Podobně jako nedávná recenze ThreadRipperu 3960X, i tato recenze není optimální z hlediska testů a v čase se vrátit nemohu. Do budoucna plánuji rozšíření testů a různé omáčky okolo.

Předem musím zmínit, že Supermicro servery jsou často velmi modifikovatelné dle potřeb zákazníka, Supermicro má hromádku 1U/2U/3U/4U rackových šasi, kde Vám osadí komponenty dle potřeby. Servery tak využívají poměrně standarizované komponenty, což umožňuje vysokou flexibilitu oproti ostatním OEM výrobcům. Navíc Supermicro nabízí standardní servery v rámci řady Ultra, tyto servery se více podobají ostatním velkým výrobcům ála DELL a je zde méně možností úprav z hlediska základních desek, jelikož tyto řady je mají více specializované(včetně specialitek jako různé SFP+ či SFP28 daughter karty a tak podobně). V ČR působí hned několik dodavatelů Supermicro produktů, řeší prodej, distribuci i servis(někteří jen prodej). Dnešní server mi zaslala společnost Abacus electric, s.r.o. Server neměl sloužit na tento článek, primárně jsem potřeboval otestovat proxmox, PCIe passtrough grafických karet do virtuálu a nějaké další věci. Proto je dnešní konfigurace poněkud zvláštní a server je v 4U počítačové skříni, jelikož tato sestava byla zrovna po ruce. U Abacusu si můžete nechat poskládat server dle chuti, rozhodně tedy neberte dnešní konfiguraci jako nějaký hotový kus, který se v přesně této konfiguraci prodává jako housky na krámě.

Server je v nadpisu označen jako A-2610Q-H11S, jelikož A-2610Q označení používá Abacus, přičemž H11S značí použitou základní desku. V grafech tak uvádím konkrétní základní desku, jelikož v generických šasi může bydlet téměř jakákoliv základní deska.

Použitá testovací skříň je Supermicro SC745TQ-920, nabízí osm předních hot-swap pozic na 3,5" disky, přední USB porty a diagnostické LEDky, tři 80x80mm 5000 RPM ventilátory a dva zadní 80x80mm 5000 RPM ventilátory. Mimo 3,5" pozic zde najdeme ještě tři 5,25" pozice na optické mechaniky a jiná zařízení. Ty jdou snadno vycvaknout a vyměnit, pokud je to zapotřebí. Skříň podporuje základní desky o rozměrech až E-ATX. Uvnitř mohou bydlet rovnou dva hot-swap zdroje, dnešní sestava má jen jeden. Samotná skříň je vyrobena z kvalitních materiálů a prázdná dosahuje hmotnosti 25 kilogramů.

Hot-swap napájecí zdroje bydlí ve vrchní části skříně a stejné najdeme v mnohých 1U a 2U rack šasi společnosti Supermicro. Dnešní sestava má jeden takový, nabízí jednu 12V a 5Vsb větev. Na 12V větvi dodá až 900 Wattů a jedná se o zdroj s účinností 80 PLUS Platinum, což je v serverech prakticky nutnost, jelikož v serverovnách chceme co nejvyšší efektivitu a co nejméně odpadního tepla.

Bočnice skříně má jednoduchý mechanismus na odklopení, po kterém se nám naskytne pohled dovnitř skříně.

Přední pozice na disky jsou hot-swap a není problém disky za chodu vyměnit. Za šachatami na disky bydlí velký SAS/SATA backplane, do kterého za pomoci kabelů připojíme SAS/SATA konektivitu ze základní desky nebo přídavného RAID kontroléru. Testovaná deska má přímo na sobě řadič Broadcom 3008 SAS3 (12 Gbps), který je připojen do backplane za pomoci dvou 12Gb/s miniSAS konektorů. Tento řadič podporuje RAID 0,1 a 10, přičemž nabízí až osm SAS3 12Gb/s portů. My zde máme jedno Samsung SM883 480GB SATA SSD, což jako systémový disk bohatě stačí. Normálně bych použil minimálně RAID1, nebo lépe hromádku SSD v RAID5 se zálohovací baterií, ale na tyto testy jsem si vystačil s dvěma disky(druhý disk je typu NVMe přímo na desce).

Uvnitř skříně dále bydlí základní deska Supermicro H11SSL-C S-SP3, která podporuje procesory AMD EPYC Rome(Zen2) a AMD EPYC Naples (první generace). Testovaná deska je revize 2.0, podporuje tak i Zen2 EPYCy, přičemž nabízí jen PCIe Gen3 konektivitu, deska přišla na trh s první generací EPYCů a proto neumí PCIe Gen4. Aktuálně bych volil desku ála H12SSL-C, která je již PCIe Gen4 kompatibilní a podporuje i Zen3 EPYCy. Na desce najdeme celkem šest PCIe slotů, které jsou připojeny přímo do procesoru. Tři nabídnou šestnáct linek a zbylé tři jen osm. Na takové množství linek u Intel platformy potřebujete dvě CPU a to nepočítám onboard SAS řadič, PCIe Gen3 M.2 22110 x4 slot a síťovky na desce.

