Dnes testovaný model patří mezi spíše dražší notebooky, v eshopech ho najdeme typicky za nějakých 70 000 Kč s DPH a k tomu nějaké drobné. Jedná se o nejdražší konfiguraci, přičemž Gigabyte nabízí ve stejném šasi modely se slabšími komponenty za nižší ceny.
V ČR tak zakoupíte následující modely, přičemž dnes testuji kousek s přídomkem YC:

• AORUS 17G KD - i7-11800H, 16G RAM, 512G SSD, RTX 3060 6G, FHD 300Hz - 52 000 Kč
• AORUS 17G XC - i7-10870H, 32G RAM, 512G SSD, RTX 3070 8G, FHD 300Hz - 58 000 Kč
• AORUS 17G XD - i7-11800H, 32G RAM, 512G SSD, RTX 3070 8G, FHD 300Hz - 59 000 Kč
• AORUS 17G YC - i7-10870H, 32G RAM, 1TB SSD, RTX 3080 8G, FHD 300Hz - 70 000 Kč
• AORUS 17G YC - i7-11800H, 32G RAM, 512G SSD, RTX 3080 8G, FHD 300Hz - 71 000 Kč

Jak můžeme vidět, nové AORUSy 17G nabízí procesory Intel desáté a jedenácté generace, grafické karty pak jsou typicky z řady NVIDIA GeForce RTX 3000. Předpokládám, že za mix procesorů může horší dostupnost novějších procesorů Intel Tiger Lake-H.

Dnes testovaný model má v sobě následující hardware:

• Intel Core i7-10870H – 2,2GHz, Turbo až 5GHz, 16MB L3, 62W TDP, 14nm, 8C/16T
• 2x16GB RAM DDR4-2933 CL-21-21-21-47 2T
• Intel Graphics UHD 630
• NVIDIA GeForce RTX 3080 Max-Q 8GB
• 17,3“ Sharp SHP14E1, 1920x1080 IPS 300Hz
• Gigabyte ESR01TBTLCG-EAC-4 1TB PCIe M.2 2230 NVMe Gen3 x4
• Intel AX200 WiFi 6 (802.11ax + Bluetooth 5.1)
• 4 cell 99Wh baterie
• 230W adaptér
• Windows 10 Home v20H2

Notebook dorazil ve standardním prodejním balení, Uvnitř kartonové krabice najdeme samotný notebook a v látkovém obalu a pěnových držácích. V menší kartonové krabici pak bydlí napájecí adaptér. Napájecí adaptér vyrobila společnost Chicony a poskytuje až 230 Wattů, přičemž má starý dobrý DC jack.

V krabici najdeme i pytlík s manuály a teplovodivou podložkou pro sekundární M.2 NVMe SSD. Notebook samotný dosahuje hmotnosti 2,7 kilogramu, což je relativně nízká hodnota na 17,3" notebook(jsem navyklý na 4kg+ stroje (: ), rozměry jsou 405 x 276 x 26 milimetrů.

Notebook je vyroben z hliníku, Gigabyte se explicitně chlubí CNC výrobou, což bych tak nějak očekával, ohýbat takto plechy ručně není moc efektivní. Na horním víku displeje najdeme AORUS logo, které je podsvícené displejem, musím zmínit, že na černý hliník umístíte otisky prstů velmi snadno. Gigabyte se také chlubí nálepkou "Vyrobeno na Taiwanu", z čehož jistě nemá radost nejmenovaný generální tajemník jisté provincie.

Na zadní straně notebooku najdeme pouze dva výfuky chlazení, žádné porty zde nenajdeme.

AORUS 17G YC má všechny porty na stranách, na levé straně najdeme jeden výfuk chlazení, RJ45 konektor napojený na 2,5GBe Realtek RLT8125, čtečku SD karet(podporuje údajně až UHS-II standard), dva USB-A 5Gb/s porty a překvapivě dva audio jacky pro mikrofon a sluchátka. Velmi vítám dva audio jacky, čtečku velkých SD karet a rychlejší ethernet.

Na druhé straně najdeme další výfuk chlazení, DC jack pro napájení notebooku HDMI 2.1 výstup, miniDisplayPort 1.4, USB-C s podporou Thunderboltu 3 a USB-A 5Gb/s port. Portová výbava je tak na herní notebook velmi slušná, čtečka SD karet a TB3 navíc může nalákat freelancery, tvůrce obsahu a další nehráče.

