Vzhledem k tomu, že Mi 9 a Mi 9T jsou si vnitřním uspořádáním a zpracováním (nikoliv zcela vzhledem) podobní, pár rozdílů se zde najde.

Mi 9T nalevo, Mi 9 napravo. Jediný viditelný rozdíl je pouze v obrazovce, kde Mi 9T postrádá onen neoblíbený výkroj v obrazovce.

Testoval jsem oba dva kusy a kupodivu Mi 9T utkvěla v hlavě více než vyšší 9, a to i navzdory faktu, že se Mi 9 zdá býti tou lepší variantou.

Vzhled

Mechanické zpracování je identické, přední strana je zaplněna obrazovkou a to od kraje ke kraji ve stejné módě, jako současné telefony - tedy bez rámečků. Oproti Mi 9 je verze T ochuzena o ošklivý výkroj obrazovky (což jistě oceníte), a přední fotoaparát je tak chytře ukryt ve výsuvném modulu, který se vysune při aktivaci fotoaparátu (o něm později).

Střed je vyroben z hliníku, zadní strana pak opět ze skla. Kombinace hliníku a skla je zde neštěstí, ale hezky se na telefon kouká. Mimo estetického plusu totiž nepřináší vůbec nic pozitivního. Bezdrátové nabíjení chybí (naštěstí NFC zůstalo), a tak důvod prosklených zad je o to menší. Ve výsledku bude potřeba telefon trvale nosit v krytu kvůli výsledné křehkosti a náročnější opravitelnosti.

Telefon je používaná denně používaná věc a baterie, která časem zdegraduje bude potřeba vyměnit. I ten nejšikovnější technik ale bude hodně zápasit s tím, aby sklo demontoval bez poškození a baterii vyměnil. A to nepočítám fakt, že při škaredém pohledu může sklo prasknout, a to nemusí ani spadnout na zem. Není to jen problém Mi 9T, platí to o všech současných elegantních telefonech. I když nerad, ocenil bych celohliniková záda nebo lépe, z kompozitu.

Bez krycího obalu ani krok - Xiaomi laskavě jeden kryt přidal do balení

Mimo fakt křehkosti ale není viditelná žádná vůle a telefon je spojen (slepen) velice statečně. Jen opatrně na vodu, Mi 9T totiž není odolný vůči vodě ani prachu.

Střed telefonu je pak klasický a od Mi 9 se verze 9T liší pouze absencí dedikovaného tlačítka pro spouštění Google Asistenta. Najdeme tak typickou sortu konektorů a tlačítek. Pravá strana hostí kolébku hlasitosti a tlačítko zapínání, levá strana je pak čistá jako slovo boží. Část dole poznáte podle USB-C konektoru, šachtice na SIM karty (rozumějme dvě) a jednoho reproduktoru. Osobně jsem rád, že Xiaomi zde nelže a perforuje pouze to místo, kde se skutečně nachází reproduktor.

Strana horní pak ukrývá indikační diodu ve výsuvném mechanismu fotoaparátu a sluchátkového 3.5mm jacku pro připojení starých a nemoderních sluchátek. Osobně jsem rád, že se výrobce slitoval a sluchátkový jack u nižší verze nevynechal.

Display

Obrazovka použitá u Mi 9T se od verze Mi 9 liší hned několika faktory. Chybí zde certifikace toho, že by použitý panel byl jakkoliv barevně kalibrován, avšak při porovnání si dovolím tvrdit, že jde o identické panely a tudíž i barevné podání je identické. Mimo to, rozměr i rozlišení je u Mi 9 a Mi 9T totožný, akorát tedy 9T nedisponuje úžasným výkrojem a tak dostáváme extra pixely navíc.

Čtečka otisků je sice zajímavý koncept, v praxi je ale odemknutí občas boj a trvá, než je otisk správně zaregistrován.

Pod obrazovkou se pak nachází čtečka otisků prstu, která je sice přesnější než u předchozí generace, ale stále jde o pomalý způsob autentifikace a výslednou rychlostí bych čtečku přirovnal k té, jež byla použita u Xiaomi Redmi Note 3. Dobrá, ale pomalá. Navíc při používání a poškrábání krycího skla obrazovky může dojít k horšímu rozpoznání otisků prstu.

