Co bych rád zdůraznil, tak Mi 9T (stejně jako většina současných telefonů z řady Mi) postrádá slot pro paměťovou kartu a proto jste zcela odkázáni na kapacitu, kterou diktuje výrobce. Máte k dispozici variantu s kapacitou 64 GB nebo 128 GB. A z toho mála je ještě potřeba odečíst část, kterou si sebere samotný Android.

Paměť

K testování jsem dostal variantu s kapacitou 64 GB a stejně jako u Mi 9 i zde je třeba odečíst přibližně 10 GB, co si sebere samotný systém a co se ztratí v hlubině souborového systému. Následné rozšíření paměti pak bude možné buďto přes cloud, což mnoho lidí nepovažuje za dobrý nápad a nebo skrze USB-C klíčenku, protože telefon naštěstí podporuje OTG. Luxus v podobě paměťové karty nenajdeme a je potřeba v takovém případě sáhnout po řadě Redmi, která ještě karty podporuje.

Dvě SIM karty lze osadit, ale s paměťovou kartou nepochodíte. Mi 9T a paměťová karta si nerozumí

Naštěstí výrobce zde příliš nešetřil a osazené eMMC paměti jsou poměrně rychlé, jak je ostatně vidět z benchmarku. Netřeba se tak bát pomalého úložného prostoru, což donedávna bylo místo, kde výrobci šetřili především.

Konektivita

A jak zaplníte paměť telefonu? Jednoduše. Cestou první je připojení k počítači či jinému zařízení skrze USB-C kabel a skrze USB 2.0 s teoretickou rychlostí 480 Mbps lze zvesela kopírovat. Bohužel je použití staršího USB řadiče další cestou, jak může výrobce radikálně snížit výslednou cenu. 

Druhou možností, jak přenášet data je poté bez drátu. K dispozici je NFC, které spíše slouží k autentifikaci při platbách. Dále Bluetooth ve verzi 5.0, ale to nejdůležitější je Wi-Fi podporující i 5 GHz pásmo. V reálném světě lze přes Wi-Fi přenášet data až rychlostí 12 MB/s, což by mělo dostačovat naprosto každému. I antény jsou chytře vymyšlené a nevšimnul jsem si poklesu rychlosti, ani když jsem měl telefon pevně v ruce a teoreticky bych mohl blokovat příjem signálu. Z konektivity to je vše.

Fotoaparát

Posledním způsobem, jakým lze do telefonu dostat data (obrazová), je skrze fotoaparát(y). Přední fotoaparát je ukrytý v mechanismu, jenž je motorizovaně ovládán. Při aktivaci přední kamery v aplikaci se během vteřiny kamera vysune a je připravená k pořízení fotografie. Při přepnutí zpět na hlavní kameru se modul stejným neslyšným způsobem uschová do těla.

Mechanismus je pevný a nevykazuje žádnou vůli. Ani při zběsilém lomcování jsem nezaznamenal žádný nežádoucí pohyb a můžu s klidným svědomím prohlásit, že mechanismu věřím, a troufám si říct, že vydrží déle než například baterie, která (ať se nám to líbí nebo ne) časem degraduje.

Přední fotoaparát produkuje hezké fotografie, ale stále postrádá automatické ostření

Co se hlavního fotoaparátu týče, ten byl už použit ve verzi Mi 9. Jediný rozdíl je pak v ostatních modulech, které mají nižší výsledné rozlišení. Pro připomenutí ještě jednou technické specifikace použitých modulů:

48 MP, f/1.8 (široký) PDAF (stejný jako u Mi 9) s ohniskem 26mm, druhý 8 MP, f/2.4(teleobjektiv) s dvojnásobným optickým přiblížením a ohniskovou vzdáleností 53 mm a do třetice širokoúhlý 13 MP, f/2.4 modul s ohniskovou vzdáleností 12 mm. Přední fotoaparát je pak 20 MP s f/2.2 s fixním zaostřením.

Výslednou kvalitu můžete posoudit níže:

Fotoaparát zvládá solidně detaily, avšak při použití čočky s nejširším ohniskem je viditelné výrazná ztráta detailů v okrajích.