O tom, kde se vzal PL2 boost, jsme si povídali v samostatném článku, takže k historii a principům se nebudeme vracet.

• Kde se vzalo PL2 Intelu a kdy se stalo klíčovým pro benchmarky?

Rovnou se přesuneme k faktu, že ač v desktopu mají některé desky časové omezení PL2 boostu vypnuté (nebo mají PL1 nastavený na stejnou hodnotu jako PL2, což způsobí tentýž efekt), v noteboocích to příliš nejde. Pokud by notebookový procesor měl povolené běžet neomezeně dlouhou dobu na několikanásobku TDP, skončilo by to dříve či později popálením uživatele, otavením plastů nebo něčím podobně nepěkným. Notebooky zkrátka na teploty přes 90 °C stavěné nejsou a prsty uživatele rovněž ne. Nějaké omezení tedy zůstává.

Redakce webu ComputerBase se v recenzi APU AMD Cezanne (mobilní Ryzen 5000) podívala, jak se výkonné APU chová ve srovnání s Core od Intelu. První graf se věnuje spotřebě procesoru. ComputerBase bohužel použila pro modely, které má smysl srovnávat, prakticky nerozlišitelné barvy, ale snadno se zorientujete (dalším drobným nedostatkem je fakt, že ComputerBase v některých grafech uvádí omylem název Ryzen 9 5900HS namísto správného Ryzen 9 5980HS, ale to je detail):

Core i7-10870H, které má v testovaném provedení nastaveno TDP 55 wattů a limit spotřeby 135 wattů, po spuštění testu zvýší spotřebu na zhruba 100 wattů (maximum je lehce nad 110 watty) a takto běží první minutu testu. Pak spotřebu sníží a ta se ustálí na zhruba na 55 wattech. Ryzen 9 5980HS i při nastavení TDP na 80 wattů a limitu na 130 wattů v první minutě zátěže vykazuje spotřebu (jen) kolem 60-65 wattů. Následně pozvolna klesá (cca 50-55 wattů) v závislosti na tom, jak jsou upravovány takty s ohledem na teplotu zařízení. Jak tento průběh spotřeby souvisí s takty?

Graf se „zubem“ opět patří Core, které zhruba po minutě musí snížit spotřebu, což vede k poklesu taktů. Spotřeba cca 100-115 wattů, která byla patrná z prvního grafu, však procesoru Core umožnila pouze držet takové takty, které má Ryzen standardně při aktuální spotřebě cca 60-65 wattů. Čistě z hlediska taktovacích frekvencí tak Core zvládá Ryzenu konkurovat první minutu běhu.

Graf výkonu bohužel výsledek Core i7-10870H na 55/135 wattech neuvádí, ale obsahuje výsledek výkonnějšího Core i7-10875H s vyšším (62W) TDP:

Přesto je Ryzen, který má nižší spotřebu a nevyužívá PL2 boost, rychlejší (provedení testu mu trvá kratší dobu). Můžeme předpokládat, že když 55W Core dosahovalo 1,7× vyšší spotřeby než 80W Ryzen, nebude 62W Core  daleko od dvojnásobu spotřeby Ryzenu.

Další graf, Geekbench, je příkladem benchmarku, který zvládne Core dokončit před vypršením minutového limitu PL2 boostu:

Core je sice pomalejší než Ryzeny, ale ne zásadně. Naproti tomu CineBench R23 je příkladem benchmarku, který realisticky simuluje dlouhodobou zátěž: Procesor nechá běžet nějakou dobu v zátěži a teprve až je správně zpocený, začne měřit výkon:

Zatímco v GeekBench měl Ryzen náskok pár procent nad Core, po zahřátí se podle CineBench výkon liší řádně: Ryzen je o 2/3 rychlejší.

Zatímco v segmentu 15W plochých notebooků nemá valný smysl na tento rozdíl v chování procesorů upozorňovat, protože je na dlouhodobou zátěž využívá jen menšina uživatelů, u výkonných >45W notebooků, které uživatelé pořizují právě kvůli vyššímu výkonu, je to podstatné. Všechny testy, které proběhnou do minuty (nebo i do dvou - některé notebooky s Core mají PL2 limit prodloužený na dvě minuty), podávají zkreslené výsledky. Ať už jde o rendering, výpočty, nebo hru, vše v praxi běží znatelně déle, a tak - ač grafy v recenzích mohou vypadat spíše jako výsledky z GeekBench, praxe bude připomínat spíše výsledky z grafu CineBench.