Zadní porty mají standardní výbavu, najdeme zde sériový port, dva USB-A 5Gb/s porty, dva USB 2.0 porty, RJ45 připojený do BMC čipu pro vzdálenou správu, VGA pověšené na ASPEED AST2500 zobrazovadlo a dva gigabitové ethernety, které poskytují Intel I210 adaptéry.

Deska má k dispozici osm slotů pro DDR4 Registered ECC paměti, podpora 3200 MT/s pamětí je pak samozřejmostí s AMD EPYC Rome procesory, tedy Zen2. EPYCy první generace podporují maximálně 2667 MT/s, řadič v procesorech je osmikanálový a má tak smysl osadit všechny sloty pro nejlepší výkon. Je možno osadit až 2TB RAM ve formě osmi 256GB modulů, přičemž dnes máme "jen" 8x 16GB DDR4-3200 Registered ECC.

Napájecí kaskáda se tváří anemicky, ale je zcela schopná napájet i 240W TDP procesory, má na sobě vysoký hliníkový chladič a ve skříni je slušný proud vzduchu, VRM bydlí před procesorem, takže studený vzduch dorazí nejdříve k VRM.

Důležitý je hlavně procesor, v tomto testovacím kusu bydlel AMD EPYC 7F72, což je speciální vysokofrekvenční dvaceti čtyř jádrový model s mamutí 192MB L3 cache a TDP 240W (EPYCy s méně jádry se často pohybují v segmentech 120-155-170W). Procesor tiká na základní frekvenci 3,2GHz a vícevláknový boost se vyšplhá na frekvenci 3,5GHz, při využití asi dvou jader je frekvence až 3,7GHz. Procesor umí adresovat až čtyři TB RAM při osmikanálovém zapojení a nabízí 128 PCIe linek čtvrté generace + jednu extra linku pro připojení BMC. Oproti nedávno testovanému ThreadRipperu 3960X má nižší TDP, nižší frekvence, ale má výhody v osmikanálovém řadiči a další serverové výbavě.

Server jsem osadil navíc M.2 2280 NVMe diskem Samsung 970 EVO 2TB, na kterém bydlely virtuální mašiny pro proxmox. Dále jsem osadil grafickou kartu PNY NVIDIA Quadro P2000 5GB, jedná o jednoslotovou 75W TDP profesionální grafickou kartu a poslouží jako zobrazovadlo v testovaných Windows 10 Pro v2004. Ano, W10 Pro na serveru jsou bizarní, ale potřeboval jsem snadno otestovat hromádku SW a neměl jsem chuť řešit chybějící frameworky, featury a tak podobně.

BMC a IPMI 2.0 - vzdálená správa

Podíváme se i na vzdálenou správu serveru, testovaná deska je už lehce starší a má starší firmware, nicméně pro představu to nevadí, už tehdy byla k dispozici HTML5 KVM konzole, což je dle mého názoru veselejší, než různé nepodepsané Java applety. Abychom se na web správy serveru dostali, je třeba nastavit IP adresu, masku sítě a výchozí bránu v BIOSu.

Na webovém rozhraní serveru můžeme server zapnout, sledovat stav hardwaru, s patřičnou licencí můžeme upgradovat BIOS desky a tak podobně. Rozhodně musím doporučit IPMI/BMC/iDRAC/ILO VŽDY SCHOVAT DO NĚJAKÉ VLAN V RÁMCI INTERNÍ SÍTĚ, KTERÁ NENÍ VYSTRČENÁ DO INTERNETU! Tyto systémy mají často bezpečnostní díry a nechat si ovládnout server nějakou třetí stranou prostě nechcete.

BMC systém běží nezávisle na zbytku serveru, je to takový počítač v počítači, stačí mít funkční napájení serveru a síťovou konektivitu do BMC. 2D obraz zajišťuje integrovaná grafická kart ASPEED AST2500, ano čtete správně, jedná se o 2D zobrazovadlo s 16MB VRAM, víc není typicky potřeba.

BMC podporuje i vzdálenou konzoli, můžeme použít podepsaný Java applet, nebo HTML5 konzoli(HTML5 v době testování neuměla připojit ISO do serveru vzdáleně). Nadšence do open source potěším informací, že Java applet KVM funguje s open source AdoptOpenJDK balíčkem a není potřeba používat placený Oracle Java Runtime, ten je placený jen pro komerční použití.

BIOS má klasický starý dobrý vzhled, screenshoty jsem vyrobil skrze Java KVM konzoli.