Jak již zaznělo, Sony HX300 je ultrazoom. A to ultrazoom toho nejultrazoooooomovějšího zrna, tedy 50× potvora. Tělo má velikost menší APS-C D-SLR, případně sdi v ničem nezadá s bezzrcadlovkami, které jsou většinou menší. Je to daň za nemožnost porušit fyzikální zákony: za současného stavu technologií nelze vyrobit optiku, která by pokrývala tak obrovský rozsah ohnisek a přitom byla „kompaktové velikosti“.

Případný zájemce o HX300 tedy musí být připraven na to, že sebou bude tahat přístroj velikost zrcadlovky, hmotnosti zrcadlovky, avšak ohniska daleko flexibilnějšího. Je to otázka kompromisu: buď chcete technické kvality snímků ze zrcadlovky s velkým čipem - ale pak se v daném rozměru musíte spokojit s 3×, či maximálně 10× zoomem. Nebo chcete o největší zoom, ale pak musí z fyzikálních a technických důvodů snímací čip menší. Platí zde přímá úměra: čím větší čip, tím větší musejí být čočky v objektivu a rozestupy mezi nimi.

Sony HX300 je tedy kompromisní řešení: použitím malinkého 1/2,3" čipu, což je velikost běžně používaná v kompaktech, bylo možné do rozumně velkého těla vecpat i 50× optiku.

Výbavou si ale jinak HX300 v ničem nezadá se špičkou této cenové kategorie. Čeká vás sice malinký čip s příliš mnoha megapixely, ale objektiv se slušnou světelností na široká ohniska, podpora 1080/50p videa, podpora tvorby panoramat či 3D snímků a hlavně až překvapivě skvělá výdrž rozměrově malinkého akumulátoru.

Původně, když nám Sony přislíbila zápůjčku HX300, jsem chtěl recenzi pojmout jako „Podívejte, jaký shit vyrobili, udělujeme mu Deep in Shit“. Ale během testování jsem zjistil, že to bych HX300 křivdil. Pojetí recenze se tedy změnilo, místo toho se podíváme, jak moc kompromisní HX300 je. Jako fotografický/video přístroj je neuvěřitelně univerzální, ale jsou, či nejsou kompromisy až příliš velké? Než si na to odpovíme, ukažme si ještě oba mezní stavy LCD:

...a oba mezní stavy objektivu: