Opravdu dobrý test zdroje se nedá udělat pouze s počítačem a multimetrem, na kvalitní test zdroje je potřeba vybavení za desítky tisíc (až nějaká ta stovka tisíc). Takové vybavení bohužel nemáme, takže jasnou odpověď na kvalitu „testovaného“ zdroje od nás nedostanete. Budeme tedy zkoumat to, co s vybavením, které máme k dispozici, zkoumat zvládneme (neuvidíte žádné přesně měření zvlnění napětí, ani přesné hodnoty napětí).

Abychom měli alespoň jakous takous představu, s čím máme tu čest, porovnali jsme si tento zdroj s jinými, o kterých zhruba tušíme, jak na tom jsou. Všechny zdroje, které jsme v tomto testu zapřáhli, jsme použili ve stejných podmínkách, takže alespoň trochu mezi nimi srovnávat jde. Volili jsme zdroje, které již nějaký čas používáme a o nichž bychom už mohli nějaký ten příběh odvyprávět, takže v našich měřeních je přeci jen jistá dávka reference.

Co jsme vlastně provedli? Na sestavě obsahující…

• Základní desku: Asus P8P67 Deluxe
• Procesor: Intel Core i3-2105
• Grafiky: 2× ATI Radeon HD 3850 (v CrossFireX)
• Úložiště: Intel SSD 320 160GB + Kingston SSD 64GB SSDNow V+100
• (zbytek na obrázku (optiky, HDD) není zapojen, i když to tak vypadá)

…jsme spustili dva testy: menší zátěž, kdy jsme procesor (dvoujádro/čtyřvlákno na 3,1 GHz) nechali provést multithreaded benchmark v CineBenchi R11.5, a větší zátěž, kdy jsme pustili v DirectX10 režimu Unigine Heaven na nejnižší nastavení a v rozlišení 1280×800, abychom vygenerovali plynulý obraz (něco kolem 50 až 80 fps). Obě grafiky přitom pracovaly téměř naplno. (Mimochodem o té hliníkové konstrukci, v níž to všechno vězí, bude příští recenze, a to nejspíše ještě tento týden).

Po tuto dobu jsme měřili na přání zmodifikovanou verzí programu HWiNFO32 hodnoty napájení a další drobnosti (tímto autorovi za exkluzivní úpravu děkujeme). Měření tedy probíhalo za přispění možností, kterými disponuje základní deska. Modifikace HWiNFO32 spočívala ve snížení intervalu odečítání hodnot na co nejnižší (interval odečítání hodnot je u HWiNFO32 standardně 2 sekundy a nejde to nijak uživatelsky změnit). V rámci použitelnosti byly mezi jednotlivými měřeními 100ms intervaly (abychom neobtěžovali počítač trvale, samotné měření v těchto okamžicích také nějaké desítky milisekund zabere). Neděláme si iluze, že měření napájecích částí deskou je kdovíjak přesné, nám však šlo hlavně o porovnání několika zdrojů navzájem. Kromě toho až uvidíte hodnoty, zjistíte, že ta měření nejsou úplně k zahození.

Naměřené hodnoty jsme zpracovali v grafu, v němž budou vidět napájecí větve +3,3V, +5V a +12V (a další měřené věci, které jsou v grafu čistě pro orientaci, abychom věděli, co se v daném momentu dělo). Grafy nejsou nijak časově sladěny, prostě se pustily zmíněné aplikace a zaznamenával se průběh měření, každý graf je tedy časově jinak dlouhý.

Bohužel jsme dvě identické grafiky, které by byly aspoň trochu hladové a způsobovaly na zdroji nějakou větší než malou zátěž, měli pouze v podání dvou Radeonů HD 3850, přičemž jeden z nich zrovna „dodělával“, takže několikrát při práci Unigine Heaven benchmarku shodil počítač. Jelikož se hodnoty zaznamenávaly na síť, při zatuhnutí PC se neztratily (což by se při záznamu na lokální úložiště po zatuhnutí nepovedlo, i to bylo vyzkoušeno). V úplně posledním testu, jako by toho grafika měla už opravdu plné tranzistory, prostě a jednoduše zdechla a odešla na věky do křemíkového nebe. Čest její památce, posloužila dobře. (Nechcete si zasoutěžit o exkluzivní WIFTem odvařený Radeon HD 3850? :-D)

Delta Electronics GPS-300AB C (OEM ASUS) – 250W

 

Hned na první ukázce si vysvětlíme, co to vlastně v grafu budeme sledovat. Tři silné barevné čáry jsou: žlutá: +12V, červená +5V, modrá: +3,3V. Vybarvené části označují jednotlivé fáze testu, na začátku bývá ještě před spuštěním CineBenche krátký stav v klidu (v prvním grafu téměř chybí, takže jsme to ani nevyznačovali). klidový stav se naopak nevyskytuje na konci dvou testů, protože následoval zátuh (v jednom případě grafika pouze zlobila, ve druhém umřela).