Zvuk

Jelikož je telefon stále častěji používán jako multimediální centrum zábavy, je potřeba zmínit slona jménem reprodukce (reproduktor). Zvukový projev 9T je čistý, s hlasitým projevem bez deformace, avšak středy nejsou tolik výrazné a basová linka prakticky chybí a to nemluvím o faktu, že se Xiaomi stále nenaučilo používat dvojici reproduktorů, což by ocenil nejeden uživatel. Na občasný poslech je to v pořádku, na hlasitý odposlech rovněž, ale na domácí diskotéku sáhněte po externím zdroji zvuku, třeba v podobě bezdrátového reproduktoru nebo sestavy.

3.5 mm jack je přítomen, ale druhý reproduktor bychom hledali marně

Čímž se dostávám k další části, a tou je konektivita. 9T totiž můžete připojit jak bezdrátově přes bluetooth tak i drátově. Telefon podporuje technologii AptX, jenž snižuje latenci při přenosu zvuku, což opět zlepší výsledný poslech.

Jak ale víme, bez drátu to není kolikrát ono a proto tu máme 3.5mm sluchátkový jack. Ten je po všech stránkách skvělý a při používání běžných sluchátek jsem neměl pocit, že bych byl jakkoliv limitován. Klasický test s velkými Koss sluchátky jsem nenarazil na problém s hlasitostí a tudíž mohu tvrdit, že pro bežný poslech je telefon naprosto dostačující.

Výkon

Použitý procesor není z těch nejlepších. K dispozici máme 8 jader v podání Snapdragonu 730. Dvě jádra jsou taktována na frekvenci 2.2 GHz, zbylých šest jader pak tikají o něco níže - 1.8 GHz. Ve výsledku to tak znamená, že si sice zahrajete veškeré dostupné hry, ale je třeba počítat s kompromisem v podobě nižších detailů. Se slabším procesorem taky přichází slabší grafický akcelerátor Adreno 618. Naštěstí paměť se nezdá být jakýkoliv problém a 6 GB bude stačit prakticky všem (tedy až na ty uživatele, kteří operační paměť využívají takřka na maximum).

V praxi lze Snapdragon 730 chápat takto. PUBG, který s oblibou hraju ve volných chvílích si zahrajete, ale na střední detaily. Vysoké detaily, které bych jinak zvolil u verze Mi 9 mi nedovolují si plně vychutnat hru a jsou vidět znatelné záseky. Proto střední detaily jsou cesta k úspěchu.

To stejné platí i u oblíbené hry Fortnite. Ta se kupodivu rozjede, ovšem opět za cenu nižších detailů a tím i nižší snímkové frekvence. Je to hratelné, ale není to zcela plynulé. Ostatní hry jsou ale bez problému, protože nevyžadují mnoho výkonu. Ostatně, stačí se podívat do tabulky, kde je SD 730 srovnán s jinými procesory, které jsem měl tu čest zkoušet.

Fortnite sice lze spustit, ale neobejde se to bez radikálního snížení detailů

Baterie

Nižší výkon ale nemusí nutně znamenat špatné rozhodnutí výrobce. Vzhledem k tomu, že je většina jader taktována níže, klesá tím i spotřeba telefonu. A zde 9T opět exceluje, protože se výrobce ve své moudrosti rozhodl využít baterie s vyšší kapacitou a tak má uživatel k dispozici rovných 4000 mAh.

Toto číslo lze v reálném světě přeložit jako možnost fungovat s telefonem reálně dva celé dny, aníž bych byl stresován faktem, že se mi každou chvíli vybije telefon zrovna v momentě, kdy potřebuji najít něco na mapě nebo zavolat (což je denní chléb těch, jenž používají jablečné výrobky). Nabíjel jsem tedy co dva dny, při opravdu intenzivním hraní a instalování všech možných aplikací po dni a kousek.

Nabíjení baterie je poměrně rychlé, z nuly lze během půl hodiny nabít až 45 % kapacity a do plna se baterie nabíjí 100 minut. Jediným negativním prvkem je pak absence bezdrátového nabíjení, které Mi 9 právě má.