Analýze Intelu jsme se věnovali v samostatném článku. Dlužno dodat, že jen jejím zajímavějším pasážím (je poměrně rozsáhlá) a jen s velmi omezeným hodnocením jejího obsahu. Aktuální události však vyzývají k návratu k jednomu z jejích bodů a to hodnocení testu Cinebench. Ten totiž Intel označil ze jeden z pro AMD nejvýhodnějších benchmarků („best-case“) a tuto kritiku podpořil tvrzením, že upřednostňuje procesory s vysokým počtem jader a vláken.

Toto tvrzení je samo natolik podivné, že by mu mohl být věnovaný samostatný článek, ale pro ten dnes není prostor, takže to vezmeme jen stručně: Pokud se podíváme na nabídku Intelu, je právě počet jader a vláken hlavním kritériem, kterým odděluje low-end od mainstreamu a mainstream od high-endu. Srovnejme si nejvýkonnější Core i3 a nejvýkonnější Core i9 z poslední generace: Core i3-9350K nabízí 4 jádra, 4 vlákna a maximální takt 4,6 GHz. Core i9-9980XE nabízí 18 jader, 36 vláken a maximální takt 4,5 GHz. Čím se tedy liší low-end od high-endu? Počtem jader a vláken. Architektura je stejná. K čemu by byl dobrý benchmark, který by nedokázal odlišit ani mezi low-endem a high-endem jedné značky? Bylo by možné takový test považovat za objektivnější? Asi těžko.

Situace se má spíš tak, že se do světa dostaly první výkonnostní výsledky Zen 2 naměřené právě v Cinebench (který Intel, až kam mi paměť sahá, do vydání Zenu nikdy nekritizoval) a musel na ně alespoň před svými zaměstnanci nějak reagovat. Reakce je to ovšem z výše popsaných důvodů neobratná až zcestná, sloužící pouze ke shození konkrétního nežádoucího výsledku. Dnes se pro to používá termín „účelová“. I kdyby se však našel dostatek osob, který by nad vyjádřením Intelu nepřemýšlel, ignoroval 15 let produktové segmentace (kdy více jader / vláken = vyšší segment = vyšší cena) a věřil, že kritika vícejádrového výkonu má nějaké opodstatnění a důležitý je pouze výkon jednojádrový, brzy by se takto smýšlející zákazník Intelu nevyplatil.

Na svět se totiž dostal test jednojádrového výkonu Zen 2 v testu PassMark. Prošel jím opět Ryzen 5 3600, nejpomalejší, nejlevnější a energeticky nejúspornější model Zen 2, který AMD aktuálně připravuje k vydání na 7. července:

Žebříček neuvádí cenu procesoru, která byla stanovena na $199

S dosažením 2979 bodů skončil (respektive začal) Ryzen 5 3600 na první místě grafu, který čítá stovky řádek a zahrnuje de facto všechny otestované modely x86 procesorů. Až do zahrnutí tohoto výsledku okupoval prvních 139 míst žebříčku jednojádrového výkonu Intel a teprve na 140. příčce seděl Ryzen 7 2700X.

Pokud Intel počítal, že s bagatelizací výsledků vícejádrových / vícevláknových benchmarků upne pozornost uživatelů k jednojádrovým testům, v nichž nebude mít konkurenci, pak se mýlil. Jak ukazuje PassMark, existují případy, kdy na vzdory nižším taktům může Zen 2 dosahovat vynikajících výsledků i na jednom jádru. Jistě takových situací nebude většina. Intel má pravdu, že léty optimalizací všech možných aplikací na architekturu Core získal výhodu, kterou bude AMD jen těžko rozbíjet. I navzdory tomu má Zen 2 potenciál jednojádrově všechna Core překonat.

Pro úplnost: Ryzen 5 3600 dosahuje jednojádrového boostu 4,2 GHz, (druhé nejvýkonnější) Core i9-9900KF dosahuje jednojádrového boostu 5,0 GHz. V tomto testu předvedl Zen 2 o 21 % vyšší IPC než Core i9, což zároveň prokazuje, že Cinebench (s 13 % vyšším IPC oproti Core) není pro Zen 2 zdaleka onen „best-case“, jak se ho Intel pokoušel prezentovat.