Tenká tmavě modrá křivka pohybující se kolem hodnoty 1 značí Vcore neboli napájení na procesoru. Je-li rovná a nad úrovní 1, jde o zátěž procesoru, je-li „zubatá“, jde buďto o klidový stav (pod úrovní 1), nebo částečnou práci (oscilace kolem úrovně 1). Světle oranžová a světle zelená linka představují zátěž grafik v rozsahu 0–1 (což představuje 0–100 %), většinou se překrývají, nebo nejsou na nule vidět. Grafy si určitě zvětšete kliknutím, ať vidíte detaily.

U poměrně levného 250W zdroje ASUS, jehož výrobcem je Delta Electronics a který samostatně nejspíše nekoupíte (navíc má poměrně nízkou efektivitu a udávaný výkon 300 W pouze špičkově po dobu jedné sekundy) SuperIO čip desky naměřil v klidovém stavu hodnoty od 11,808 do 11,904 V. Pokud bychom těmto údajům chtěli věřit (což si netroufáme ;-), pak se jedná o odchylku od 0,8 do 1,6 %, což není nesnesitelné. To, co vypadá jako „zvlnění“, neberte moc vážně, měření probíhalo v >100ms intervalech, přičemž zvlnění, které bychom u zdrojů hledali, má podstatně vyšší frekvenci. Navíc, jak vám možná došlo, vrací SuperIO čip desky u +12V větve hodnoty v minimálních krocích po 96 mV a nejspíše u toho z větší části zaokrouhluje a z neméně velké části si nejspíše domýšlí. I tak se dá z grafu leccos vyčíst, zejména poté, co uvidíte i další grafy, kde ta „střapatost“ křivky je jiná. Zvlnění takové velikosti (96 mV) by ale bylo už poměrně blízko limitu specifikace, která u +12V větve udává maximum 120 mV. A to nechceme po zdroji 100% výkon (i když jsme byli v tomto případě samozřejmě nejblíže).

Pokud zaměstnáme poměrně úsporný dvoujádrový procesor, dostaneme se pouze na úroveň spodní „výchylky“ klidového stavu, což by také ještě bylo v pohodě. Ovšem při zátěži obou grafik nám už napětí na 12V větvi klesne špičkově až na 11,328 V, což už je od 12V odchylka více než 5 % a to bychom měli považovat za špatné. Pravdou je, že nezměříme, kolik jsme z 12V větve odebírali wattů, nicméně při celkové spotřebě sestavy (měřeno na přívodu) 240 W, můžeme s velkou určitostí tvrdit, že více než deklarovaných max. 235 W jsme z 12V větve neodebírali. Zdroj tedy živil stroj, na který by měl být stavěný.

5V větev se držela na 5,04 V, výjimečně vystoupla na 5,08 V, což je odchylka max. 1,6 % (může být). O něco vlnitěji vypadá křivka 3,3V větve, která se v klidu držela většinou na hodnotě 3,36 V, v zátěži grafik šla až na 3,328 V (od deklarovaných 3,3V je to max. 1,8 %).

Rovnou vám prozradíme, že se díváte na výsledek zdroje, který dopadl v testu nejhůře.

LC Power LC6420GP v2.0

 

Další stařeček v redakci, který už je některými náchylnějšími deskami odmítán pro generování „Power erroru“ (určitý druh pípání desky při zapnutí), byl kdysi dávno prodáván jako zdroj s 85% účinností (kdy jí dosahuje, však nikdo nikdy nezjistil). Jeho graf průběhu vypadá takto:

LC Power dělá na +12V větvi v klidu podle měření desky „čistých 12 V“, výjimečně spadne o stupínek níže na 11,904 V, po skončení testů grafik ale jakoby to rozdýchával, že spadl až na 11,616 V (průměr je kolem 11,712 V), napětí na +12V větvi už celkem „hopsá“, podobně jako při zátěži procesoru. Vůbec to vypadá, že při dlouhodobější zátěži jde napětí na této větvi nepatrně dolů. Asi už má své odpracováno (některé desky to tvrdí, jak již bylo řečeno).

