V tomto případě na serveru není přímo vyhrazený LAN port pouze pro potřeby vzdálené správy, místo toho je přístup k ní sdílen s první síťovou kartou označenou jako LAN1. Přístup ke vzdálené správě nakonfigurujete v BIOSu, kde je konfigurace stejná jako v případě vyhrazeného LAN portu. Vzdálená správa se tváří, jako by běžela na další síťové kartě s jinou MAC adresou a jinou IP adresou, než budete pro danou síťovou kartu používat v operačním systému.

čip který má na starosti vzdálenou správu

Vzdálená správa je na stavu serveru a běhu operačního systému zcela nezávislá. Jediné, co pro svůj chod potřebuje, je zapojení napájení zdroje do elektrické sítě. Připravenost BMC je následně indikována blikající diodou na základní desce. Po nainstalování a spuštění operačního systému není fungování síťové karty na LAN1 portu nijak ovlivněno, vzdálená správa běží pod jinou MAC a IP adresou (kterou v systému vůbec nevidíte), byť na stejném síťovém konektoru. 

Možnosti vzdálené správy a její rozhraní jsou naprosto stejné jako u dříve testovaných serverů od SuperMicro, konec konců stará se o něj stejný čip. Přístup je možný jak přes webové rozhraní, tak přes aplikaci IPMIview. Vzdálená  správa je k dispozici i při vypnutém serveru.

Spotřeba

Velmi zvědaví jsme byli na spotřebu, úsporný Atom jistě nebude velký žrout. Spotřebu jsme změřili běžným zásuvkovým wattmetrem.

Největší část z 12W (skoro všechno) si bere samotný BMC čip, který je aktivní i při vypnutém serveru. Jeho spotřeba je stejná jako u dříve testovaných severů se stejným modulem pro vzdálednou správu. Při spuštěném serveru v zátěži i mimo zátěž měřený příkon kolísal, uvádíme vždy nejvyšší naměřenou hodnotu. Zátěž jsme vytvořili pomocí Phoronix testu, kde jsme spustili kompilaci linuxového jádra, která na plno vytížila obě jádra procesoru Intel Atom.

Naměřené hodnoty nejsou nijak vysoké a server potvrdil, že se jedná o úsporný stroj. I když například při porovnání s dříve testovaným SuperMicro 5016-MT rozdíly nejsou tak velké jak jsme očekávali, bez zátěže je spotřeba prakticky stejná (je vidět, že úsporné technologie v Intel Xeon X3430 mají svůj smysl). V zátěži si Atom vedl lépe, spotřeba již o mnoho nenarostla, nicméně je jasné, že Xeon X3430 na tom byl trochu jinak s výkonem, který umí dodat. Zdroj použitý v serveru je 200W od společnosti 3Y Power, která je již dnes vlastněna FSP Group a nemá žádnou zvláštní certifikaci účinnosti (kdyby ji měl, jednalo by se o velmi atraktivní zdroj ;-).

Teploty

Jelikož je procesor (i čipset) chlazen pasivně a skříň serveru neobsahuje žádný ventilátor (kromě jediného uvnitř zdroje), byli jsme zvědaví, zda je takové chlazení dostatečné. Během testu kompilace linuxového jádra, který trval více než dvě hodiny (kompilace se provádí třikrát za sebou a výsledek se průměruje) jsme sledovali monitoring teplot procesoru i čipsetu tak, jak jej nabízely senzory na desce prostřednictvím IPMI modulu. Maximální teplota procesoru se vyšplhala až na 72 ℃ a pak již dále nerostla. Maximální teplota čipsetu se dostala nejvýše na 52 ℃. Obě tyto hodnoty monitoring vzdálené správy označoval jako normal. Standardní teplota procesoru bez zátěže byla 54 ℃ a čipsetu 47 ℃.