Zdroj je vyřešen a deska TCon se vrátila. Aby se problémy už nemohly objevit za žádných okolností (včetně nadcházejících letních dnů, kdy mám i já s ventilátorem občas dojem, že se buď rozteču, nebo shořím plamenem), ještě je třeba pořešit chlazení. Původní kovový plech, který desku kryl, je jako chladič absolutně nedostatečný. S ohledem na tloušťku a perforace je naprosto zbytečné používat ho i jako rozvaděč tepla.

Řešení jsem tedy použil následující: kombinace velké plochy a aktivního chlazení. Po vyříznutí otvoru do krytu jsem osadil původní pasivní chladič ze základní desky ASUS (také mírně obrobený přímou bruskou) za pomoci teplovodivé samolepky Akasa AK-TT12-80 (z neznámého důvodu se to prodává jako páska, ačkoli je to čtverec 8×8 cm). Tedy přesněji řečeno její části o velikosti asi 3,5×3,5 cm.

Chladič je poměrně vysoký, bylo tedy nuné vyříznout i otvor do plastového krytu, aby se vešel. Jelikož ovšem počítám i s osazením ventilátoru, díra nevypadá tak hrozně, větrákem bude kryta. Pro příště už vím i trochu více přesněji, kde vlastně řezat ;-) Ale je zde díky tomu větší prostor na vhánění vzduchu dovnitř.

Pro napájení ventilátoru jsem využíl potenciáloného rozdílu mezi +18 a +24 V. Výhodou je, že napětí je dost nízké na to, aby se ventilátor točil jen mírně, ale dost vysoké na to, aby se vůbec roztočil. Navíc obě větve jsou vypnuté jak pokud monitor přejde do úsporného režimu, tak ve stand-by, tudíž větrák jede opravdu pouze pokud je na displeji nějaký obraz.

Díky osazení velkého pasivu pak stačí skutečně i jen opravdu mírné otáčky. Pro další zlepšení chlazení by bylo možné vytvořit dodatečné perforace v krytu (klidně i vrtačkou), aby byly lépe ochlazovány i okolní čipy, nicméně jsem to s vrtačkou bez regulace rychlosti za 300 Kč z Tesca nechtěl moc přehánět. Finální řešení sice vypadá trochu jak pěst na oko, ale není to myslím úplně nejhorší, navíc vzadu to vadí málokomu.

Kdo má silné estetické cítění, manuální zručnost a čas se tím zabývat, ten může např. část krytu úplně odříznout, použít nižší pasivní chladič a nasadit větrák přímo na něj. Při využití nějakého jemně perforovaného černého plechu na překrytí otvoru jím lze ventilátor zakrýt a bude to vypadat i poměrně věrně. Plech se občas vyskytuje např. u starších televizorů na reproduktorech (odsud jsem nějaké menší zásoby nabral), jinak se shání hůře. Případně lze použít úplně nízký pasivní chladič a vměstnat dva menší ventilátory přímo dovnitř pod kryt, nicméně zde budou muset běžet na vyšších otáčkách, aby vůbec nějaký vzduch přečerpaly.

Moje verze každopádně i s repasí zdroje zabrala nějaké tři-čtyři hodiny, dohromady s překuličkováním tedy celá oprava stála necelé dva tisíce korun. Nikdy bohužel není nic stoprocentní, nicméně myslím, že kombinace olovnaté pájky a předimenzovaného chlazení dává monitoru velmi dobrou šanci vydržet v provozu dalších alespoň pět let, pravděpodobně i více. Ačkoli to celé dohromady je schopno žrát až 180 W (udáváno je ovšem 150 W), co bych zde dále doporučil je vykašlat se na úsporu těch pár korun a nechat monitor jet co nejdéle v jednom provozním režimu. Oprava je dražší.

Tzn. pokud již máte vyřešeno chlazení tak, aby se to nepřehřívalo, dále ještě vypněte úsporné režimy, vypínání monitoru v systému při nečinnosti apod. tak, aby jel, i když si například skočíte na půl hodiny na oběd. Pokud jede na stabilní (rozumně vysoké) teplotě, je to rozhodně lepší, než když se často zahřívá a chladne. To je pro BGA spoje podobná pohroma jako vysoké teploty, tento druh spojů nemá téměř žádné tolerance k teplotní roztažnosti a síly roztažností vyvolané nemusí ustát.