Zábavní průmysl žaluje právníka za to, že pomáhá „pirátům“ bránit se
Graham Syfert z Affinity Law Firm v srpnu vydal sadu dokumentů, s jejichž pomocí se mohou žalovaní sdíleči sami bránit. Obsahuje řadu v podstatě formulářů, které stačí jen patřičně vyplnit a použít u soudu coby obranný prostředek. Mezi jinými se takové prostředky snaží vyvrátit vinu žalovaného odkazem na nezabezpečení připojení k internetu a obecně možnost, že danou přípojku může bez vědomí uživatele užívat také někdo jiný. A ač to původně vypadalo, že se Syfert bude chtít na případu přiživit, když nastavil cenu publikace na 99 dolarů, krátce poté, co se o tomto díle dozvěděla veřejnost, stáhl cenu na (bez jednoho centu) pouhých 10 dolarů.
I tak o dokumenty nejspíše nebyl až takový zájem, jak by se asi dalo čekat. K soudu nakonec dorazilo „takto vyplněných formulářů“ jen devatenáct. To však stačilo na to, aby se USCG rozpálila do běla. Její právní zástupce Jeff Weaver (z Dunlap Grubb and Weaver) Syfertovi v září zavolal a vyhrožoval sankcemi. Tím prakticky ocenil Syfertovu práci – byl jedním z těch, kteří si publikaci za $9,99 koupili a nejspíše uznal, že to má něco do sebe. Jinak by jej to asi nechalo klidným.
Syfert se nechal slyšet, že Weaver vyhrožoval jemu a každému, kdo zmíněné dokumenty použije, zdvojnásobením nabídky odškodného. Později pak poslal e-mailovou žádost s dotazem na stav jeho, jak to nazval, „klientů“. Syfert řekl, že nejde o žádné jeho „klienty“, že jde pouze o lidi, co si koupili formuláře, které vydal a že jim neposkytuje poradenství v tom, jak je vyplnit.
Protože nejspíše obtěžování ze strany Weavera neustalo, přešel Syfert na vulgární mluvu a s řečnickou žádostí o 200 tisíc dolarů ročně za poskytování služeb jej poslal tam, kam slunce nesvítí. Dlužno dodat, že to svůj účel splnilo. Weaver už ani nevolal, ani neposílal e-maily. Weaver připravoval útok.
Ve druhé polovině listopadu Weaver zahájil tažení a v podstatě „v kopii“ Syfertovi poslal žádost soudu o jeho sankcionování podle federálního práva. Uvedl v ní, že devatenáct žalovanými soudu doručených formulářů jej stálo už $5 000 a požaduje odškodné přímo od Seyferta. Ten nelenil a poslal soudu podobnou „kontra žádost“. Byl zvědavý, kolik takových případů ještě může nastat, než se byznys-model copyrightové skupiny zhroutí, když je 19 dobře vyplněných formulářů stálo 5 tisíc. Obě žádosti o sankcionování obou stran zatím čekají na vyjádření soudu.
Faktem je, že některé vyplněné formuláře padly na úrodnou půdu, jiné nikoli. Uspěly ty, kterým se v angličtině říká „motion to dismiss“, tedy něco jako žádosti o zamítnutí, zde konkrétně z důvodu „nedostatku osobní soudní pravomoci“ (to by klidně mohly být zrovna ty odkazy na nezabezpečené připojení a tedy že onen „zločin“ mohl klidně spáchat někdo jiný, ale to jen tipujeme). To samozřejmě USCG nabořilo plány, neboť vzhledem k tamnímu precedentnímu fungování soudního systému se další žaloby mohou na tomto základě zhroutit jak domeček z karet a žalující stranu to tak ještě může vyjít poměrně draho, protože se může stát, že bude muset tisíce žalob přeformulovat.
Inu, v USA je asi možné opravdu všechno. Nás by asi nenapadlo, že by žalující strana mohla požadovat zvýšení trest za tu drzost, že jste se pokoušeli u soudu bránit.