Již je to skoro dvacet let, co jsou na trhu klasická hudební CD. V době jejich vzniku byla pro audiofily i pro amatéry zdrojem do té doby naprosto nepředstavitelně kvalitního zvukového signálu. Doba ovšem pokročila a tak za těch několik let tu máme mnohem výkonnější a kvalitnější CD mechaniky, výkonné D/A převodníky, digitální filtry, digitální signální procesory a samozřejmě o několik řádů výkonnější polovodičové součástky. Také posluchači si již zvykli na vícekanálový poslech se surround. Navíc zlepšování kvality PCM (Pulse Code Modulation) klasických CD-DA disků se již nedaří příliš vylepšovat ani dokonalejšími přehrávači a celého zvukového řetězce. A tak Sony a Philips hledaly cestu, jak klasické CD-DA těmto novým požadavkům přizpůsobit. Tím řešením je Super Audio CD (SACD), jehož první parametry byly firmami představeny v roce 1999.

Již od začátku bylo jasné, že nebude možné jít cestou CD-DA a bude nutné vyvinout něco zcela jiného, pokud možno zpětně kompatibilního s CD-DA. SACD proto přichází s novou technologií pro zápis i reprodukci. Oproti CD-DA (PCM) se u SACD používá Direct Stream Digital (DSD) technologie masteringu. Ale to není jediný rozdíl. Oproti konvenčním CD je SACD vícevrstvé. To proto, aby se dalo přehrávat i na obyčejných CD-DA přehrávačích. Tato vrstva je vytvořena "degradací" původního DSD pomocí technologie Super Bit Mapping Direct. Zajímavé je, že SACD právě díky tomuto zpětnému převodu znějí lépe, než CD-DA, i na obyčejných přehrávačích. Výhody a kvalitu SACD ovšem odhalí až speciální SACD přehrávače, pro které je na médiu ukryt druhý zdroj signálu v další vrstvě. Tato vysokokapacitní záznamová (High Density) vrstva obsahuje dvoukanálový DSD zvuk. Frekvenční rozsah je až 100 000 Hz! a dynamický pak více než 120dB. Odborníci takový zvuk hodnotí jako uvolněnější, hudebnější, detailnější a transparentnější, s větším prostorem pro jednotlivé nástroje. Dva kanály je samozřejmě minimum. SACD může být totiž až šestikanálové, se stejným frekvenčním i dynamickým rozsahem pro každý kanál. Hudba může být doprovázena i textem (včetně informací o skladbě, interpretovi albu atd.) a grafikou. Možná vám na následujícím obrázku chybí ten šestý kanál. Tím je totiž subwoofer. Pro něj není přesné umístění, protože se využívá pro ty nejnižší tóny u kterých lidské ucho již nerozliší směr. Do obrázku jsem ho proto ani nezakreslil, často se ale umísťuje pod středový reproduktor. Taková soustava se pak popisuje jako 5.1. Pět kanálů dle obrázku a jeden subwoofer.

PCM modulace má jednu nedobrou vlastnost. Ať se zvyšuje vzorkování jakkoliv, vlivem vstupní filtrace a interpolace dochází k degradaci analogového signálu. DSD tuto nemilou vlastnost odstraňuje přímým kódováním. Zjednodušeně si můžete představit, že horní, nejvyšší amplituda je interpretována sledem samých jedniček, naopak nejnižší pak posloupností nul. Pak to vypadá asi takto:

Navíc se celý proces digitalizace značně zjednodušuje.