Co vedlo ke vzniku těchto objektivů, proč mají právě takové parametry, jaké výrobci zvolili, nebo jaké je historické pozadí jejich vzniku, jsme podrobně rozebrali ve článcích k příležitosti uvedení těchto modelů. Pokud se o fotooptiku zajímáte a náhodou vám unikly, najdete je pod následujícími odkazy:

• Sigma uvedla asi nejšílenější padesátku v historii - 50mm F1.4 DG HSM Art
• Zeiss Otus 1.4/55 T* - tvrdá konkurence pro Sigmu (+ trocha fotohistorie)

Shrňme si parametry obou:

Patrně jako první přinesl rozsáhlejší testy obou objektivů web SLR Gear, a tak se v krátkosti můžeme podívat, jak si obě skla vedou v základních aspektech. Abychom měli nějakou referenci, začněme výsledkem „staré“ Sigmy 50mm f/1.4 EX DG HSM. Ona není stará v absolutním měřítku (ani vůči jejím konkurentům; jde v podstatě o jeden z nejmodernějších 50mm designů, který byl dosud na trhu), ale abychom nemuseli stále vypisovat celé názvy s přehršlí písmenek, zůstaneme u označení „stará“ a „nová“.

Tedy stará Sigma pochází někdy z poloviny roku 2008 a dobové recenze na ní vyzdvihovaly vyšší ostrost na f/1.4, než nabízela konkurence a o něco nižší chromatickou aberaci. Po zaclonění už se od lepších padesátek výrazně nelišila. Následuje graf, který vyjadřuje ostrost staré Sigmí padesátky na plnou díru, tedy na f/1.4:

Graf vyjdřuje ostrost (respektive neostrost) při vykreslení full-frame obrazu. Čím více je plocha deformovaná, respektive čím výše jejích části vybíhají, tím méně jsou tyto partie ostré (stručně: čím více modré/fialové, tím lépe). Je tedy zjevné, že podobně jako všechny dosavadní světelné objektiv, tak i stará Sigma měla na f/1.4 ostrost v rozích výrazně nižší než ostrost ve středu. Podívejme, jak si vede nová Sigma:

Tento rozdíl je vcelku šokující, protože rozlišení ve středu a v rozích je při f/1.4 na úrovni, jaké dosahovaly současné nejlepší světelné padesátky po zaclonění na f/2.8(!) Propad rozlišení v rozích je řádově nižší než u dosavadních padesátek. Lze říct, že jde o vůbec největší mezigenerační skok, který se kdy Sigmě podařil a kterým překonává i svoji novou 35mm f/1.4. Přejděme k Zeissu:

Otus na f/1.4 není o nic horší, dokonce v rozích vykazuje ještě mírně lepší výsledek. Oběma výrobcům se tak sluší gratulovat, posun po stránce rozlišení i rovnoměrnosti v rámci celého políčka je až neskutečný. Nemohu si ovšem nerýpnout: Co poslední léta dělali pánové v Canonu a Nikonu? ;-)

Co se ostatních parametrů týká, dovolím si jen krátkou rekapitulaci - pokud vás zajímají detaily, podívejte se přímo do zmíněných recenzí (odkazy najdete níže vlevo), kde jsou k dispozici i interaktivní grafy. Co se rozlišení týká, nepatrný náskok Otusu v rozích se ztrácí mírným zacloněním a už na f/2.8 a výš nabízí Sigma nepatrně ostřejší rohy než Otus a rovnoměrnější ostrost obrazu. Po stránce chromatické aberace udělali oba výrobci obrovský posun - podobně jako po stránce rozlišení. Vzájemné rozdíly jsou opět malé, Zeissův Apochromatický design ale nabízí přecijen o chlup lepší korekci. Sigma naopak vítězí ve vinětaci - Otus má tendenci na f/1.4 a f/2.0 výrazněji vinětovat, ale opět nejde o nijak zásadní problém (navíc jej lze řešit post-processingem).

Cenu Zeissu již známe, je stanovena na zhruba $4000. Sigma teprve oficiální cenu ohlásí, ale prosakují informace, že bude k dostání za reálnou částku kolem $1000.

Update 10:30: Sigma potvrdila oficiální doporučenou cenu $949.

Kdo tedy vyhrál? Po stránce optického výkonu se dá mluvit o plichtě. Záleží, jaké parametry vás zajímají prvořadě. Pokud byste chtěli objektiv používat výlučně na f/1.4, pak co do ostrosti v rozích o chloupek vítězí Zeiss Otus, naopak pokud alespoň občas trochu přicloníte, dá vám lepší výsledek Sigma Art.

Krom optických parametrů jsou tu ale i další specifika, která bez ohledu na drobné odchylky ve výsledcích pro 90 % uživatelů předurčují, jak si vyberou. Jde o pracovní preference (manuální ostření pro Zeiss a autofocus pro Sigmu) a kompatibilitu (Sigma bude dostupná i se Sony a Sigma bajonety). V neposlední řadě je tu cena, která z Otusu dělá záležitost spíš pro fajnšmekry a profesionály nejvyšší třídy, kteří si za svoji práci účtují částky, které jim objektiv zaplatí.

Oba výrobci od nás tímto dostávají neoficiální ocenění v podobě malého bezvýznamného +, které si mohou vytisknout a pověsit na čestném místě svého sídla :-).