Sekundární strana

Větev +5 V SB je usměrněna jednocestně tučnou diodou, co je dál mne velmi příjemně překvapilo. CWT se poučil a pro dosažení tříleté záruky, kterou si Zalman objednal, zvolil tu lepší cestu: osazení Chemi-Conu KY 1000 uF/10 V. Za cívkou už je sice zase AiSHi RE 1000 uF/16 V, ovšem jeden kvalitní kondenzátor alespoň větev udrží v provozu i když nebude celý Pi filtr funkční a zvlnění tak může dosáhnout nepěkných výšin. Na ostatních větvích je směska AiSHi a JunFu 1000 uF/16 V, pouze první kondenzátor na větvi +3,3 V je větší, má 2200 uF. Mám trochu obavu, že tato kapacita opravdu pro levný 450W zdroj s horší účinností nebude dostatečná.

Když se vrátíme ještě před kondenzátory, přes transformátor s jádrem ERL-35 teče výkon přes dva usměrňovače SBL2060CT (20/250 A při 95 °C, 60 V, úbytek 0,75 V při 10 A a 25 °C) na +12 V a PFR20L45CT (30/250 A při 110 °C, 45 V, úbytek 0,52 V při 15 A a 25 °C) na +5 V. Na větvi +3,3 V je magamp a usměrňovač ST Microelectronics ST3045CW (30/220 A při 155 °C, 45 V, úbytek 0,84 V při 25 °C a 30 A) v pouzdře TO-247. U větve +12 V tady Chanell Well riskuje dost brutálním způsobem; jak bylo v praxi dokázáno u OCZ CoreXStream 500 W, nelze se moc spoléhat na sčítání proudové zátěže u usměrňovacích můstků, protože stačí jakkoli malý rozdíl vodivosti diod v obou můstcích a v konečném čase dojde vlivem růstu odporu k téměř exponenciálnímu růstu tohoto rozdílu.

Výkon se totiž začne víc a víc přelévat na druhý usměrňovač, který bude stále vodivější. Ten samozřejmě o moc víc jak (statisticky) dvojnásobek udaného proudu nezvládne a pokud nedojde ke snížení zátěže, bude nakonec proražen. Paralelizování usměrňovačů je vhodné zejména ke snížení ztrát, ale rozhodně ne k dlouhodobému zvýšení maximálního protékajícího proudu a každý jeden by samostatně měl zvládnout proud alespoň limitně blízký maximu dané větve. V tomto případě uživatel může dle specifikace zdroje tahat přes oba směrňovače dlouhodobě až 30 A, což je o 50 % víc jak zvládne jeden usměrňovač.

Zde se dostáváme k dalšímu případu střelby do vlastní nohy: ač Zalman na krabici má fotografie dvou bočníků a monitorovacího integrovaného obvodu, někdo si jaksi neuvědomil, že chlubit se osmipinovým IO není moc inteligentní. Z principu nemůže zvládnout monitorovat víc, jak podpětí, přepětí a zkrat, což je přesně to, co Sitronix ST9S313 (nejspíš opět nějaký rebrand, kromě přehledu jsem nic víc nenašel) dělá. A to jakožto úplný základ podle mne není nic, čím se chlubit. Je zde samozřejmě místo pro 14pinový „dospělý“ čip schopný hlídat i přetížení větví, ale ten (včetně veškerých součástek pro zpětnou vazbu) padl za oběť snižování nákladů. Takže v reálu to může být ještě horší, uživatel tam může klidně navalit dvojnásobnou zátěž a zdroj záhy odpálit.

Kvalita provedení

Výtky k použitým součástkám jsou tradičně zmíněny již dříve, zde se zaměřím zejména na kvalitu pájení a elektrickou bezpečnost. Ačkoli to není úplně dotažené do konce, jsou vidět jisté náznaky o pokus o dodatečné izolování některých prvků, ve zdroji jsou také zuby pro svod vysokonapěťových výbojů. Oddělení primární a sekundární strany je v pořádku, nachází se zde i drobné frézování pod transformátorem a optočleny, ale mohlo být rovnou větší a přítomno alespoň pod všemi třemi optočleny. Na druhou stranu se tu někdo vyřádil s teplovodivou "srajdou", mám skoro dojem, že příslušný pracovník chtěl CW podojit a tak to tam nacpal kde to jen šlo…

Skoro jsem si myslel, že pájení není vyloženě co vytknout, jsou zde sice stopy ne úplně dokonalého propájení jednoho svazku zemí a jednoho svazku +12 V, stejně tak úchytu jednoho z chladičů, ale není to nic drastického. Ovšem pak jsem narazil na jeden rezistor na zpětné vazbě, který u sebe nemá skoro žádnou pájku a vodivě spojen je v podstatě na dobré slovo. Ruční opravy jsem nenašel žádné, kuličku pájky dokonce také žádnou, pouze jeden odstřižek elektrody přichycený tavidlem a lakem.

Elektrody jsou samy o sobě zkráceny dobře, ale v několika případech jsou i tak dost nedobře zahnuté, dokonce až tak, že se na několika místech téměř dotýkají. Zesílení vodivých cest se nachází pouze na sekundární straně a zejména u země je provedeno velmi dobře jak pomocí pájky, tak drátových spojek, jak má CWT ve zvyku. Bohužel celkové hodnocení s ohledem na pájení a odstřižek jedné elektrody nechám na nule.