášť zpočátku) za dostatečně pružný, začali standardizovat vlastní alternativy. Nejznámější pochází od Qualcommu a nese označení Quick Charge. První generace z roku 2013 umožňovala zvýšit proud (při standardním 5V napětí) na 2A a dosáhnout 10 wattů. Další krom zvýšení proudu nad standard USB umožňovaly zvýšit i napětí. Obvykle ale nebyla podporována kombinace maximálního podporovaného proudu a maximálního podporovaného napětí. Tak například Quick Charge druhé generace podporovalo napětí až 9V, proud až 3A, ale kombinaci obojího, která by nabízela až 27 wattů, nikoli. Nejvyšší příkon z podporovaných kombinací umožňovala 9V a 2A, tedy 18 wattů.

Největšího rozšíření v zařízeních se nejspíš dočkala generace Quick Charge 3.0 z roku 2016. Nabídla až 12 V a až 4,6 A, ale nejvýkonnější možné kombinace dosahoval při 12 V a 3 A, tedy 36 wattů. Krom zvýšení příkonu snížila i zahřívání a zvýšila efektivitu.

Čtvrtá generace opět zvýšila efektivitu, snížila zahřívání, zvýšila bezpečnost (ochrany) a především rozšířila kompatibilitu. Umí rozpoznat nejen mezi verzemi Quick Charge, ale pokud je zařízení nepodporuje, ale umí USB-PD, přepne na tento standard a nenutí zařízení, aby se dobíjelo ve standardním USB režimu. V režimu Quick Charge dosahuje až 92 wattů (20 V, 4,6 A - někdy uváděno až 100 wattů), v režimu USB-PD až 27 wattů (9 V, 3 A).

Qualcomm nyní ohlásil pátou generaci. Tisková zpráva zatím uvádí pouze základní údaje. Počítat máme s výrazným zvýšením efektivity, schopností nabít smartphone z 50 % do 5 minut nebo plně do 15 minut a teplotou do 40 °C. Qualcomm se omezil na konstatování, že je podporován příkon přes 100 wattů, ovšem bez bližších údajů k maximálním napětí, proudu a jejich podporované kombinaci.

Příkon přes 100 wattů přináší určitý závan nostalgie. Možná si vzpomenete na dobu, kdy se do notebooků začaly dávat samostatné grafické čipy skutečně blízké výkonu rychlých desktopových grafik. K těmto notebookům se tehdy začaly přibalovat napájecí zdroje, které byly schopné dodávat více než 100 wattů. Stejný příkon, jaký šel do zařízení o 15-17″ úhlopříčce a baterie, která byla větší a těžší, než dnešní smartphone, půjde dnes právě do těchto ~5″ zařízení.