Protože mám momentálně jen jednu mSATA kartičku, a to ADATA SP310, která jak je levná, tak je taky na poměry tradičních SSD pomalá (hlavně co se rychlosti zápisu týče), potřeboval jsem otestovat tuto redukci s něčím svižnějším. Jenže se mi nechtělo kupovat nějakou super rychlou mSATA kartu nebo aspoň nějakou se SandForce řadičem, kde by šlo rychlost dohnat protahováním snadno komprimovatelných dat. SandForce-based SSD nicméně mám, a nikoli zrovna špatný kousek: starý dobrý první modrý Kingston HyperX „5K“. Jenže jak ho dostat do mSATA slotu?

Od šíleného nápadu vzít kousky drátů a nějak to nastrkat do SATA konektoru SSDčka na jedné straně a do mSATA slotu na straně druhé bylo k realizaci jen málo. S tímhle jsem se skutečně doslova vykravil. Vzal jsem starou vadnou mini-PCI Wi-Fi kartu, žehem jsem z ní odstranil všechny součástky, takže jsem měl jen samostatný tišťák. Dočetl jsem se, které piny na mSATA kartě jsou pro SATA komunikaci a které zem a zkratmetrem jsem zjistil, že se mi na patřičných pinech nic nepatřičně nezkratuje. Vzal jsem SATA kabel, přefikl ho, oholil vodiče (překvapilo mě, že jsou tam dráty a ne „lanka“ – proto ono se to tak ochotně láme! ;-) a do ruky bafnul trafopájku. Nic lepšího nemám a i kdybych měl, pan Parkinson už by se s chutí postaral, aby se mi s tím tak jako tak dělalo špatně.

Nejdříve jsem se pokoušel připájet ty relativně tlusté dráty (28AWG neboli 0,321 mm) na tenké cestičky na plošňáku vedoucí k patřičným pinům, ale protože to prakticky nebylo možné udržet chvilku pohromadě (tlusté drátky z tenkých cestiček ochotně upadávaly, anebo vytrhávaly vodivé cestičky z již dost zdecimovaného tišťáku), připájel jsem nakonec dráty rovnou na ty tlusté plošky, které se v mSATA slotu dotýkají protějších kontaktů. Pouze zem jsem připájel kamsi na plošňák, kde dříve byla stínící klícka na čipy, plocha pro to byla velká dost (samozřejmě jsem si ověřil, že to vede na patřičné piny do mSATA slotu). Aby dráty neměly tendenci kartu opouštět, řádně jsem přikurtoval SATA kabel k plošňáku dvěma stahovacími pásky.

Sice to vypadá, jako by to pájelo prase kostí, ale překvapivě to funguje a to je hlavní. Snažil jsem se nepájet ty dráty moc do plochy kontaktů, abych to ještě mohl vrazit do mSATA slotu a neničit ho, i to se celkem povedlo (je to tak na hraně, ale je to ještě OK). Zkrátka mám převodník z mSATA na SATA (důvod, proč jsem si ho nekoupil, ale udělal, byl především časový a pak jsem tím taky ušetřil pár šušňů). Odtud už je jen krůček z přechodky z IDE na SATA (přes mSATA).

Testovací platforma hotova, teď ještě ověřit, že to funguje.

Funkčnost jsem zkoušel na jednom starším PC, kde je nForce 590 SLI čipset, který má jak SATA, tak PATA řadič. Ve správci zařízení se ve Windows 8 automaticky SATA řadiče tohoto čipsetu tváří jako SCSI (Windows 8 prostě samy instalují driver, který to ukazuje zrovna takto) a mají tak patřičnou ikonku (a disky na nich zavěšené vypadají jako SCSI, jako např. již zmíněný ADATA SP310), zatímco pro PATA řadič se používají výchozí obecné ovladače z Windows. Na primárním kanálu takového řadiče je momentálně zapojen 120GB Kingston HyperX „5K“, a to přes onu mSATA-44pin IDE redukci, do které je vložen ten můj šílený bastl se SATA kabelem. Napájení SSDčka je pochopitelně řešeno nativně (rovnou ze zdroje PC).

Jak je vidět, funguje to a má to mimo jiné tu výhodu, že tyhle nForce řadiče běhaly i v režimu UltraATA-133, takže se na tom dá vyzkoušet propustnost toho SATA-PATA můstku JMicron (samozřejmě pokud to projde dostatečně rychle i samotným řadičem a vůbec celým systémem).

Ještě jsem musel pochopitelně na 44pin. IDE navěsit redukci na klasický „desktopový“ 50pin, takže to bylo lehounce přeredukované, nicméně účel světí prostředky, dobrá věc se podařila a hrubá síla zvítězila.