Takže nejprve krátké představení. TEAC DigiDrive je malá krabička o rozměrech 12,5×7,8×2,6 cm a hmotnosti 265 g. Ve svých útrobách nese 2,5palcový pevný disk o kapacitě 40 až 160 GB dle modelu (my jsme měli k dispozici 40GB Digi Drive) a na pouzdře jsou rozmístěny sloty 9-in-1 paměťové čtečky pro karty formátů CF I/II, MD, SM, MS, MS Pro, SD/miniSD, MMC, XD (a další, jistě pojede i microSD nebo MMC mikro přes patřičnou redukci, byť tyto formáty manuál neuvádí). Tělo přístroje je vyrobeno z 24karátového aluminia (rozuměj: hliníku), které je potaženo poměrně odolnou vrstvou „barvy“. Přístroj sice působí lesklým dojmem, ale povrch je velmi odolný proti poškrábání a také proti upatlání. Otisky na něm zkrátka nejsou vidět tak, jak byste čekali. Konstrukce zvenku budí robustní dojem.

V krabici naleznete dále dobíjecí adaptér, USB kabel, manuál (vč. češtiny), mrňavé CD s ovladači a pouzdro vybavené ouškem, do nějž se přístroj vejde i s USB kabelem.

Mezi podporovanými systémy udává výrobce Windows od 98 SE výše a Mac OS X 10.0, přístroj však pracuje jako klasické USB Mass Storage, takže by měl běžet v podstatě všude i bez ovladačů na přiloženém CD, včetně například *nixových systémů.

Anatomie

Horní a dolní kryt drží u samotné „hlavní konstrukce“ čtyři pidiaturní šroubečky bez jakékoliv ochrany proti otevření. To je velmi pozitivní zpráva. Po odhalení spodního víka totiž spatříte rovnou samotný pevný disk. „Home-made“ upgrade přístroje výměnou pevného disku za model s vyšší kapacitou tedy nepředstavuje problém a navíc tím, pokud nemáte obě ruce levé a nezpůsobíte při této operaci nějakou destrukci, neztrácíte záruku. Záruční samolepka je až na vrutu, který drží PCB v těle přístroje.

V přístroji byl v našem případě osazen 40GB pevný disk Fujitsu MHT2040AT, který je mimochodem na webu výrobce veden již jen jako „discontinued“, tedy vyřazený z prodeje. Náš konkrétní exemplář nesl datum výroby říjen 2005, takže to zas tak dlouho ještě není. Ale zpět k parametrům. Jednalo se o disk s rychlostí 4 200 ot/min a 2 MB vyrovnávací paměti, tedy v podstatě takový „low-end“. Koneckonců ale do „kopírky paměťových karet“ nepotřebujete nejnovější dělo a vyšší modely (TEAC má v nabídce až 160GB) již musejí bezpodmínečně nést technologicky novější disk. Například právě nejvyšší kapacita se dociluje již jen kolmým záznamem. Náš disk seekuje za 1,5 ms ze stopy na stopu, 12 ms průměrně a 22 ms přes celou plotnu. Průměrné zpoždění má 7,14 ms. Spotřebu při čtení výrobce uvádí 2,1 W, v klidu 0,65 W. Rozsah pracovních teplot je 5 až 55°C, náraz za běhu až 225 G/2 ms, v klidu až 900 G/1 ms resp. 120 G/11 ms. Pracuje v nadmořských výškách -300 až 3 000 m. „Hluku“ nadělá 24 dBA. To můžeme subjektivním poslechem potvrdit. Přístroj byl slyšet pouze v tiché místnosti, když jste se chvíli soustředili. Jinak běžný ruch jej bez potíží přebije. Vzhledem ke způsobu uložení disku v těle přístroje se ani ven nepřenáší nijak výrazné množství vibrací, zejména když Digi Drive na nečem leží. MTBF (Mean Time Between Failures) je na hodnotě 300 000 hodin v provozu, což asi se zařízením tohoto typu hned tak nedocílíte. Životnost je stanovena na 3 roky/20 000 hodin provozu (opět, to je na kopírku karet hodně dlouhá doba). Start/stop cyklů zvládne 300 000.

Z druhé strany, po odkrytí horního víka (které je přilepeno k akumulátoru), vidíte samotné LCD a zmiňovaný akumulátor. Ten je opět přichycen „lepivou hmotou“ ke dvěma hlavním integrovaným obvodům, nebyl tedy pro nás problém jej odejmout. Bohužel je zataven do černého plastu, jehož odstranění by již představovalo nevratný zásah do zařízení, který jsme, ač nám byl firmou AT Computers dovoleno „provést pitvu“, nepovažovali za nutný. S jeho výdrží ale nečekejte výrazné problémy.

LCD na PCB také drží pomocí lepítka, tedy přesněji jeho konstrukce, samotný LCD panel v přístroji „volně pluje“. Naštěstí má okolními komponentami pevně dané meze, takže nečekejte, že by se za provozu nějak hnul. Signál do něj putuje přes šest propojovacích pinů. Jedná se konstrukčně o velmi jednoduchý displej s pár symboly, složitostí na úrovni sovětských digiher jako „Nu Pagadi“. Jeho kladem pak budiž z toho plynoucí nízká spotřeba. Podsvětlení je modré, s čitelností není na denním světle žádný problém.

Obvodová logika zařízení je velmi jednoduchá. Skládá se v podstatě ze tří hlavních obvodů, které si nyní popišme.

• SMSC USB2223-NE-03 - jedná se o „Bus Powered USB2.0 Flash Media Controller“ tedy specializovaný obvod společnosti SMSC právě pro zařízení tohoto typu či obecně pro čtečky paměťových karet.
• SST 39SF010 - „1 Mbit Multi-Purpose Flash“, tedy Flash paměť o velikosti 128 kB. V ní bude uložen firmware přístroje. Vybavovací doba je 70 ns, pracuje za teplot 0 až 70°C.
• ATMEL0435 TINY12L - plně programovatelný obvod nesoucí zbývající logiku přístroje.

Digi Drive navíc má z hlediska spotřeby hned dva bonusy k dobru. Prvním je úsporný režim, který zařízení automaticky po 30 vteřinách nečinnosti vypíná a druhým je fakt, že při připojení s PC skrze USB se celý přístroj napájí z této sběrnice. Úsporný režim je pak v praxi poměrně důležitou pomůckou. Tlačítka „ON/OFF“ a „COPY“ mají poměrně lehký chod, takže se vám bez problémů může stát, že se do přístroje i v přiloženém pouzdru něco opře a zapne jej. Napájení skrze USB je pak vcelku běžnou věcí u externích disků této velikosti, odběru při startu a spotřeby.