Šum v interiéru, srovnání se Sony A200
Kapitoly článků
Interiérový šum si porovnáme na malém vzorku sbírky papírových modelů (ne mojí :-).
|
Poznámka na úvod: všechny exporty z RAWů na zrcadlovkách jsou v základním nastavení, tedy bez odstraňování šumu, vinětace, chromatické aberace, bez doostřování či maskování rozostření, zkrátka bez jakýchkoli úprav. To, co snímač zachytil, je vyexportováno. U fotografií s DSC-HX1 jsme narazili na problém, který je pro foťák typický, a sice že má tendenci mírně podexponovávat. To lze samozřejmě buď kompenzovat (čímž získáte přepaly), nebo nechat být (čímž získáte podexponovaná místa). Zvolili jsme tedy jakousi střední cestu, která i tak znamenala nutnost pohnout s histogramem fotek, aby bylo vůbec co rozumně porovnávat (a tiše jsme oplakali absenci RAWu u DSC-HX1).
Každopádně můžete pozorovat základní typické chování DSC-HX1. Už od ISO125 šumí při 1:1 zobrazení velmi výrazně, od ISO400 je šum velice snadno viditelný a pokud jej budete hledat, tak u fotek větších ~20×15 cm jej v drobnější podobě uvidíte (záleží také, jaký se pro ně použije resize algoritmus). Výhodou DSC-HX1 je však to, že příliš neroste barevný šum, který můžete pozorovat u A200. Ta je jinak až do ISO400 až 800 víceméně vzorná, i hodnota 1600 je bez potíží použitelná, až 3200 vyžaduje zásahy při vyvolávání RAWu.
|
Schválně si ale právě na tomto ukažme, co lze díky RAWu z fotografií zachránit. Vlevo máte export z RAWu bez zásahů, vpravo je provedeno odstranění šumu, maskování rozostření, Clarity z Adobe Lightroom a možná ještě pár drobností. Výsledek možná není zázračný, ale fotografie jako celek je výrazně lépe použitelná pro větší formáty tisku. Proto absence RAWu (kterou i disponují konkurenční těla) zkrátka poputuje do záporů, JPEG už takto nezachráníte, možná částečně, ale za cenu ztráty detailů a přirozeného vzhledu fotografie (podle toho, co fotíte).