+5V větev v klidu také trochu kmitá, v zátěži grafik je naopak stabilní, i když spíše lehce vyšší. +3,3V část také nevypadá zrovna „kamenně jak studen“, odchylky jsou ale v pohodových mezích.

SeaSonic SS400ET-T3 (OEM Energy Knight) aneb „80Plus 400W zdroj za 750 Kč“

 

Tento zdroj je takovým malým provokatérem ceníků eshopů. Je poměrně levný (750 až 800 Kč), přitom se chlubí efektivitou 80Plus, která navíc po změření odběrů a porovnání s ostatními zdroji nepůsobí dojmem lži, spíše naopak. Vlastně je to asi nejlevnější 400W 80Plus zdroj na trhu. S ohledem na dostatečnost pro drtivou většinu sestav je také hojně žádaným. Jeho graf u nás vypadá takto:

Ve středové klidové části je drobná anomálie – jedno puštění Unigine Heaven Benchmarku navíc a jeho poměrně rychlé ukončení, omylem byl totiž zapnut režim v okně, kdy CrossFire nefunguje (také si můžete na zátěži grafik všimnout, že zapracovala jen jedna). My jsme potřebovali zatížit obě, takže byl test spuštěn znovu a akorát na jeho konci zazlobila jedna z grafik a počítač zatuhl. Proto zde není „klidový stav po testech“.

Jak sami vidíte, +12V větev ukazuje stabilních 12,096 V i při zátěži procesoru, nijak to s ní nehne. Co s ní už hýbá, je zátěž grafik, v anomálii uprostřed je vidět, že zátěž jedné grafiky dostane +12V větev na oscilaci mezi 12,096 a 12 V, zatímco druhá grafika do hry vloží snížení o další stupínek, opět vidíme masivní kmitání mezi 12 a 11,904 V. Rozptyl tedy dobrý.

+5V větev se povětšinou drží na rovných 5 V, v zátěži procesoru a grafik(y) vyskakuje na 5,04 V. +3,3V větev se zde naopak zdá být poměrně stabilní.

FSP SST-ST40NF (OEM SilverStone) – 400W pasivní 80Plus

 

SilverStone SST-ST40NF jsme si nechali na konec, shodou okolností byl také jako poslední testován. Graf, který vidíte, je vlastně poslední test, který pro tuto recenzi proběhl, protože na konci (to je ta fialová část) nenávratně umřel jeden z Radeonů HD 3850 (byl to ten označený jako GPU0, jeho světle zelená křivka zůstala trčet v zaseknutých hodnotách, zatímco GPU1 ukončení své činnosti signalizoval poklesem zátěže, čehož si ještě HWiNFO32 stihl všímat a data ukládat, než počítač zatuhl docela). Proto je také část zátěže grafik tak krátká, k exnutí došlo poměrně brzo.

Nicméně co vidíme na barevných silnějších křivkách: především ledový klid +12V větve ustálené shodou okolností na rovných 12 V po celou dobu, kdy nepracovaly obě grafiky naráz. Během práce obou grafik se úroveň snížila o jeden stupínek na 11,904 V a během té krátké doby, než dala jedna z grafik světu sbohem, vylezla zpět na 12 V jen jednou.

+5V větev si většinu času držela 5,08 V, pouze výjimečně vystoupala na 5,12 V a když už, tak to bylo v klidovém stavu PC. Neméně dobře si vedla i +3,3V větvička, která se většinu času držela na 3,312 V, v zátěži grafik poklesla na 3,296 V s kolísáním zpět na 3,312 (na měření této větve jsou 16mV kroky; větve +3,3V a +5V mají povolené chvění do rozsahu max. 50 mV).

Přimhouříme-li obě oči nad přesností měření, vychází z tohoto testu SilverStonův pasivní Fortron nejlépe. Připomeňme, že se měřilo hrubě orientační metodou pomocí SuperIO čipu desky ASUS P8P67 Deluxe, na níž se všechny čtyři zdroje vystřídaly. Další strana ukazuje měření spotřeby celé sestavy v pěti různých situacích.