Ony nesrovnalosti se zdají být ještě více nesrovnalé, než se zpočátku zdálo :-). Čím dál většímu počtu lidí z branže totiž nešlo do hlavy, jak je možné, že po nepříliš komerčně úspěšném prvním modelu, se po druhé verzi vlastně ani nezaprášilo a byla pryč. Případně proč jako první zmizelo dražší provedení, o které byl u první verze nižší zájem.

Je možné, aby Microsoft takovým způsobem podcenil poptávku? V dnešní době se to totiž běžně neděje - pokud je nějaký produkt skutečně nedostupný, bývá to dané zpravidla omezenými dodávkami nějakých komponent (známe to dobře hlavně u procesorů a grafických karet, kdy se rozjíždí nový proces a kapacity či výtěžnost nejsou optimální).

To se však nemůže tabletu Surface Pro týkat - alespoň není známo, že by nesl nějaký komponent, který by dostupnost mohl teoreticky omezovat. Z těchto důvodů začíná převládat názor, že byla situace připravena uměle. Ač se to může zdát zvláštní, nedostupnost paradoxně zvyšuje poptávku a to hned z několika psychologických důvodů.

Jednak v řadových uživatelích vyvolává pocit, že je produkt vykoupený, protože je opravdu výborný. Za druhé pak uživatel, který o novince byť jen uvažuje, po zprávách o špatné dostupnosti uzná, že je lepší nakoupit, dokud ještě nějaké zásoby jsou. Možná znáte onen starý vtip s babičkou a frontou na kinofilmy :-).

Původní Surface neměl valný úspěch mimo jiné kvůli vysoké reklamovanosti - na snímku prasklý spoj u LCD

Se zajímavou myšlenkou přišel John C. Dvorak z webu PCMAG, který nastiňuje možnost najetí Microsoftu na strategii podobnou IBM. Ta spočívá v jednorázové výrobě určité novinky (nikoli výrobě průběžné) a následným prodejům, které probíhají do vyčerpání zásob. Jakmile dojde k vyprodání, je již připraven nástupce onoho modelu, který se opět vyrobí jednorázově a na trhu setrvá, dokud je skladem. Oproti přesně a dlouhodobě stanovenému harmonogramu nemusí výrobce řešit, co bude dělat se skladovými zásobami, které se nestihly vyprodat podle plánu.