Na předchozí straně by se klidně dalo skončit a konstatovat, že je to celkem dobrá koupě, udělit tomu třeba i ocenění a jít zase dělat něco užitečného. Ale znáte mě, jak se do toho pustím, nemám dost ;-).

Musel jsem redukci osadit skutečným mSATA SSDčkem a vyzkoušet v praxi. Protože jsem měl jen zmíněný ADATA SP310 v 32GB verzi, což je SSDčko, pokud jde o zápis, docela pomalé, potřeboval jsem vygenerovat tu předchozí stranu kvůli testům samotné redukce. Teď už to bude trochu z praktičtějšího hlediska.

Obrázky, které právě sledujete, jsou samy o sobě dost výmluvné. Vlevo je SSD na SATA řadiči (čipset nForce 590 SLI tentokráte plně v režimu 3Gbit/s SATA), vpravo totéž při připojení na PATA. Protože má SSD pomalé čtení, vidíme zde zejména při zápisu rozdíl v práci, kdy je limitujícím faktorem právě rychlost SSD. Nechci být kverulant, ale NCQ se nám tentokrát někam ztratilo úplně, možná je to vliv samotného SSD, nicméně to je jedno. Zajímavější je totiž obrázek následující:

V tomto případě bylo SSD připojeno do jednoho stařičkého notebooku, který se jmenuje Fujitsu Siemens LiteLine, model LFL. Když zagooglíte, zjistíte, že tahle plečka je osazena 450MHz procesorem AMD K6-2 s původně 6GB pevným diskem a 32MB paměti, od výroby se k tomu dávaly Windows 98. Čipsetem je VIA Apollo MVP4 (VT8501), jižní můstek je VIA VT82C686A. Tenhle notebook si zřejmě nikdy nemyslel, že by v něm mohlo někdy běhat SSDčko. Já se rozhodl, že tam dám nejen SSDčko, ale i Windows XP (nic novějšího od Microsoftu na něm nejde rozchodit). Grafika tohoto notebooku nese (aspoň dle ovladače) v názvu něco, co dnes nesou moderní procesory od Intelu, a displej to má barevný (800×600) s dobou odezvy 1 furt, takže je dobré zapnout stopu kurzoru myši, aby se vám neztratil ;-).

HWiNFO32 - výpis hardwaru: Fujitsu LiteLine LFL

Není bez zajímavosti, že BIOS tohoto notebooku neumožňuje použití většího než 32GiB pevného disku (inu, ty známé limity ;-), takže 32GB ADATA SP310 je vlastně ideální kandidát - má optimální poměr ceny a kapacity, přičemž rychlost zde nehraje roli, ta bude jistě vyšší, než ten notebook zvládne.

Snímek CrystalDiskInfo to v podstatě potvrzuje. Projevil se limit UltraATA-33, a to hlavně při čtení, zápis brzdilo ještě něco dalšího. Na druhou stranu dopadl velmi zajímavě zápis 4K bloků a to je něco, čeho ani v takovéhle plečce s žádným pevným diskem nedosáhnete. Původní 6GB disk v tomto notebooku byl dávno kdesi v křemíkovém nebi, takže byl osazen něčím lehce větším, 10GB IBM DJSA-210. A s ním to vypadá v tomto notebooku takto, vpravo pak ještě srovnání při jeho připojení na SATA port čipsetu AMD A75:

Až na ten sekvenční zápis, kde je jako v jediném případě tento pevný disk rychlejší, došlo osazením 32GB SSD ADATA SP310 ke znatelnému zrychlení. A je fakt, že když s tím notebookem pak děláte, je to sakra znát, i v XPčkách, které sice nepodporují TRIM, ale to vůbec nevadí, protože SSD si s tím beztak stihne poradit. Vlastně se dá říci, že SSD je pak v takovém notebooku snad vůbec nejrychlejší komponentou. Možná by jí mohla konkurovat RAM, ale co zjistíte velmi brzy při práci s takovýmto notebookem, je, že procesor jede velmi často na plný knedlík a obrazně řečeno nestíhá sledovat, co dělá zbytek systému. Z takto staré plečky se zkrátka stane svižný notebook. Pochopitelně jen, co se týče práce s operačním systémem, jakmile pustíte náročnější úlohu (třeba i jen webový prohlížeč), poznáte nejpomalejší součástku, tedy procesor ;-).

Za domácí úkol máte vymyslet využití takto upgradovaného notebooku ;-). Připomínám, že baterka je kaput, Wi-Fi to nemá a síťovka je tam přidaná do PCMCIA slotu. Má to disketovou mechaniku, CD-ROM 24×Speed, LPT a COM port a samozřejmě jeden USB (1.x) port ;-). Jo a málem bych zapomněl na modem :-D.

Měl bych tu ještě i dva notebooky s Pentiem MMX 233 MHz, ale na hrdinství není čas. Na něm jsem totiž od Microsoftu nic novějšího než Windows 2000 nerozběhal. Je to IBM Thinkpad 600 Type 2645. Kromě hlavní baterky mají kaput i CMOS baterku.