Již během příprav testu jsem dospěl k jasnému závěru: nebudu HX300 porovnávat s miliardou konkurenčních přístrojů. Mezi řekněme 26× zoomy se dá vybrat daleko lépe. Třeba takový Pentax X-5 stojí ani ne polovinu a přitom má širší základní ohnisko (22,3 mm) a využívá všude dostupné AA baterie. Nyní Samsung uvedl prakticky shodný ultrazoom WB110, avšak s 20Mpix CCD čipem. Zkrátka tady HX300 pšenka nepokvete, jeho jedinými konkurenty mohou být jiné 50× zoomy. Porovnejme si je tedy v tabulce:

A ty jsou aktuálně na trhu dva. Jeden od Canonu a jeden od Fujifilmu. Všechny pokrývají shodný rozsah ohnisek, liší se ale světelností. Canon je na tom znatelně hůře oproti oběma modelům, začíná v podstatě o půl eV níže. Ale i Fuji malilinko (až nepodstatně) zaostává.

Rozdíl je pochopitelně i v čipech za objektivem ukrytých. Tam kde to Sony napálila a osadila 20,2Mpix CMOS, volí Fujifilm svůj EXR CMOS čip s 16 megapixely a Canon konzervativních 12 Mpix na BSI CMOS čipu. Papírově tedy vítězí právě Canon, na druhou stranu to Sony může dohnat právě lepší světelností (nemusí zvedat ISO tak rychle).

Další prvky jsou již spíše subjektivní. Záleží na vás, jestli pro vás má význam vyšší rozlišení displeje, případně papírový rozsah ISO (pro všechny tyto ultrazoomy platí, že kompromisní je již základní ISO a horní limit, ať již 3200, nebo 12800, je prakticky nepodstatný). Canon ale vede v rychlosti snímání, byť zde závisí na konkrétním režimu a maximálním počtu snímků v sekvenci.

Jinak jsou si přístroje poměrně podobné, v poslední kolonce ale narážíme na prakticky jediný fatální průšvih HX300: absenci RAWu. Ano, tento ultrazoom s cenou převyšující i firemní 20Mpix APS-C zrcadlovku A58, podporuje pouze ukládání do JPEGu. To je velký prohřešek.