Po otevření notebooku nás přivítá klávesnice, Gigabyte je dalším z výrobců, kteří se rozhodli pro použití mechanické klávesnice v notebooku, klávesy tak mají specifický cvakavý zvuk. Spínače vyrábí Omron a jsou údajně tišší, než modré varianty, subjektivně je klávesnice relativně tichá a nezní jako psací stroj. Klávesy údajně vydrží až patnáct milionů stisknutí a cestují vzdáleností 1,6 milimetru. Klávesnice nabídne i RGB LED podsvícení, které můžeme konfigurovat v nástroji AORUS Control Center. Rozložení klávesnice je překvapivě normální, mám radost i z klávesy Context menu, ale zcela chybí LEDky indikující zapnutí či vypnutí kláves NumLock, CapsLock.

Gigabyte integroval čtečku otisků prstů do celoklikacího touchpadu. Na palmrestu najdeme sadu lepíků, včetně vtipného překlepu "Superme CPU & GPU Performance", což je relativně odvážné tvrzení.

Nad klávesnicí pak bydlí průduchy pro větrání, veprostřed pak bydlí zapínací tlačítko se stavovou LEDkou. Nad zapínacím tlačítkem bydlí ještě zvláštní přepínač, původně jsem si myslel, že se jedná o hardwarový přepínač, ale ve skutečnosti se jedná o mechanickou krytku 720p webkamery. AORUS 17G se tak po boku DELL XPS 13 řadí mezi notebooky, které nabízí "nosecam". Krytka webkameru nevypíná, pouze zakryje její čočku a působí lehce pofidérně, přišlo mi, že tak drahé a kvalitně zpracované zařízení má překvapivě levně vyřešenou krytku.

Klávesnice jako taková je pro používání příjemná, ocenil bych však, kdyby klávesy byly lehce prohnuté, lépe se mi pak píše, než se zcela placatými klávesami, ale to je můj subjektivní pocit.

Nesmím opomenout displej, notebook se chlubí 17,3" IPS 300Hz panelem, konkrétně je použit Sharp SHP14E1, což je stejný displej, který používá dříve recenzovaný ASUS ROG STRIX SCAR 17 G733Q. Tento panel poskytuje 100% sRGB pokrytí a 300 nit svítivost. Bohužel se jedná o fixní 300Hz displej, FreeSync/G-Sync zde není k dispozici.

Tradičně jsem se rozhodl podívat dovnitř notebooku. Spodní víko je celokovové a má dostatek perforací se základním prachovým filtrem, coý je dobrá zpráva. Spodní víko drží na místě hromádka šroubků s hvězdičkou, celkem jich je třináct a všechny mají stejnou délku.

Po odklopení spodního víka zjistíme, že slouží zároveň jako velký chladič pro PCIe NVMe SSD, v balení navíc najdeme druhý teplovodivý polštář pro sekundární disk. Dávám palec nahoru, toto je výborné řešení, které funguje značně lépe, než nechat NVMe disk bez chladiče, či posílat teplo zpět do PCB. Throttling v zátěži zde nehrozí.

Nyní se nám naskytuje pohled na vnitřnosti notebooku, spodní dva rohy okupují reproduktory, přičemž veprostřed sedí baterie s překvapivě vysokou kapacitou a to sice 99Wh! Bohužel Gigabyte sám udává jen až sedm hodin výdrže při práci na baterii, což není úplně veselé, nicméně u hi-endových herních notebooků se typicky velmi vysoká výdrž baterie neočekává.

Gigabyte ESR01TBTLCG-EAC-4 1TB PCIe M.2 2230 NVMe Gen3 x4 SSD je připojeno do Intel HM470 PCH, přičemž se jedná o nějaké OEM SSD vlastní výroby s Phison řadičem. Druhý volný M.2 2280 slot je také připojen do PCH.

Veprostřed desky nalezneme i WLAN modul, je zde standardní M.2 2230 Intel AX200NGW karta podporující WiFi 6 a Bluetooth 5.1. Samotný Intel HM470 chipset má chladič ve formě malého kusu plechu, což je lepší než nic, mnoho výrobců nechává tyto chipsety zcela bez chlazení.

Notebook má i dva SODIMM DDR4 sloty, což je pozitivní, můžeme snadno upgradovat až na 2x32GB RAM, osazeny jsou relativně standardní 16GB DDR4-3200 CL22 paměti od Samsungu, nicméně reálně běží s propustností 2933 MT/s, jelikož Intel Core i7-10870H nepodporuje 3200 MT/s propustnost v rámci JEDEC standardu, teoreticky by to mohlo fungovat s XMP profilem, ale žádné takové paměti po ruce nemám(jen nějaké 2667 MT/s pomalejší).

Nad sloty pro paměti najdeme chladiče CPU a GPU, pasivy jsou částečně sdílené, přičemž zde máme celkem pět heatpipes, které se starají o chlazení. Procesor může dlouhodobě konzumovat maximálně 62 Wattů, velmi krátce až 106 Wattů, u GPU některé eshopy uvádí až 105W v rámci NVIDIA Dynamic Boost 2.0®, nicméně jedná se o Max-Q verzi GeForce RTX 3080 a během testování jsem 105W odběr na grafické kartě nikdy neviděl(nemyslím odběr samotného GPU, ale celé grafické karty, tedy včetně VRAM), nejvyšší hodnota se ustálila na 95W, občasně docházelo k poklesům na 80W při masivním využití CPU. Testovaná mobilní RTX 3080 tak patří spíš mezi úspornější modely, navíc jen s 8GB VRAM namísto 16GB. Pro hráče toto však problém spíše nebude, možná někdy v budoucnu, těžko takto říct, problém to může být při hraní na externím 4K monitoru a za předpokladu, že potřebujeme více než 8GB VRAM.

Celkově musím Gigabyte pochválit za kvalitu zpracování, celokovové tělo se jim opravdu povedlo, notebook má i rozumnou portovou výbavu, slušné chlazení a jediné co tento dojem kazí je krytka webkamery, ale toho si uživatel nevšimne, dokud s ní nezačne hýbat.

Testy výkonu probíhaly v továrním nastavení, v programu AORUS Control Center lze konfigurovat chování CPU i GPU.

Pro zajímavost jsem otestoval výkon procesoru ve všech pěti režimech, ECO, Normal, Sport, Sport+ a Boost. Výkon v recenzi reprezentuje režim Boost pro CPU a u GPU mám zapnuto Turbo se zaškrtávátkem "Always Keep". Na test rozdílů výkonu jsem využil Cinebench R23 a pokaždé jsem nechal běžet desetiminutový test, aby byl jasnější rozdíl ve výkonu při delší zátěži. Ve všech režimech Core i7-10870H boostuje pár vteřin se 106W napájecím limitem, velmi krátký test tak nedává smysl. V ECO režimu je dlouhodobý napájecí limit 37 Wattů, Normal je 45W, Sport je 52W, Sport+ je 58W a Boost drží 62W dlouhodobě.

V testu jsem nechal tři různé generace AMD Ryzenů s osmi jádry, přičemž všechny ostatní notebooky najdete v korespondující kapitole. Velmi zajímavý je výkon starého Ryzenu 7 2700 z roku 2018, založen na Zem+ architektuře se značně pomalejší RAM zvládá konkurovat Intel procesoru desáté generace s podobným napájecí limitem. Core i7-10870H v tomto testu výkonem nestačí ani na 35W Ryzen 7 4800HS a to i přes téměř dvojnásobnou spotřebu. Výkon tedy oslňující není, věřím, že model s Core i7-11800H na tom bude o něco lépe.

AORUS Control Center umí monitorovat ventilátory a teploty notebooku, můžeme zde konfigurovat různé věci jako jas, nabíjení, nastavit barvy LCD, RGB LED podsvícení klávesnice a vlastní křivky otáček ventilátorů. Program umí i aktualizovat ovladače hardwaru.

Finálně zmíním, že jsem testoval s předinstalovými Windows 10 Home v20H2, všiml jsem si navíc, že RTX 3080 má trochu pomalejší GDDR6 paměti, namísto 14GHz pamětí má jen 12GHz paměti, což znamená snížení paměťové propustnosti z 446 GB/s na 384 GB/s. Toto je další znak Max-Q varianty grafické karty, na trhu existují i úspornější 80W verze, které mají 11GHz paměti s lehce nižší spotřebou.