Úvod

Jak nám rukama prochází další a další SSD, začínáme přicházet na různé vlastnosti těchto produktů, o kterých se výrobci obvykle moc nahlas nezmiňují Naše metodika testování se také postupně vylepšuje (už to není jen „zapojíme, změříme rychlost a podáme výsledek“) a obecně nás práce s SSD začíná stále více bavit. Procházíme něčím podobným, jako kdysi v dobách, kdy se začínalo vypalovat na CD. Setkáváme se se stále novými pojmy a stále více chápeme, co tyto pojmy znamenají.

Jak již bylo řečeno, rozlišujeme v naší redakci momentálně tři generace SSD připojitelných na SATA. První generace měla 3Gbitové rozhraní a rychlosti se pohybovaly někde kolem poloviny možností takového rozhraní. Druhá generace vyhnala rychlosti k samotné hranici tohoto rozhraní a prakticky bez výjimky už disponuje funkcí TRIM a generace třetí, o které dnes bude primárně řeč, povýšila SATA na 6Gbit/s komunikaci a rychlostmi se pohybuje poměrně blízko této hranice (ostatně 6Gbitové SATA rozhraní bylo zvoleno proto, že 3Gbitové už na tyto SSD prostě nestačí, přesněji řečeno použitelné to je, ale limitujícím faktorem je pak právě to rozhraní). Toto dělení se samozřejmě týká jen SATA SSD, vůbec nezohlednňuje SSD přímo na PCIe kartách a podobně.

Kingston HyperX 120GB patří právě do této třetí generace. Umí komunikovat přes 6Gbitové SATA a přímo na krabici slibuje rychlosti 525 MB/s pro čtení a 480 MB/s pro zápis (specifikace na webu výrobce jde dokonce ještě dále). Výrobce na něj dává tříletou záruku. To je ale všechno, co vám krabice prozradí a když máte velké štěstí, najdete i zmínky o hodnotách IOPS, tedy údaj, který říká, kolik operací za sekundu SSD zvládne obsloužit. O tomto údaji se začalo hovořit právě s příchodem SSD, protože SSD na rozdíl od pevného disku nemá pohyblivé součásti a nemusí tedy čekat na přesun hlaviček po záznamovém médiu. Rychlost odbavování operací tak závisí výhradně na elektronice.

Rychlost IOPS je jeden z největších rozdílů mezi pevnými disky a SSD. Bohužel v je v tom drobný háček. Zatímco u HDD se IOPS v podstatě nemění, u SSD se může tato svižnost časem snižovat. Je to proto, že počet přepisů každé paměťové buňky SSD je omezen a aby při zápisu na (z pohledu operačního systému) stále stejné místo nedocházelo k rychlému opotřebení daného bloku, vnitřně se data zapisují pokud možno stále na různá místa. To samozřejmě znamená, že i když neobsadíte celou kapacitu SSD, postupem času se přepíší všechny buňky a k jejich opětovnému použití je potřeba je přepsat (smazat a zapsat nová data). To trvá déle a proto se rychlost SSD časem snižuje. Firmware SSD spolu s řadičem se stará o to, aby k takovému zpomalování docházelo co nejméně, takže v nečinnosti si SSD „uklízí“ svůj vnitřní prostor a předmazává si neobsazené místo, aby na něj bylo možné znovu zapisovat bez zpomalení. K označování prázdného prostoru slouží příkaz TRIM, který podporují moderní operační systémy. Systém tak vlastně při smazání souborů kromě jiného SSD říká, které bloky se uvolnily a nejsou na nich data. SSD si je pak označí jako volné a ve chvíli nečinnosti je skutečně smaže (což má tu „nevýhodu“, že pak nezabírají staré známé metody „undelete“, pokud nějaký soubor smažete nedopatřením a chcete jej rychle obnovit nějakou k tomu určenou utilitou – nebavíme se o přesunování souborů do koše, tím se místo neuvolňuje).

Zpomalování SSD je tedy jednak záležitostí vnitřního firmware a veškeré „wear-leveling“ logiky a pak také intenzity používání SSD. My máme to „štěstí“, že máme v rukou SSD, které se „nadměrným používáním“ dá zpomalit skutečně velmi citelně. Je jím právě dnes testovaný Kingston HyperX. Porovnáme si jeho chování ve „stresové situaci“ se starším 128GB Kingstonem SSDNow V+100 a Intel 320 Series s kapacitou 160 GB, který jsme testovali minule.

Obsah balení

Na test k nám dorazila „luxusnější“ varianta tohoto SSD, kde je v balení navíc i externí USB 2.0 pouzdro, slušivý modrý hliníkový rámeček pro montáž SSD do 3,5” pozice (jako by to byl pevný disk),…

  

…šroubky, instalační příručka a klonovací nástroj na dodávaném disku a jako bonus i SATA a USB kabel a dokonce i šroubovák se třemi výměnnými bity uvnitř (dva křížové a jeden plochý – CR-V PH00, CR-V PH1 a CR-V 2.5).

 

Trošku škoda, že přibalené externí pouzdro je „jen“ USB 2.0, ale má to svou logiku- Balení je tzv. „upgrade kit“ a značí to, že prostě (typicky) ve svém notebooku vyhodíte pevný 2,5” disk a nahradíte jej tímto SSD. Pevný disk pak strčíte do externího boxu a máte tak vlastně přenosné úložiště.

 

Před tím samozřejmě pomocí dodávaného softwaru povedete zkopírování disku na SSD. Každopádně USB 3.0 rozhraní by mu jistě slušelo více, jen by to upgrade kit opět o trochu prodražilo. Na druhou stranu když už je přítomen i ten šroubovák … ;-)

 

V boxu je USB2-SATA bridge Initio INIC-1608L, u Kingstoních externích boxíků v upgrade kitu osvědčená klasika (byl i u SSDNow V+100 upgrade kitu).